Skutečně?

"Válka dělá z lidí zvířata."

Tento citát jsem si dovolil vypůjčit od diskutéra poste-restante z debaty pod blogem pana Václava Žáka o vyrovná s minulostí:
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/vaclav-zak.php?itemid=10643

Dovolím si s tímto výrokem nesouhlasit.

K nesouhlasu mne vede život českého lékaře židovského původu MUDr. Emila Vogla (* 21. 5. 1901 Praha, + 3. 6. 1977 Praha)

Za války byl spolu s celou rodinou deportován do lodžského ghetta, odtud do Osvětimi a Gross-Rottenu. Měl štěstí – přežil, i když s podlomeným zdravím. Jeho manželka, matka a 36 dalších příbuzných toto štěstí neměli.

Po návratu domů, přestože sám nebyl v nejlepší kondici, okamžitě nabízí pomoc Přemyslu Pitterovi, který s dalšími spolupracovníky v „akci zámky“ zahraňoval válkou zbědované židovské děti z Terezína….., ale posléze také německé děti z internačních táborů pro odsunované Němce, které se také netěšily dobrému zdraví. Mezi nimi bylo dokonce i několik chlapců z Hitlerjugend.

Všem těmto dětem MUDr. Emil Vogl pomáhal. Židovským i německým. Neměl čas zkoumat rodokmen německých dětí a neptal, co možná spáchali jejich otcové. Viděl v nich především to, co byly – děti, které se staly obětí mocenských choutek některých dospělých. Možná v nich viděl i budoucí občany různých států, kteří spolu budou muset žít.

MUDr. Emil Vogl se bez velkých gest zřekl aktu pomsty, na kterou by měl plné právo. Ukončil tak kolotoč násilí a dal mladým lidem možnost začít znovu. Spolu s dalšími spolupracovníky z "akce zámky" dětem ukázal, že další spolužití je možné. Už na zámcích židovské děti chystaly postele pro nově příchozí děti německé. Ani po příchodů dětí „viníků“ proti nim nevystupovaly agresivně. Německé děti naproti tomu musely překonávat důsledky nacistické výchovy.

Tehdy úspěchu věřil málokdo, ale MUDr. Emilu Voglovi, Přemyslu Pitterovi a mnoha dalším spolupracovníkům na „akci zámky“ se to povedlo. Přenesli svůj příklad dál. S několika dětmi jsem se po mnoha letech setkal. Jejich osudy byly různé. Spojovalo je ale jedno – hluboká úcta k těm, kteří kdysi vstoupili do jejich života a pomohli jim zachránit nejen tělesné zdraví, ale i válkou otrávenou duši.

V písni Zelené pláně skupiny Asonance je text:

"Jenom tisíce křížů tady v písku stojí
a svým tichým hlasem k oblakům žalují,
že z touhy člověka vládnout vzešlo utrpení,
že zničil a proklel celá pokolení."
(Originál https://www.youtube.com/watch?v=bfL-W91BI4g)

Dlouhodobé utrpení a prokletí dokázali ale mnozí překonat. Vždy, když si na Emila Vogla vzpomenu, ptám se sám sebe: Kde se v člověku bere síla, která dokáže podržet lidství i v těch nejzběsilejších podmínkách?

Některé věci se ale v knihách nelze dočíst. Není se třeba omlouvat, sypat si popel na hlavu atd. Je třeba stát rovně, hledat společné a otevřít srdce .... a třeba i bývalému "nepříteli."