Vyvěšování tibetské státní vlajky je spojeno vždy s mnoha emocemi. Zkusme se na to podívat i jinak.

„Pověsíme ji!“
„Nepověsíme ji!“
.... toť již téměř tradiční otázka spojená s 10. březnem. Jedná se samozřejmě o vyvěšení tibetské vlajky, která se v tento den, kdy začalo r. 1959 v Tibetu povstání proti čínské nadvládě, vyvěšuje jako symbol solidarity s utiskovaným státem.

Zní to hezky a vypadá logicky. Nicméně historie je potvůrka, která ráda pozlobí. Kdo zná historii Tibetu nejen z ideologických doktrín, ten se určitě zeptá:

„Proč se tibetská vlajka nevyvěšuje až 31. března?“

Toto datum by také obstálo. 31. března 1904 zmasakrovali britští vojáci palbou do zad prchající tibetské vesničany v horském průsmyku u osady Guru. Podle knihy Charlese Allena: Duel in the Snows. The True Story of the Younghusband Mission to Lhasa. John Murray, Londýn 2004, měl plukovník Francis Younghusband následně referovat svým nadřízeným: „Věřím, že tento obrovský trest bude prevencí pro budoucnost a přiměje je podrobit se.“ Cílem mise plukovníka bylo vynutit si otevření Tibetu pro obchodní záležitosti a zamezit kontaktům Tibetu s Ruskem. I před Brity musel uprchnout dalajlama – předchůdce toho dnešního.

Historie dokáže ale ještě větší poťouchlosti.

Existuje krásná kniha Heinricha Harrera: Sedm let v Tibetu, která byla následně zfilmována. Heinrich Harrer byl německý horolezec, který byl po vypuknutí II. světové války internován Angličany v Indii, odkud uprchnul do Tibetu, kde strávil válečná léta.

Kdo by si nepamatoval Brada Pitta, který ztělesnil postavu Heinricha Harrera, coby vnímavého přítele dalajlámy. Co se ale v knize nedočteme a ve filmu nedozvíme, je to, že Heinrich Harrer byl od r. 1933 člen SA a od roku 1938 SS. Členství v NSDAP bylo jaksi samozřejmostí. Harrer se do konce života za svoji příslušnost k těmto organizacím ani náznakem slova neomluvil, natož aby vyslovil nějakou lítost. Přesto s ním čtrnáctý dalajláma do konce života udržoval vřelé přátelství. Mimochodem, nacisté se o Tibet velice živě zajímali a uskutečnili na jeho území několik expedic.

Zakážeme tedy vstup čtrnáctému dalajlámovi do naší země, protože se dlouhodobě veřejně přátelil s nacistou? Není tedy vyvěšování tibetské vlajky i skrytou propagací nacismu? Zatrachtilá historie...

Patová situace vládne i ohledně onoho práva na samostatnost Tibetu. Dějiny Tibetu a Číny jsou tak provázané, že pro samostatnost i proti samostatnosti Tibetu lze nalézt mnoho pádných historických argumentů.

A teď mudrujte, drazí političtí aktivisté.

Čína v Tibetu provádí politiku, která budí averze především necitlivým přístupem k tibetským tradicím a domorodým obyvatelům. Západní „demokratičtí“ politici často nešetří silnými slovy vůči tomuto čínskému počínání. Je ale zvláštní, jak ostří slov lehce otupí, ledva zachrastí čínské peníze.

Klasickou ukázkou byla olympiáda v Číně roku 2008. Velký „prosazovatel“ lidských práv G.W. Bush Čínu sice stále káral za stav lidských práv, ale posléze do Pekingu poslušně přijel a k tamním politickým celebritám se měl velmi vstřícně. Inu, dluh USA není malý a kdože nám to na živobytí půjčuje? A je snad v Tibetu nafta? Tak co.

Tibetská vlajka tedy někde zavlála a někde ne. Někteří ji vyvěsili, protože věří, že pomáhají dobré věci, jiní hráli politické divadlo. Obvyklou frází správce blogů pana Libora Stejskala je věta: „Poučme se z historie.“ Hmmm, to by bylo možné, ale jak se máme poučit z něčeho, co je zčásti překroucené, zčásti zamlčované a zčásti politickým divadlem na pokračování. Známe skutečně celou tibetskou historii a disponujeme dostatečnými znalostmi o dějinách a podstatě tibetského náboženství? O spletitosti tibetského náboženství se lze dočíst např. ZDE.

Nebylo by skoro lepší respektovat onu složitou historii a nemontovat se do něčeho, čemu rozumíme jen tak málo? Nebylo by lepší oddělit politu a ideologii od historie, která je spíše jen zástěrkou pro skutečné cíle? A upřímně řečeno: „Je pomoc Tibetu skutečně cílem nebo politickým nástrojem k něčemu jinému?"

Vlajku věšet nebudu, spíše si večer několikrát zopakuji nejznámější buddhistickou mantru Óm mani padmé húm – mantru soucitu. Nejprve tibetsky a pak čínsky:

An Mání Bāmī Hōng