Kopce skrývají mnohé. Stačí hledět a naslouchat

Pěší putování krajinou je jeden z nejlepších způsobů, jak poznávat lidi, přírodu a učit se myslet. Každoročně se této radosti oddáváme společně s Petrem, který nyní studuje „matfyz.“

První zastávka je na kopci, který se chová ke kolemjdoucím zvláštním způsobem. Přestože by mohl být turistickou senzací číslo jedna v širokém regionu, nemá zájem. Nevede sem ani žádná turistická značka a ani žádná zřetelná cesta. Koho toto místo osloví, musí si najít cestu sám.

Lidé sem chodí již několik tisíc let, aby navázali kontakt s nitrem Matky, za kterou byla dříve Země považována. Možná prosili o pomoc, možná hledali poznání budoucnosti….nebo chtěli v místě síly jen spočinout a spojit s matčinou energií. Jejich potomci sice kopec poničili lomy a přehnanou zvědavostí, která někdy spíše ničí než přináší poznání, ale místo je pořád funkční.

Není nic lepšího, než v krajině dobře usnout a pohlédnout na ni i jinýma očima a smysly. Tak tedy usínáme. Je sice poledne, ale to nevadí. Matka nás přivítá a přes všechny skopičiny, které jsme kdy provedli, je vstřícná. Trpělivost a pochopení jsou jí vlastní, stejně jako život a smrt. Zvláště pochopení toho druhého je složité.

......

Po slunečném dnu přichází teplý večer. Jsme na místě, kde se vytvářely české dějiny – viditelné i ty neviditelné.

Vystupujeme na nedaleký kopec, kde bývalo staré kultovní místo a pravděpodobně i místo, odkud byly pozorovány a čteny hvězdy. V tom kopci je prý ukryto zlaté tele, kterého se může zmocnit poctivý člověk. Ale jen na Velký pátek v době, kdy se čtou pašije. Minulost hovoří řečí obrazů a ta je mnohovrstevná. Záleží na každém, co dokáže přečíst a pochopit. někdo tedy hledá zlato, jiný poznání a někdo píše knihu o lidových pověrách.

Po výstupu na vrchol Petr pozoruje místní rostlinstvo a kameny. Je úžasné, co všechno dokáží ty drobnosti vyprávět. Moje maličkost spíš konstituuje fyzické tělo, aby bylo schopno dalšího pohybu. Pozoruji také bílé koně, kteří se pasou dole pod strání. Jsou bujní a silní. Jen schopný jezdec je dokáže osedlat a jezdit na nich .... a vjet třeba do kostela, jak vypráví řada pověstí. To je také hezký obraz.

Uleháme v mírném svahu, pozorujeme hluboké údolí řeky, kterým občas projede vlak. Je sice pod mrakem, ale výhled na krajinu, nořící se do tmy, je působivý. Mluvíme o Newtonovi, matematické analýze, o hvězdách a o dějinách. Pak spíš mlčíme a nasloucháme. Ticho, které říká vše.

Městečko pod námi je obaleno světelnou „tmou.“ Veřejné osvětlení má prý sloužit k lepší orientaci v noci a k bezpečnosti, ve skutečnosti ale lidi obalilo neproniknutelnou clonou a izolovalo je od pohledu na noční oblohu. Hvězdy už se nedotýkají země a mnoho lidí nemůže pozvednout svůj pohled, a kdo chce i duši, ke hvězdám. Je smutným paradoxem, že své děti zavalujeme téměř dokonalou technikou, ale mnohým jsme sebrali možnost hledět do hvězd. ten pocit setkání s nekonečnem a pocit pokory dost chybí.

Pak se pomalu noříme přes tu vzácnou chvilku mezi spánkem a bděním, přes ten prostor, skrze který lze jít dál, do spánku. Netušíme, že ne nadlouho. Za necelé dvě hodiny nás budí slabý déšť. Přesouváme se pod nedaleký vzrostlý modřín, který nás svými větvemi bezpečně ukryje.

Déšť ale přestává.

Zvláštní. V okolí kopce jsou stále husté mraky.

Přímo nad jeho temenem se ale roztrhly a v kruhovém nebeském okně se objevily zářící hvězdy. Pak přestal čas hrát roli, vše se jakoby zastavilo. Kruhový průhled na nebe se ani nepohnul, měnily se jen pozice hvězd. Hleděli jsme skrze to otevřené okno na hvězdný kaleidoskop. Hodinu, dvě ... nebeské okno je stále na svém místě a nabízí další obrazy ... dávné kněžky tu prý kdysi tančily tance .... hvězdy tančí ... tančím ve stoje s nimi ... bílí koně přivážejí Bohyni a křemen zpívá svoji píseň ... probudil jsem se opět pod modřínem ... skrze mraky se prodírají paprsky Slunce ... je tu další den.

Balíme pomalu svoje věci a sestupujeme zpět. Na kopci bylo krásně, ale naše cesta je mezi lidmi. Jenom doufám, že kus toho, co jsem zažil na kopci, dokážu přinést dolů.

Možná bychom měli naše děti také učit vystoupit na kopec, vnímat Matku Zemi a hledět s nimi do hvězd.