Proč ještě nepodléhám depresím z budoucnosti...

Sezimovo Ústí - pátek 10. června odpoledne:

V místní Centru odborné přípravy je dusno. Dusno a ticho před bouří. Před soutěžní bouří celostátního kola Ceostátní přehlídky Středoškolské odborné přehlídky (SOČ).

Venku pálí slunce a zde uvnitř vládne předsoutěžní napětí. Přítomní studenti již prošli ohněm obhajob školních, okresních a pak krajských kol Středoškolské odborné soutěže. Teď jsou ve finále. Mnozí se tváří, že o nic nejde, ale napětí je cítit. Znám to, kdysi jsem také soutěžil. Kdo by nechtěl být nejlepší?

Mám výhodu. Mohu jen pozorovat a naslouchat. Jsem za ni vděčný.

Večer jdeme s Petrem Klánem cvičit. Porotkyně z oboru 6. zdravotnictví svolává do místní tělocvičny k provedení zdravotního cvičení. Tělu pohyb prospěl, psychika dostala šok ze zjištění pokročilé nepohyblivosti, která dříve nebývala běžná. Potom vyslechneme přednášku o nejpodivnějších číslech a debatujeme o matematice. Čas pokročil do noci.

Na ubytovně je stále rušno. Porotci opakovaně pročítají práce, aby doladili otázky, soutěžící si stále vylepšují své prezentace a hledají odpovědi na možné otázky poroty a kolegů studentů.

Ano. Nakažlivé prostředí. Ožívají ve mně archeologické výzkumy, které jsem v těchto místech ve studentských letech prováděl a se kterými jsem kdysi v SOČ soutěžil. Nedá mi ještě jednou nevyjít do těch míst. Míjíme s Petrem Klánem hrob válečného pana prezidenta, noční historické centrum je klidné stejně jako ulička, kterou jsem prošel snad tisíckrát. Jen lokál šumí podobně jako tenkrát. Na mostě přes Lužnici pohlížíme na místo předhusitského pivovaru, kde jsme objevili vodní systém s překvapivě hlubokou studnou. Podobné historii místa i našim myšlenkám.

Sezimovo Ústí – sobota 11. června dopoledne:

Jsme na snídani. S námi sedí Daniel ze Zlína. Za chvíli bude obhajovat svoji práci o hnědé a rudé propagandě. Mluví o svém tématu se zaujetím. Se zaujetím a s vědomostmi. Už vím, kde začnu své náslechové kolečko. U Daniela.

A už to začalo. Obor 17. filosofie, politologie a ostatní humanitní a společenské obory. Porota za stolem, studenti v auditoriu, Daniel u plátna s prezentací, dusný vzduch všude i přes klimatizaci.

Daniel domluvil. Slovo dostává auditorium, za kterého padne několik otázek. Pak se do díla dává porota. Tvrdě a nekompromisně. Porotci mají výhodu. Práce měli s předstihem a mají je dobře pročtené. Hodnocení jsou ve větší části kritická – citace literatury, pravopis, špatně uchopený problém atd.

Vím, jak je Danielovi. Kdysi jsem si to také užil. tenkrát jsem chtěl porotcům nejraději nakopat nebo dát pěstí. Teprve posléze jsem pochopil, že jsem jim měl především poděkovat, protože mě jejich kritika naučila víc, než nějaké bezobsažné chválení.

Danielovi se ale dostane i slov chvály. Jeho téma je nosné do budoucnosti. On sám inteligentní a schopný. Hodně štěstí, Danieli.

Přecházím do další sekce. Obor 1. matematika a statistika.

Tady to žije. Myslel jsem, že matematika je jenom vážná, ale zde se i vtipkuje.

Zuzana z Olomouce mluví o Archimédových tělesech. Mám štěstí, protože o nich něco vím. Sebevědomí mi stoupá. V obhajobě ale náhle porotci přecházejí do angličtiny. Sebevědomí tiše odchází. Tady je nejen veselo, ale i náročno.

Obor 9. strojírenství, hutnictví, doprava a průmyslový design. Tento obor je v podstatě územím neomezených technických schopností lidského ducha a zručnosti. Ekologická parní elektrárna, konstrukce plochého motoru, mechanika modelu trikoptéry pomocí moderních uhlíkových materiálů …

Nadšení studenti ve spojení s nadšenci v porotě, to je koncert lidského umu. Věcná kritika, doplňující připomínky, dokazování, že by to šlo možná lépe, prostě dílna tvořivosti.

Jediné, čím jsem přispěl, bylo utržení desky lavice, na kterou jsem neopatrně celou svojí vahou sedl. Z pohledů přítomných jsem ale vytušil, že přemýšlejí o konstrukci odolnějších lavic pro neopatrné a hmotné poutníky. Třeba se taková práce příští rok objeví.

Obor 14. pedagogika, psychologie, sociologie a problematika volného času. Tady jsem doma. Tohle je můj domácí obor. Předseda i členové poroty usměvaví, klidní a velice vstřícní.

Jako první naslouchám Tereze z Litomyšle. Mluví o životě s tělesným postižením. Výborná práce a široká diskuse.

Další přichází Eliška z Chomutova s prací Body image v dospívání. Další paráda. Sonda do vnímání těla z pohledu studentů v návaznosti na manipulaci k určitému typu „krásy“ ze strany médií. V duchu tleskám potřebnosti takových sond. Při zmínkách o mentální anorexii dostávám hlad a odebírám se do místního bufetu.

Těšil jsem se tu ještě na jednu práci. Její autorka Zuzana ze Šluknova bohužel nepřijela. Práce byla o chudobě jako sociálním problému. Zajímá mě ten problém a myslím, že bych se zapojil do diskuse.

Obhajoby jsou ve všech oborech souběžné. Je odpoledne, končí se. Studenti odcházejí a porotci se radí o pořadí. Ještě nekončí. Za hodinu se studenti vrací na neformální besedu s porotci. Diskutuje se o všem možném. Pořadí je uzavřené, odeslané, studenti uvolnění, otevření, bezprostřední. Hlasují tu také anonymně o svém pořadí. Zvláštní nebo zákonité? Vox populi se nápadně podobá oficiálním výsledkům.

Omlouvám se všem oborům, o kterých jsem nepsal a všem studentům a porotám, o kterých jsem se nezmínil. Nebylo to v mých možnostech, přestože si zasloužíte poděkování a úctu. Studenti a vedoucí jejich prací za obrovskou práci při tvorbě práce samotné. Porotci za kvalitní hodnocení. Vám všem, i těm, kteří se nedostali do celostátního kola SOČ – díky.:)