O možné proměně „ber“ na poněkud opomíjené „dávej.“

Asi bychom si všichni přáli, aby naše děti byly vnímavé ke svému okolí a k lidem, kteří je obklopují. Kudy na to ale jít?

Lidská psychika disponuje jednou zajímavostí. Pokud jí neustále předkládáte jeden a tentýž podnět, přijme ho jako skutečnost, přizpůsobí se mu, byť by šlo o velmi nepříjemnou záležitost. Staré lidové rčení praví, že člověk si zvykne i na šibenici.

Proto je velmi důležité, jaké podněty našim žákům předkládáme. Pokud jim budeme neustále říkat, že jsou špatní, budou špatní. Pokud je budeme neustále peskovat, že jsou zlobiví, pak nám rádi vyhoví a budou zlobiví.

Pozor se musí dávat ale i na druhý extrém, při kterém bychom žáky neustále přehnaně za vše chválili a vyhýbali se kritice. To v žádném případě. Takovým způsobem bychom z nich vychovali jedince, kteří jsou nekritičtí ke svým schopnostem a dovednostem, nebo jedince, kteří se při každém náznaku kritiky psychicky hroutí, případně dostávají afekt.

Ukázky všech těchto variant jsem měl tu „čest“ poznat a není to věru nic obveselujícího. A přitom výchova žáků probíhala v nejlepší vůli …

Paní učitelka Jitka z naší školy našla zajímavou cestu a v předvánočním čase dělá se svými žáky na druhém stupni zajímavou aktivitu, které říkají Ovečka.

Přibližně týden před odchodem na vánoční prázdniny si žáci sednou společně do kroužku. Pod vedením paní učitelky prohovoří, co mají rádi, co jim dělá radost, jak rádi dostávají dárky,… a hlavně jsou směrováni k tomu, že je sice příjemné dárky dostávat, ale mnohdy nám ještě větší radost udělá, když někoho obdarujeme a on z toho má upřímnou radost. Že je mnohem cennější vymyslet třeba drobnost, ale přesně „šitou“ pro obdarovaného než finančně nákladný, ale neosobní dar.

Po tomto úvodu si každý napíše na lísteček své jméno. Lístečky se dají do klobouku (krabice, misky…), promíchají a pak si každý tajně losuje svoji Ovečku, o kterou se bude v tomto týdnu starat – stane se jejím ochráncem – Pastýřem. Pokud se stane, že si žák vylosuje sám sebe, lísteček se vrátí do osudí a žák losuje znovu.

Na lísteček k Ovečce se žák Pastýř podepíše pro pozdější kontrolu a lísteček dá paní učitelce, která je nečtené uschová. Paní učitelka se může klidně zúčastnit taky, je to dokonce lepší. Žák nikomu nemá prozradit, koho má na starost. Celý týden se snaží své Ovečce zpříjemňovat život (tu ji tajně podstrčí nějakou laskominu, půjčí pomůcku, smaže za ni tabuli… A aby ho Ovečka jen tak neodhalila, může i „blafovat“ a chvíli se jakoby starat o někoho jiného. Celá aktivita vrcholí poslední den při vánoční besídce, kdy Pastýř přichystá pro svoji Ovečku dárek – nejlépe osobně vyrobený.

Pak si žáci s paní učitelkou znovu sednou do kroužku a celou aktivitu zhodnotí. Proberou, jestli se Ovečkám podařilo odhalit jejich Pastýře, kdo to opravdu byl (zde paní učitelka v případě potřeby nakoukne do lístečků), jestli se o ně Pastýř vzorně staral – zde většinou spokojené Ovečky upřímně a spontánně poděkují svému Pastýři, pokud se o ně pastýř nestaral, proč tomu tak bylo – může Ovečka popsat své pocity, když nezaznamenala žádnou péči ( Někdy se stane, že pastýř onemocněl a nebyl ve škole, někdy o svoji Ovečku nepečoval, protože mu vylosovaný žák není blízký – to se stalo především v prvním roce, ale když si pak dotyčný Pastýř vyslechl, jak bylo Ovečce smutno a přišlo jí to líto, tak v dalším roce se už tento případ vyskytoval mnohem méně, ba naopak spokojené Ovečky povzbudily i méně aktivní Pastýře).

Ovečka je vlastně drobná aktivita, kterou paní učitelka se svojí třídou koná od 6. třídy. Nyní jsou žáci v 9. třídě a je znovu před Vánoci. Už bystří svoje smysly, aby dokázali svého pastýře najít. Dělají prostě to, co bylo cílem – vnímají své okolí a v jemných náznacích hledají vzkaz pro sebe. A učí se také, dávat. Což není málo.

(Psáno pro www.rvp.cz)