Řešení? Návrat k Libuši
Než přijdou další volby ...
Je dobré znát dějiny. Ještě lepší je, když jim rozumíme a pochopíme smysl sdělení.
Malá ukázka jednoho důležitého nepochopení s dalekosáhlými následky. Zalistujme v Kosmově Kronice Čechů.
Bylo, nebylo, dávno tomu ….kdysi dávno v zemí české.
Dva sousedé se dostali do sporu o pole. Vynadali si a potupili se. Pak vyhledali soudce. Protože bylo tehdy zvykem, že lidé spravovali své záležitosti samostatně a bez úřadů, museli zajít za kněžnou Libuší, která je rozsoudila.
Ten, který prohrál, začal lamentovat:
„Víme, zajisté, že žena, ať stojí či na stolci sedí, málo má rozumu. Nás jediné opustila příroda k hanbě všem národům a kmenům, že nemáme správce ani mužskou vládu a že na nás doléhají ženská práva.“
On toho dotyčný namluvil ještě víc, ale pro ilustraci to stačí.
Libuše se nedala vyvést z rovnováhy a klidně odpověděla:
„Pravda je, co pravíš: žena jsem, jako žena žiji. Ale snad proto si myslíte, že málo mám rozumu, že vás nesoudím železnou metlou, a poněvadž žijete bez bázně, právem mne nedbáte. Neboť kde je bázeň, tam je i kázeň. Ale nyní je velmi zapotřebí, abyste měli správce ukrutnějšího, než je žena.“
S tím je poslala domů. Druhý den pokračovala:
„Jak jsi politování nadmíru hoden, ó lide, jenž neumíš svobodně žít, svobodu, kterou žádný dobrý muž neztrácí leda s životem, tou vy ne bezděky zhrdáte a své šíje dobrovolně poddáváte nezvyklé porobě.“
Pak následovalo konkrétní varování, které lze shrnou do jednoduchých bodů:
- dosazeného vládce se už jen těžko zbavíte
- vše co máte, bude po jeho dosazení také v jeho moci
- budete z něho mít strach
- vládce vás bude klidně po libosti odsuzovat a popravovat
- vládce bude podle své libosti z jedněch dělat pány a z druhých sluhy
- vaše syny a dcery si vezme do svých služeb
- zřídí si úředníky, správce, učitele ……pochopitelně na váš účet
A co na to bájní Čechové?
„K tomu sprostý lid zajásá zmateným křikem, všichni jedněmi ústy žádají, aby jim byl dán kníže,“ napsal kronikář Kosmas.
Od těch dob si tedy Čechové dosazují vládce, aby pak na ně mohli žehrat a obviňovat je ze všech problémů vezdejších.
Jak by napsal mb: „Njn, stalo se.“
(Citace podle Kosmas: Kronika Čechů, Argo 2011)
Je dobré znát dějiny. Ještě lepší je, když jim rozumíme a pochopíme smysl sdělení.
Malá ukázka jednoho důležitého nepochopení s dalekosáhlými následky. Zalistujme v Kosmově Kronice Čechů.
Bylo, nebylo, dávno tomu ….kdysi dávno v zemí české.
Dva sousedé se dostali do sporu o pole. Vynadali si a potupili se. Pak vyhledali soudce. Protože bylo tehdy zvykem, že lidé spravovali své záležitosti samostatně a bez úřadů, museli zajít za kněžnou Libuší, která je rozsoudila.
Ten, který prohrál, začal lamentovat:
„Víme, zajisté, že žena, ať stojí či na stolci sedí, málo má rozumu. Nás jediné opustila příroda k hanbě všem národům a kmenům, že nemáme správce ani mužskou vládu a že na nás doléhají ženská práva.“
On toho dotyčný namluvil ještě víc, ale pro ilustraci to stačí.
Libuše se nedala vyvést z rovnováhy a klidně odpověděla:
„Pravda je, co pravíš: žena jsem, jako žena žiji. Ale snad proto si myslíte, že málo mám rozumu, že vás nesoudím železnou metlou, a poněvadž žijete bez bázně, právem mne nedbáte. Neboť kde je bázeň, tam je i kázeň. Ale nyní je velmi zapotřebí, abyste měli správce ukrutnějšího, než je žena.“
S tím je poslala domů. Druhý den pokračovala:
„Jak jsi politování nadmíru hoden, ó lide, jenž neumíš svobodně žít, svobodu, kterou žádný dobrý muž neztrácí leda s životem, tou vy ne bezděky zhrdáte a své šíje dobrovolně poddáváte nezvyklé porobě.“
Pak následovalo konkrétní varování, které lze shrnou do jednoduchých bodů:
- dosazeného vládce se už jen těžko zbavíte
- vše co máte, bude po jeho dosazení také v jeho moci
- budete z něho mít strach
- vládce vás bude klidně po libosti odsuzovat a popravovat
- vládce bude podle své libosti z jedněch dělat pány a z druhých sluhy
- vaše syny a dcery si vezme do svých služeb
- zřídí si úředníky, správce, učitele ……pochopitelně na váš účet
A co na to bájní Čechové?
„K tomu sprostý lid zajásá zmateným křikem, všichni jedněmi ústy žádají, aby jim byl dán kníže,“ napsal kronikář Kosmas.
Od těch dob si tedy Čechové dosazují vládce, aby pak na ně mohli žehrat a obviňovat je ze všech problémů vezdejších.
Jak by napsal mb: „Njn, stalo se.“
(Citace podle Kosmas: Kronika Čechů, Argo 2011)