Kdo by to řekl. Takové megahaló jenom kvůli čokoládě.

Mnohé norské organizace a společnosti či společnosti s podílem Norů, jako např. aerolinky SAS a Norwegian, rejdařství pobřežních plavidel Hurtigruten a trajektů Fjord Line, pár hotelových řetězců, potažmo Norský turistický svaz atd., přešly do role aktivistů a vyhlásily bojkot vůči čokoládám značky Freia, vč. její čokolády Kvikklunsj, jednoho ze symbolů turistiky jako pro Čechy a Slováky třeba Tatranky či Horalky.

Společnost Freia, jež v Norsku zaměstnává 300 pracovníků a patří k nejtradičnějším norským výrobcům čokolád, obsadila před ruskou invazí na Ukrajinu druhou příčku v průzkumu spotřebitelské reputace. Je dceřinnou společností nadnárodního koncernu Mondelēz. O té se aerolinky SAS najednou po více je roce trvání války na Ukrajině dozvěděly, že prý nerespektuje sankce vůči Rusku, nýbrž ho sponzoruje.

A tak začali Norové dupat po značce, jež je prý součástí duše Norů a pro své výrobky, ačkoli již není v norském vlastnictví, mimo jiné užívá heslo „malý kus Norska,“ v podstatě jen proto, že je někde v Rusku továrna na čokoládu. Jako kdyby norské vedení Freie mohlo jakkoli ovlivnit, co dělá nějací američtí vlastníci. Pro doplnění skládačky je ovšem nutno dodat, že tzv. norský ropný fond patří k velikým investorům Mondelēzu.

Chris Callanan, ředitel odpovídající za norskou a dánskou divizi koncernu Mondelēz, se prostřednictvím norské veřejnoprávní televize NRK nechal slyšet, že důvod, proč se z Ruska nestáhne, je znepokojení ohledně toho, co by se pak stalo s recepturami a výrobním zařízením společnosti. Koncern se nechce stát další západní společností, jež po stažení se z Ruska přišly o investice v hodnotě celkem několika miliard norských korun.

Callanan uvedl, že procentuálně se nákupní košík norského spotřebitele z velké části skládá z výrobků vyráběných společnostmi, jež stále ještě jsou v Rusku činné, ovšem v Norsku (již) ne. Na rozdíl od jiných přispívá do norské ekonomiky i pracovními místy, a o to ironičtější je nepřiměřenost toho, že se útoku „zbouřenců“ musí bránit Mondelēz samotinký bez zastání a pochopení.

O tom, jak bezvýznamný je celý tento bojkot, svědčí podle kritiků to, že z regálů svých obchodů odstraní výrobky Freie dokonce i řetězec Elkjøp, prodejce elektroniky. Je to jako kdyby totéžměla učinit v České republice a na Slovensku třeba Alza. Kolik lidí si chodí do elektro obchodů pro čokoládu? Anebo že by Elkjøp začal prodávat elektrickou verzi čokolád Freie? Kdyby býval postřehl, co všechno dělá Západ, aby ho ekonomicky oslabil, tak by Putin asi spadl smíchy ze židle.

Překotná reakce norských řadových občanů, ale i funkcionářů a podnikatelů veřejnost rozděluje. Respekt platí oboustranně, což si ale neuvědomí každý. Nejsme stejní a nikdy se jimi nestaneme. Přesto je dost těch, jež se snaží nám navléknout náhubek a kdyby bývali mohli klidně i svěrací kazajku.

Je více než dost zvláštní, že ti, jež tvrdí, že bojují, či přinejmenším podporují ty, jež bojují za snášenlivost, toleranci, rovnost, spravedlnost atd. vynakládají tolik energie na nenávistnost, osobní útoky, nálepkování a šikanu těch, jež si dovolují mít jiný názor, či zaujímají neutrální postoj. Dotazy a kritika jsou pro ně projevy nenávisti. Následkem totalitního politizování občanské společnosti, nasazování náhubků a očekávaného předávání se „hujerům“ a „těm, co upalují čarodějnice“ je na jednu stranu unáhlené „přejití do útoku“, na druhou stranu apatie.

