Od: Norů. Pro: Putina. Jako „negativní Milulášové“, či „Anti-Mikulášové“ si musí připadat ti z Norů, jež vědí, o čem je řeč.

Norská města a osady se do vánočního ještě nepřevlékly, premiér a jeho nejbližší okolí ale dlouhodobě shání pro Ukrajinu dary a k perspektivně nepředstavitelně nákladné pomoci se zavazuje čím dále více. Doteď Norsko darovalo Ukrajině tanky, protitankové zbraně, dělostřelecké granáty, pásová vozidla, protivzdušný systém NASAMS, stíhačky F-16 (ovšem ty se ukrajinskými nestanou dříve než příští léto, možná později), agregáty na výrobu elektriny, neprůstřelné vesty, přilby, polní dávky potravin, ochranné masky s filtry, spací pytle, karimatky, oblečení a další vybavení a podílí se na odklízení min a mnoha dalších věcech. Zranění ukrajinští vojáci se léčí i v norských nemocnicích a stále více občanů Ukrajiny se patrně na trvalo stěhuje do Norska. Podle norské veřejnoprávní televize bylo na cvičení v Norsku již pět ukrajinských rot.

Deník Verdens Gang uvádí, že příslušníci ukrajinského námořnictva v dosud naprostém utajení během uplynulého léta cvičili s norským námořnictvem v norských fjordech. Za účelem průzkumu, či přímého střetu s Rusy se během cvičení zaměřovalo na rychlých akcích na malých gumových člunech, aby Ukrajinci mohli po bojových liniích vedoucích řekami jihovýchodní a východní Ukrajiny těchto toků využít ve vlastní prospěch. Ukrajinci prý nabyli nepostradatelných schopností a o obdiv se postarala zejména jedna operace na Krymu v noci z 24. srpna, na den ukrajinské nezávislosti, o níž se vyjádřil kapitán Sten Richard Larsen, velitel pobřežní stráže, jako o zátahu, jenž mohl být proveden díky cvičením v Norsku.

Se změněnou bezpečnostní situací v Evropě získala norská zbrojovka Kongsberg Gruppen nedávno největší zakázku za své více než 200leté historie a prodá do Polska vyspělé střely Naval Strike Missile (NSM) za 16 miliard norských korun. „Zbrojovce jakožto průmyslovému partnerovi toto zajistí předvídatelnost, aby investovala, a i nadála budovala kapacitu, aby vycházela potřebám Polska zabezpečovat podstatné schopnosti bránit se,“ prohlásil Geir Håøy, šéf koncernu, prostřednictvím zpravodajského serveru Nettavisen. Podle Eirika Lieho, ředitele divize pro obranu a kosmonautiku hraje systém obrany pobřeží NSM významnou roli v tom, aby podporoval úsilí bránit území i občany a prokázané odhodlání pořídit si tento systém je znamením důvěry i toho, že norský systém představuje nejúčinnější dostupnou kapacitu.

Rusko má nyní méně vojáků podél svých hranic s Norskem, oproti době před invazí Ukrajiny podle Eirika Kristoffersena, šéfa norské obrany, zprostředkovaného deníkem Dagbladet odešli čtyři z pěti ruských vojáků, což je v Norsku vnímáno tak, že se Rusko neobává přítomnosti NATO v Norsku. Více peněz pro obranu ale podle Roba Bauera, předsedy výboru obrany NATO, nutně neposiluje bezpečnost, jelikož výrazné stoupání cen i za zbrojní materiál tvrdě zasahuje i rezort obrany a výroba proto zaostává. Tomu negativně přispívá i odmítání soukromých investorů jako bank a penzijních fondů investovat proto, že to prý není etické.

Bude chystané nové, „předsunuté“ ústředí NATO v norském městě Bodø Ruskem vnímáno jako provokace za situace, jež je mnohem méně předvídatelná než kdysi za studené války? Na tom, že to bude vykládáno jako posílení vojenské síly USA v severní Evropě, se prostřednictvím listu Klassekampen shodne jak Cecilie Hellestveitová, badatelka v oblasti konfliktů, tak Tormod Heier, profesor Štábní akademie norské armády.

