Byl v tom igeliťáku kokain nebo ne? A již se toho nezbavíte…

Ve které další tak malé zemi se toho naráz děje tolik prapodivností najednou? Cílená akce, anebo zpackaný žertík? V hlavní a záporné roli je 28letá Sophie Elise Isachsenová, influencerka a autorka knih, známá pod svými křestními jmény Sophie Elise. Strunu napíná dál. Přetrhni ji! Trhej! Trhej! To již dávno umanul rozvášněný dav. Anebo může mít nedobytné srdce „botoxová barbína s kachním zobákem“, jež je patrně až po krk „namočená“ v drogách?

Na Instagram dala a pak z něj vymazala kontroverzní snímek. Prý zastírací manévr a předehra od mazané hříčky na trhu. Pak se ale začal psát jiný film a nyní má na triku důvodné podezření z agresivní propagace drog a ohrožení mravní výchovy mládeže.

Nad otevřenou průhlednou taškou, jež svírala v ruce, visí pořádná dávka otazníků. Nakolik to bylo promyšlené? Nebude od věci si připomenout, že s Norou Hauklandovou, druhou ženou, jež se Sophií Elise pózovala s neznámým práškem a držela onu tašku, chodí Marius Borg Høiby, syn norské korunní princezny Mette-Marit. Proto zlí jazykové píšou o „dodavatelce bílého prášku pod královskou záštitou“. Norská královská rodina je za tuto spojitost pochopitelně nerada, vždyť jí bohatě stačí „povedená“ Märtha Louise a její plaz, tedy… snoubenec Durek Verrett, jenž sám sebe nazývá plazem. Není divu, že norská masmédia Hauklandovou zpočátku anonymizovala…

Stále se najde dost těch, koho obsah dráždí a provokuje. Jimi ovšem nemám na mysli trezorové specialisty. A nyní se přetahují o pravdu… Došlo k situaci, jež na kauzu vrhá úplně jiné světlo. Nejzajímavější na těchto hrách je podle mnohých úloha veřejnoprávní televize. Např. takový Erik Stephansen, redaktor zpravodajství internetových novin Nettavisen míní, že televize ve své snaze zaujmout mladé ženy napomohla Sophii Elise v jejím postupu od pozice nezávislé komerční značky k značkovému zboží pod deštníkem veřejnoprávní televize, a to navzdory tomu, že samotná příčina existence veřejnoprávní televize je nutkání mít veřejnoprávní vysílání všeho toho, čeho by se nám občanům nedostávalo skrze komerční sdělovací prostředky a kanály. Podle vlastních stanov má veřejnoprávní televize „zvláštní a rozšířené společenské poslání“ a na „plnění demokratických, společenských a kulturních potřeb“ čerpá z peněz daňových poplatníků ne méně než přes šest miliard norských korun ročně. Když z těchto peněz kupuje na komerčním trhu již plně vyvinutý a profilovaný produkt do poslední kapky žijící z pozornosti a ještě k tomu hlásící a reprezentující něco morálně pochybného a nerozumného, tak podaly tisíce vyděšených, rozčarovaných a rozlícených lidí na veřejnoprávní televizi stížnost.

Postih za exces se sporným snímkem a následné mlčení nejprve přišel nikoliv ukončením spolupráce, nýbrž v podobě „závažného rozhovoru veřejnoprávní televize se Sophií Elise“. To se asi těžko bude sbírat ze dna. Kdepak. Bude to chtít něco víc.

Bývá vnímána jako nepoučitelná a nenapravitelná. Bylo by parádní, kdyby se nás mohla přesvědčit o opaku… Nepřirozenost kvůli botoxu, přehršli prášků, promiskuita, nechráněný sex, absolutní nezřízenost a naprostý odraz ve všem v životě, hédonismus, to jsou hodnoty Sophie Elise, neústupné a velice úspěšné podnikatelky, jež profituje na všem, proti všemu jsou „všichni“ rodiče. A sázením veřejnoprávní televize na tento druh obsahu se její hodnoty promítají i do hodnot televize a dalších masmédií a prolínají se s nimi do té míry, že nejde poznat jakékoli nuance. Ovšem to vše zapadá do ponětí kvalitní televize pro mládež, kde je v pořadech normalizována sexualizace dětí od nějakých 12ti, či 13ti let, skupinový sex, sex s kamarády a kamarádkami. Místo, aby byla veřejnoprávní televize mravním dohlížitelem, tak se z ní stala propagační instituce. S čímž ale ostře kontrastuje hyperkorektní moralizování a pózování veřejnoprávní televize jako „lepší“ v dalších pořadech a zejména ve zpravodajství a diskusních pořadech.

