Ze života dobrovolných hasičů.

Blíží se půlnoc pátek 28. února 2014. V nedalekých Vodňanech vrcholí maturitní ples, někdo se dívá na televizi, další usíná, jiný už spí…..také uléhám, mobil pěkně vedle postele. Co kdyby…

23:48 hodin telefonát a SMS!!! Poplach!!! Požár Libějovice, dostavte se na základnu …a už to běží.

Vyskočit rozespalý z postele, rychle najít svršky, pokud možno svoje, co nejrychleji do hasičárny, převléci se do zásahového obleku a jedeme.

Noční běh do kopce v zásahových botách, tričku a části pyžama naštěstí netrvá dlouho, protože kolega už jede autem.

V hasičárně přestrojení do zásahového. Je to bezpečné oblečení, ale silné a teplé, takže si v něm připadám jak balón na Sahaře. Rychle se nasoukat se všemi potřebnými věcmi do trambusu a jedeme.

Cestou v autě konám dostrojování. Nejhorší je zavazování bot. Kolikrát jsem si říkal, že si ty tkaničky už určitě, ale určitě, předem připravím. Ale jako vždy na to nedošlo. Prudká zatáčka, tkanička v háji, žaludek na vodě …

Safra, ta helma mi nějak nesedí. No jasně. Kolega vedle řeší stejný problém, protože má tu moji. A kde jsou rukavice…aha, tady . Strojník se nám směje, velitel družstva vysílačkou komunikuje s dispečinkem.

Požár není v Libějovicích, ale v Chelčicích. Díky schopnostem velitele družstva a řidiče tento problém rychle řešíme a jsme v okamžení na správném místě. Nakonec nás už navigují plameny ve výšce. Nesměje se už nikdo.

Ze střechy výrobny granulí šlehají velké plameny, profesionální jednotka hasičů z Vodňan už je na místě a lokalizuje požár uvnitř budovy i venku.

„Pokud měl někdo na tuhle noc program, tak se ruší. Tohle vypadá špatně,“ konstatuje kolega. A taky jo. Není to sice tak rozsáhlé jako velkosklad sena, který jsme hasili v létě, ale velká budova to je. Navíc plná technologií.

Společně s dobrovolnými hasiči z Vodňan, Pražáku, Libějovic a Chelčic nasazujeme dvě vodní děla, která kropí plameny na střeše, kde je i strojovna.

To se hezky píše, ale hůř dělá. V prostoru nad našimi hlavami jsou elektrické dráty – samozřejmě pod proudem. Na střeše po použití vody vzniká obratem kouř a pára. Občas se kropí naslepo podle odhadu. Jen doufám, že ty dráty netrefím zrovna já.

„Už někdo v tom objektu vypnul plyn?“ volá kdosi kdesi ze tmy.

Tady bude asi skutečně veselo, táhne nejednomu z nás myslí a doufáme, že už ho fakt někdo vypnul.

Naštěstí nemrze. Jinak bychom měli už slušné kluziště jako kdysi v Bavorově. A to je pak o zlámané kosti. Nebo o kvalitně vyražený dech.

Problémem je voda. Nejbližší hydrant v Chelčicích má slabý tlak. Navíc u něj už je jedna cisterna napojená. A nádrž nelze využít. Takže nezbývá než organizovat efektivní a rychlý pendl vody Chelčice – Vodňany.

„Vodní cesta“ se těší ve Vodňanech zájmu jedinců, kteří odcházejí z plesu. Někteří, posilněni alkoholem, se dokonce snaží u základny profesionálních hasičů ve Vodňanech zapojit do čerpání vody z hydrantu.

Z Prachatic přijíždí automobilová výšková plošina profesionálních hasičů a posily dobrovolných hasičů z Bavorova a Netolic. Místo zásahu se začíná podobat přehlídce hasičské techniky. Té moderní a často pohříchu i té letité.

Ze stanice České Budějovice byla na místo dovezena termokamera pro účinné hledání možných skrytých ohnisek. Ať žije technika. Hezky zdálky se podívat, kde může ještě skrytě hořet. A ne se ve tmě propadnou do půli těla do zapomenuté jímky na výkaly jako při požáru jednoho kravína.

„Připravte si dejcháče, bude třeba střídat,“ přikazuje velitel. Jako alergik oceňuji čistý vzduch v bombách, ale práce v dýchací technice není jinak nic moc. Když si vzpomenu na několikahodinový maratón při požáru sila pilin, které jsme ručně vyhazovali….zakouřeno, občas plameny, práce ukrutná…nic moc pocit.

Je krátce po 1:00. Požár je pod kontrolou. Začíná jeho likvidace., která končí pro dobrovolné hasiče a plošinu před 4:00. Profesionální jednotka potom provádí do 4:29 dohašování. Pak zásah končí.

Jedeme domů. Uklízíme techniku. Absenci mrazu oceňujeme podruhé. Po jednom zásahu v mrazu jsme odváželi na beton zmrzlé hadice i s vodou v podobě telegrafních sloupů.

Začíná brzké ráno. Kolega uvažuje, že zajde na své pracoviště do družstva, kde budou krmit. Další chce za dvě hodiny vstávat, protože chce jet s partnerkou na výlet.

Jejich energii vzdávám čest a před pátou uléhám. Mobil hezky k posteli. Co kdyby … jo, a ráno si musím připravit ty tkaničky ….