Toto propírání zbraní je vodou na mlýn kritikům tepajícím do celého tohoto obřího uskupení, že údajně neznají pravou hodnotu peněz a hospodaří s nimi naprosto diletantsky a navíc zasévají znovu a znovu sváry a prohlubují dlouhodobé problémy. Nevěnovalo již Norsko i další země tolik zbraní a zbrojního materiálu, že to bylo na úkor vlastní schopnosti se bránit a dalšího úbytku nezbytně minimální obrany nelze oželet? Proč nemůže být veškerá pomoc dobrovolná a na individuální bázi? To ujídání z koláče postupně boří sledovanost Norů a je skutečně otázkou, jak dlouho ještě sebou prý „ukňouraní“ a „sebestřední“ Norové nechají vláčet, zatímco se kvůli podfinancování a podstavům norské instituce, stavby a sítě hroutí.

Podotýkám, že mnoho svých článků jsem věnoval právě tomu, že leccos z toho, co v Norsku uvidíte, či zažijete, ani trochu neodráží nepřehlédnutelnou hospodářskou sílu země a má ke kvalitě a slušnosti uživatelům hodně daleko. Jenže ach jo, pozorovat kolik lidí fandí vlastnímu pádu /zhoršování hospodářské, bezpečnostní i celospolečenské situace vlastní i potomků/, aniž to sami vůbec pochopí, je fascinující a zároveň děsivé. Když se „zničehonic“ stalo ztroskotajícím, marným státem střeleb, pum a zabíjení Švédsko, donedávna jedna z nejvíce organizovaných, nejlépe fungujících společností na světě, může se jim stát kterákoliv země a důkazy nyní zřetelněji, než jindy svědčí o tom, že Norsko, jakožto i další země nezvládají ani nemají na to, mít to, čemu se někde říká „tasemnicové hospodářství“, kde se čím dále více a fanatičtěji ujídá na úkor tuzemských účelů a být „humanitárními supervelmocemi“ doma a zároveň i ve světě.

Jenže nepracuje proti Ukrajině čas? Pohledem Ivera B. Neumanna, ředitele Nansenova ústavu zprostředkovaným listem Klassekampen, pracuje čas pro Rusko, proto je nutné probírat možné kompromisy. Stanovisko Neumanna podporuje i zmíněný Tormod Heier. Uvažuje, že dlouhodobá válka upřednostní Rusko, jež „má na více“, jak co se týče zbrojního materiálu, tak bojovníků.

Skončí válka tím, že Ukrajina získá členství v NATO výměnou za území, jež připadnou Rusku tak, jak navrhl Stian Jenssen, norský náčelník štábu NATO, což Ukrajina obratem smetla ze stolu? Samuel Charap, bývalý poradce americké vlády za Baracka Obamy a v současnosti hlavní badatel-analytik amerického think tanku Rand, nejen že předvídal, že Rusko napadne Ukrajinu, ale také již na konci 2021 vyšel a vypověděl, že je pravděpodobné, že se invaze uskuteční na konci února 2022. Podle norského deníku Dagbladet dostal jako jeden z pramála za pravdu a nyní si nedovede představit, že by se Ukrajina s Ruskem dohodly a podepsaly mírovou dohodu ani to, že by válka skončila vítězstvím jedné ze stran. Údajně nejpravděpodobnější scénář je příměří bez dohody o tom, kudy povedou hranice, což by připomínalo situaci na korejském poloostrově, jenže bojovná linie je skoro desetkrát delší než demilitarizovaná zóna mezi Severní a Jižní Koreou.

Kde je ten světoborný průlom, jenž zvrátil dosavadní směřování dění na bojišti? Obě strany již měly podle odborníků dostatek času i šancí poznat jak silné, tak slabé stránky protivníka. A přímou účastí Norska a dalších zemí na vedení války je více než zřejmé, že to vůbec není Ukrajina, jež samotná rozhodne o tom, kdy bude záhodno si sednout k vyjednávacímu stolu.