Možná je chyba v systému ...

Tři texty od zcela různých autorů a přece jsou spojité.

První text jsem si opsal v budově kláštera v Polici nad Metují, kde byla výstava o horolezci Miroslavu Šmídovi.

„Kdysi dávno jsem litoval ty, kteří nevytáhli paty ze svého rodného kraje, nepoznali tropy, moře, polární záři, nesetkali se s lidmi jiné barvy pleti a jejich obyčeji. Snil jsem o tom, že budu cestovat, odstěhuji se za dobrodružstvím třeba do Ameriky nebo do Austrálie. Pak jsem se dostal za hranice poprvé, podruhé … Viděl jsem fantastický svět krásných dovolených. Auta, moře, lyžování i lezení kdekoli na světě. Pro svou naivitu jsem zpočátku neviděl diktát peněz, nejsilnější, nejmocnější i nejděsivější ze všech diktatur. Diktatura peněz dopadá na celý svět a jejich zprvu nevinná moc je tvrdší než kterýkoli totalitní režim. Abych to poznal s takovou určitostí, musel jsem procestovat čtyři kontinenty a naučit se jazyky.“

Druhý text je od žáků 9. třídy, kteří se zamýšleli na tím, co je největší problém současné doby.

„Nám připadá, že sobeckost je lidská vlastnost, která se v určitých chvílích stává silnější než naše schopnost se ovládat.

Každý určitě zažil tu chvíli, při které chce to nejlepší jen pro sebe. Je to takový okamžik, kdy se nerozhlížíme okolo sebe a nevěnujeme pozornost ostatním, ale jsme zaměření jen na to naše „JÁ“, pro které najednou celý svět neexistuje.

Následky mohou být katastrofální. Už teď se to dostává do vysokých hranic. V dnešní době každý žije pouze za sebe a nevěnuje pozornost ostatním. Všichni koukají jen na to své sobecké já, kterým zabíjíme vše okolo nás. Nekoukají na přírodu, díky které žijí, nehledí na to, jak se mají lidé v chudých zemích, kde nemají co jíst, a my se tu cpeme a vyhazujeme jídlo. Každý si řekne, že nás se to přece netýká. Proč já bych měl dávat něco, co jsem si koupil pro sebe? Tak ať si to koupí taky. Proč já se mám dělit s cizími lidmi?

A následků je hodně. Například, že se peníze nedostávají tam, kam mají, a lidé, zvířata a příroda kvůli tomu umírají. Umírají kvůli zazobaným lidem, kteří si nejsou schopni odtrhnout sousto od úst. Kvůli sobeckým lidem, kteří chtějí mít více než ostatní a nehodlají se vzdát za žádnou cenu.“

A jak to viděl v roce 1928 Aldous Huxley

“Průmyslový pokrok znamená nadvýrobu, znamená nutnost opatřit nová odbytiště, znamená mezinárodní soupeření, znamená válku. A mechanický pokrok znamená ještě větší specializaci a standardizaci práce, znamená ještě více mechanicky produkované, odindividualizované zábavy, znamená snížení iniciativy a tvořivosti, znamená ještě větší zintelektualizování a progresivní atrofii všech základních vitálních elementů v lidské povaze, znamená čím dál tím větší nudu a neklid a nakonec znamená individuální šílenství, jehož výsledkem může být jen sociální revoluce. Ať s nimi počítáte nebo ne, války a revoluce jsou nevyhnutelné, necháme-li jít všechno dál tak, jak to jde teď.“

(Přeložila Jarmila Fastrová, vydal Odeon roku 1968 pod názvem Kontrapunkt.)

Pokud má někdo více času, může věnovat pozornost oblasti zvané Ladakh v Himálaji. Ta žila až do 20. století zcela samostatným tradičním životem. Pak přišla civilizace. Tradiční společnost se začala rychle rozkládat. Dostavily drogy, konzum, sociální problémy, kriminalita, chudoba ..... o kterých zde dlouho nikdo nevěděl.