Není divu, že je v Norsku hodně šikany, je-li zapotřebí tak málo, aby byl někdo bojkotován. A skočí na to stále další zaslepenci. Jenže proč dávat vše možné na černou listinu jen proto, že to udělala třeba Ukrajina? Pro značnou část obyvatel šikany a bojkotu nikdy není dost, stejně jako nikdy nebude dost migrantů, pomoci ostatním zemím, klima opatření a dalších absurdně drahých experimentů. Extrémistů a megalomansky, totalitně, dogmaticky a fanaticky smýšlejících je opravdu hodně, podíváte-li se blíže co se vše v Norsku odehrává i chystá. Generalizace a odsuzování celých států, společností, organizací i jednotlivců je pro tento houf impulzivních hysteriků naprosto v pořádku, dokud s tím přijdou, a to vysloví ti pravověrní, ti jedině správní, spravedliví a dobří od srdce skrze naskrz.

I kdyby kvůli bojkotu musela celá společnost Mondelēz skončit, dopad na válku na Ukrajině bude nulový. Odstraňovat výrobky Freie z obchodních regálů změní geopolitickou situaci a přispěje k nastolení míru stejně málo jako tehdy, kdy se mnohým Norům kvůli Izraeli nechtělo kupovat pomeranče značky Jaffa.

Na nezvažování následků činů a nezajišťování toho, že činy přinesou reálné účinky je něco až dětinsky nezralého, neboť nade vše stojí „emokratické“ nechávání strhávat se cizími podněty a víra v tvrzení masmédií typu „Přispíváš k válčení Ruska na Ukrajině každým Kvikklunsjem, který do sebe cpeš“, jak psal deník Bergens Tidende. Hle, někteří z bojkotujících mohou mít další důvody než vyjadřovat upřímnou starostlivost, a tedy si mohou od toho slibovat pozitivní PR a dobrou vůli veřejnosti a věří, že se podílením se na bojkotu vyhnou tomu, aby sami byli bojkotováni. Vše se točí kolem peněz a někteří se jen navěsí, aby ochránili vlastní reputaci. To podemílá legitimitu bojkotu ještě víc a zůstane nám otázkou, co je vlastně skutečným účelem činů.

Než aby kanalizovali svou energii a zasazení tam, kde by skutečně mohli činit skutečný rozdíl, Norové tak rádi plýtvají své síly a svůj čas šikanou, odsuzováním, vytěsnáváním, stigmatizováním atd. Že sebestředné, povrchní, zhýralé a zpovykané celebrity a další nemohou přijít na něco jiného, z čeho se nechají urážet, rozčarovat a pohoršovat? Vždyť se i v takovém Norsku toho najde více než dost pro všechny a leccos z toho se ocitne na tomto blogu.

Proč není nikdy tématem bojkot třeba USA, ale i Velké Británie, Francie, Německa a dalších s jejich seznamem „zásluh“? Za kolik válek, konfliktů a problémů jim vděčíme? Proč bojkot nevyvolá širší diskusi o globalizaci, skupování společnosti a o ztrátě moci nad vlastními výrobky, k nimž Norové chovají hodnotný vztah, jež se nedá ničím vyvážit?

„Zapamatujte si, že když řeknu „Skoč“, tak máte skočit!“ Na to megahaló se též dá pohlížet ne jako na spotřebitelsky rozjetý bojkot, nýbrž na uměle vyvolaný odkloňovací manévr na odvádění pozornosti od domácích problémů a nabádání k masové hysterii připomínající psychózu. Z dějin jsme se nepoučili, naopak stále vykukuje v různých podobách totalita pod zástěrkou politické hyperkorektnosti pózujících ctností leštících si vlastní svatozář.