K nepřehlédnutelným norským projevům vybízejícím nejen ke zpytování svědomí patří neodbytné poznámky „Severonorů“. Jejich okolí a vůbec této zemi mnoha tváří mohou připadat jako známý slon v porcelánu.

Ostatní Norové bývají z nich na prášky, oslní-li svým svérázem, k němuž jistě náleží do nebe volající „buranský“ humor (může být buranství ještě roztomilé? Společnost je rozdělená minimálně na dva tábory). Ještě více zocelení, ostřílení a nezdolní drsnými podmínkami rádi jdou s kůží na trh a jejich nejrůznější časem prověřené průpovídky a situační komedie sarkasticky zhmotňující nejhorší obavy všedního dne ať z otázek, či spíše drbů týkajících se složitých vztahů, nechtěného otěhotnění, sporného otcovství, nevěry, více či méně pravděpodobných levobočků atd. atd…, příp. z patové situace, či z porouchané pračky, či auta, jež nechce startovat. Anebo třeba z veřejných činitelů, úřadů a tak.

Odhlédnou-li od sexistického, šovinistického či velice temného vystupování vybaví se Norům extrovertní, bujaří samorosti, jež nazývají věci pravými jmény a košatě a hlasitě si pouští pusu na špacír, ovšem vynalézavě pestře dokážou i proklínat. Mnoho důvtipných a hlubokých slovních obratů a přirovnání čerpá z přírody. Rádi se zdejší „prostší“ lidé vymezují prý vůči tomu „snobskému“, „načančanému“, nafoukanému, namyšlenému jihu.

Či vůči prý nadměrně zbožným, skromným lidem z oblasti Sørlandet (nejjižnějších pobřežních oblastí plus přilehlého okolí). Těm „krevetožroutům“, co dělají vše pro to, aby nešlápli vedle: nelze přehánět, má-li se vše obalit do bavlnky. Jsou prý zpomalení a nudní, ovšem velmi laskaví. Dokud se ovšem nedotknete jistých témat.

Případně vůči těm ze středonorské oblasti Trøndelag. Údajným buranům s kníry a v kožených vestách holdujícím samohonce. Vždy z rukávu sypou nějaký ten vtip. Jsou únavní, avšak přívětiví.

Eventuelně vůči obyvatelům Západu. Údajně největším norským hamounům. Jsou ale důvěryhodní, bývá na ně spoleh. Smějí se jen občas. Dokážou být úseční a rázní. Jsou to největší fandové nynorsku čili druhého norského spisovného jazyka. Milují farmaření, jsou podnikaví a poradí si s lecčím.

V neposlední řadě vůči lidem z města Bergen. Tvoří vlastní skupinu a bezmála se o nich mluví jako o státu ve státě. Ano, Bergeňané pyšní jako pávi s peřím vějířovitě rozloženým do kruhu, bijící se v hruď, milující sebe samé a to, co dělají, mohou dát nepřipraveným zabrat. Nesmírně se zajímají o své město a o to, odkud pocházejí. Ovšem i oni bývají v hloubi duše milí a ochotní.