A tak pro koho tedy kauza ještě neskončila, to je Sophie Elise. Vlastním přičiněním tečku ještě neudělala. A ani si nevzala nohy na ramena a zkusí štěstí jinde, kdepak. Proč by to dělala, když i tak její tržní hodnota roste dále? A jak se pachatelé rádi vrací na místo činů, tak hranice se jí natolik posouvá dál, až se z jejího blogu kouří. O blamáž si koleduje již pěkně dlouho. Jenže Sophie Elise je zvyklá, že byť pouhým lousknutím prstů to bude podle ní. Jakkoli bude osočována jako nositelka destruktivního ženství, tak tato „buchta“ zdánlivě neprůstřelně vykryje útok zleva zprava, její štíty nezreznou.

Jak reagovali čtenáři deníku Nordlys na snímek z autobusu za vánice, kdy do jeho interiéru navála slušná sněhová nadílka, to je obsahem nejednoho dalšího komentáře… Pro podobnost kokainu na volantu, sedadle atd. si majitel autobusu střílel na Sophii Elise a ptal se, zda to není mejdanový autobus Sophie Elise. Jenže dosti záhy vlak uražených dojel do cílové stanice a od té chvíle ty nářky neustanou…

Jak napsal jeden nejmenovaný Nor: vše, co jsem se naučil o Sophii Elise bylo proti mé vůli, a to nejsem sám. Kolikrát týdně, někdy i denně rádoby seriózní veřejnoprávní televize i rozhlas prezentuje jako jednu z nejdůležitějších námětů dne někoho, kdo si nechal udělat plastiku či jí naopak lituje a nechala ji odstranit.

„Vykašli se na ni“ se občas ozývá. „Hoďte někdo na ni deku.“ Avšak není bezvýznamná mladým ovlivnitelným a hledajícím, často s chatrným mentálním zdravím, jimž mnohdy schází úcta k sobě samým, sebedůvěra, pocit zvládání a kvalitní vztahy, jež jsou přesvědčení o tom, že ona reprezentuje pravé štěstí a chtějí žít život jako má ona. Je natolik velevážená a dveře jsou jí všude natolik otevřené, že o její rady dokonce žádal Jonas Gahr Støre, norský předseda vlády.

Sophie Elise je prý pro leckoho důkazem, jak daleko se v Norsku dostanete podprůměrností, hlavně, patříte-li do kultu kamarádek, kde jedna kryje ostatním záda a obráceně. Každá ví, že jednou třeba bude potřebovat síť známostí Sophie Elise a její reklamu atd. a tak jedna druhou zve na podcasty a talk show, kde se baví o nastávajících podcastech a hostech talk show.

Dravého sebestředného exhibicionismu údajně není nikdy dost a Norsko roku 2023 je bezmeznou společností, otevřenou všemu špatnému, co uspíší ten obecný úpadek, včetně psychologické války o naši pozornost. Opravdu veledůležité souvislosti se ocitávají do slepé zóny, či rovnou upadnou do pozapomnění. Zato jakékoli, byť jinotajné náznaky drog a normalizace jejich užívání jsou jistě štědrým darem drogovým sítím řízeným klány prodávajícím drogy na všech koutech nejen v centru Osla.

V dobách krizí, kdy navíc jinde na světě létají vzduchem projektily i rakety, je důležité neklesat na mysli. Přijdete-li o schopnost spatřovat v surrealistických reportážích realitu všedního dne, tak hrozí, že zabřednete do mentální bažiny, odkud se budete obtížně vymotávat.

A nezapomeňte mi vyjmenovat další srovnatelnou zemi, kde se děje tolik prapodivnosti najednou!