Podle některých blogerů byl nalezen všelék na řešení romské problematiky. Nejsem si tím jist.

„Budeme prostě dělat tu inkluzi a je po problémech s Cikány!“

Takto jednoduše si to narýsovali blogeři Ivan Gabal, Ondřej Liška a Jan Černý. Svatý grál cikánského problému byl podle nich nalezen. Všichni zmiňovaní ale zapomněli na jednu malou věc – vysvětlit, co to vlastně to inkluzivní vzdělávání je a jestli jsou s ním v naší zemi nějaké zkušenosti.

Pokusím se to trochu napravit.

Předně je tedy třeba vysvětlit onen pojem – inkluzivní škola. Inkluzivní vzdělávání je v podstatě uspořádání běžné školy způsobem, který může nabídnout adekvátní vyučování všem dětem bez ohledu na jejich rozdíly. Základním principem takové školy je, že pomáhá všem žákům stejně a každého žáka rozvíjí podle jeho schopností. Podrobnosti o inkluzivním vzdělávání lze najít ZDE

Asi to zní jako pohádka, takže pojďme k faktům.

Třída „A“ (období 3. – 5. třídy) měla 25 žáků. Mezi výukově nejlepšími a nejslabšími žáky byly výrazné rozdíly. Každý žák byl tedy důsledně vzděláván na základě osobního vzdělávacího plánu, který si vypracoval učitel. Takový plán nemusí mít nutně písemnou podobu. V kolektivu byl romský žák, dva žáci se specifickými výukovými poruchami a tři žáci s kázeňskými problémy.

Výuka byla odstupňována podle náročnosti pro každého žáka – někteří žáci procvičovali základy učiva, jiní se věnovali psaní své seminární práce. Pravidelně se střídala individuální a skupinová práce, ve třídě byla důsledně dodržována dohodnutá pravidla a žáci procházeli širokým spektrem osobnostně-sociálních nácvikových situací.

Po třech letech vznikl spolupracující kolektiv, ve kterém byl začleněn bez problémů i romský žák. Výukově slabí žáci zvládli základy učiva pro postup do 6. třídy – jedna žačka vykonávala opravné zkoušky. Na druhé straně se pět žáků zúčastnilo matematické olympiády, dva žáci vypracovali soutěžní studentské práce a v prezentaci je obhájili. Jedna žačka v testech SCIO z matematiky dosáhla vynikajících výsledků, za které od této společnosti obdržela diplom. Tento výsledek není náhodný. V jiné třídě, která procházela stejným modelem výuky bylo poměrně málo talentovaných žáků. I přesto v této třídě je žák, který má nyní před sebou účast v krajském kole olympiády z dějepisu a matematiky.

Ve třídě byla velká skupina chlapců, kteří prostě školu zrovna dvakrát v lásce neměli. Zato měli dost životní energie, která byla usměrněna k oblíbené hře s míčem – vybíjené. Žáci tak dostali cíl a motivaci a nakonec v celostátním kole turnaje ve vybíjené obsadili II. místo.

Těmito konkrétními příklady padá první velká nejistota rodičů, která je spojena s obavou, že výuka vedoucí k začleňování nebude dost kvalitní. Druhá velká obava rodičů se vztahuje ke kázni v inkluzivních školách. Jak už jsem psal v blogu Grázlové, i s tím si ve škole mnozí učitelé umí poradit. Individuálním přístupem ke každému žákovi a i cíleným vedením ke spolupráci, což opět dokazuje příkladová třída.

Zdálo by se tedy, že inkluzivní škola je skutečně „zázračným“ řešením a že na začátku zmínění blogeři tedy nakonec mají pravdu, ale ... je tu několik málo věcí, o kterých se raději nemluví.

První z nich je, že stát musí tento způsob výuky nejprve řádně vysvětlit rodičovské obci. Potom musí na toto vyučování učitele připravit a zároveň dodat finance na asistenty učitele, kteří budou pomáhat žákům se znevýhodněními, ale i žákům talentovaným, neboť i oni mají právo na individuální výuku odpovídající jejich nárokům. Toto nemohou řešit školy individuálně, ale zde je třeba připravit celostátní strategii a plán. Ondřej Liška pro to mohl udělat v ministerské funkci hodně. Mohl, ale neudělal. Zato nám napsal hezký blog.

Mám vážnou obavu, že ctění blogeři si poněkud pletou inkluzivní školu s integrací. Následně si pak ještě integraci vysvětlují tak, že jde o přizpůsobení se zvykům části romské menšiny většinou a dalšími menšinami v tomto státě. A to má podle nich zařídit inkluzivní vzdělávání. Inkluzivní vzdělávání může integraci pomáhat, ale nemůže ji nahradit. A pokud je státní představa o zavádění inkluzivního vzdělávání taková, že prostě zrušíme zvláštní školy a žáky pošleme do standardních základních škol, aby se stát vyhnul soudům s Romy, kteří si náhle stěžují na nemožnost vzdělávání, můžeme se nadít dalších těžkých problémů. Znám jeden takový příklad. Dopadá tragicky.

Druhou ještě více obcházenou záležitostí, je, že ani inkluzivní škola nedokáže zvládnout velké množství asociálních žáků. Pokud rodič není schopen vštípit svému dítěti základní normy a pravidla sociálního chování, pokud není schopen zajistit jeho pravidelnou docházku do školy, pak nastávají problémy, které musí skutečně řešit speciální škola. Jak začlenit např. žáka, který chodí do školy několikrát za pololetí? Ve škole lze postavit výuku tak, že i dítě rodičů, kteří nemohou nebo neumí žákovi pomoci s učivem, se může zdárně učit. Když ale od rodičů doma slyší, že škola je k ničemu, pak s tím nikdo nepohne. Pokud je takových žáků ve třídě víc, výuka, i ta inkluzivní, se může prostě zhroutit.

Jenže právě tohle jsou základní problémy tzv. „vyloučených lokalit“, které inkluzivní vzdělávání ale nevyřeší. Proto musí stát důrazně trvat na tom, že plnou odpovědnost za to, že dítě bude ráno pravidelně ve škole a bude ovládat alespoň základy sociálních dovedností nesou plně rodiče žáka. Tady musí končit řeči o nějakých národnostních výjimkách a omlouvání „alternativních“ etnických způsobů chování a nastoupit vynucování. Sociální chování a slušnost jsou univerzálními základy a jedině na nich se dá budovat. Jasně to ukazuje příklad mnoha Romů, kterým to nedělá žádný problém.

Inkluzivní vzdělání má skutečně velké možnosti a i v českých podmínkách dobré výsledky. Není to ale kouzelný proutek, jehož mávnutím nastane kouzelná změna.

Nerad končím bez konkrétního návrhu. Tedy:
a) Pane Gabale, nechcete začít ve vaší firmě sbírat a vyhodnocovat data o výsledcích českých inkluzivních škol a tříd?
b) Pane Černý, nechcete začít pro školy připravovat asistenty, kteří budou pracovat pro rozvoj všech žáků?
c) Pane Liško, nechcete se vzdát části stranických peněz na vybudování modelové inkluzivní školy?

Za sebe vkládám do společného podniku konkrétní měřitelné výsledky a metodické materiály. Přidáte se?