Vskutku. Ačkoliv nemáte soba jako mazlíčka v obýváku (na to ovšem sotva dosáhnete), prý víte, že jste z dalekého severu tehdy, když říkáte větru síly orkánu vánek středního stupně akorát na sušení vyvěšeného prádla. Anebo když si neobtěžujete zakoupit zahradní nábytek, jen si tehdy, když svítí sluníčko, trochu sednete na saňběžku (seversky dopravní prostředek). Mluvíte o počasí jako kdyby se jednalo o osobě (např. «on /tedy vítr/ byl dnes silný»). Čekáte tropické teploty i tehdy, máte-li se přesunout jen nepatrně na jih – a pokaždé se dočkáte stejně velkého zklamání. Dokážete pořádně vyslovovat slovo fesk (nářeční výraz pro rybu) tak, jak se na severu Norska vyslovuje (nikoli jako fæsk). Potkáte-li někoho dalšího ze severu Norska v cizině, tak zareagujete, jako kdybyste se znali celý život. Štípnou vás komáři tak masivně, že budete potřebovat transfúzi krve. A když jste na jihu Norska, kde bývá kdekdo přesvědčen o «malých, dokonale přehledných místních poměrech severního Norska, kde «nutně» musí znát každý každého, a řeknete, že jste třeba z Hammerfestu, tak se vás zeptají, zda znáte Ivara ve více než 600 km vzdáleném Narviku. Anebo se vám dostanou svérázné otázky jako jestli je k mání (celonárodní deník) Verdens Gang. Máte-li zapálit cigaretu, tak automaticky podržíte ruku před plamínkem, abyste zabránil, aby zhasl, a to i tehdy, nejste-li venku. Koupání se v moři za polárním kruhem hájíte se slovy, že to bolí jen během prvních několika minut. Nebudete se obtěžovat oholením svých holení proto, že potřebujete, aby vám to teplo neuniklo. A až se blíží léto, tak někam odložíte dětské zimní oblečení a vytáhnete letní čepici a letní rukavice.

Tyto humorné řádky již nejistého původu a nějaký ten pátek kolující po Internetu jsou pochopitelně jen ukázkou a ochutnávkou toho, jak si řada Norů z jiných částí této členité země stereotypně, ovšem mnohdy alespoň napůl vážně představují a vymalují „Severonory“, tedy krajany z dalekého severu. Mezi kulturami a komunikací obyvatel jednotlivých regionu jsou značné rozdíly. I firemní a manažerská kultura se liší. Podle výzkumného projektu Norsk monitor a webu www.m24.no je chování zdůrazňující sebe (a ne kolektivu) v severním Norsku méně přijatelné a neocení se manažeři, jež jsou individualističtí a nezapojují do procesů rozhodování všechny zaměstnance.

Rádi ostatním povypráví o věcech jako je půlnoční slunce, polární záře či jaké to je jet autem čtyři hodiny, abyste nakoupili či shlédli v kině film; to není úplnou vzácností. A nestihnete-li trajekt, tak musíte, v závislosti na dopravní obslužnosti někdy čekat až několik hodin, případně až do druhého dne. Plánování je alfa a omega. Ovšem je docela trapné být neustále dokola nucen vysvětlovat vlastním krajanům, jak se pokusila taková Ida Salamonsenová v listu Framtid i nord, že i na dálném severu máme světlo, nesedíme v kroužku kolem svíčky a předáváme si a pijeme nějaký studený vývar. Lidé dokonce mají zcela běžná zaměstnání! Všichni nejsou Laponci! A pro ty zvláště neznalé: ano, skutečně je možné pocházet z dálného severu Norska, aniž jste Laponec. Kolikrát vám nezbyde než svým krajanům upřesnit, že všechno za Trondheimem není sever Norska a některým, že ten sever již vůbec nezačíná hned za Lillehammerem. Byť jste z dálného severu, nemusíte povinně milovat mráz, ani ryby ani lyžování, ani bujaré večírky až do rána ani cokoliv jiného. Ovšem při zjevení určitých povahových rysů se doslechnete, že „nyní se ve vás ozval Severonor“.

Spisovatel a herec Arthur Arntzen, jenž tvárnil postavu Olufa, jenž se stal pro mnoho Norů synonymem „Severonora“, napsal, že severonorský humor je příliš vážný na to, aby se nemohl používat na cokoli jiného, než k přinášení smíchu: „Máme humor na situace za bouřlivé noci na moři, kdy veslujeme jako by o závod se smrtí či čekáme na smrt u převrácené lodi. Pak ještě máme humor na situace v jiných, veselejších chvílích.“

Vždyť jednou ze strategií, jak přežít v nevybíravých a pro mnoho z dalších částí Evropy i světa nepochopitelných podmínkách napospas přírodě bylo a je pomocí smíchu a humoru, z něhož je velká část nepřeložitelná. Humor se totiž často vztahuje na konkrétní místa anebo kvůli jazykovým a kulturním souvislostem je srozumitelný pouze zasvěceným.