Řecko opět stojí na vlastních nohách. Téměř deset let záchranných programů skončilo, ale následky krize se budou řešit dalšího půl století. Stále není realistické, aby byly všechny dluhy splaceny, přesto nebudou odpuštěny, nýbrž pomalu užmoulány inflací do bezvýznamnosti. Přes všechny výhrady je konec řecké anabáze důkazem, že když dojde na lámání chleba Eurozóna dokáže držet při sobě a udělat nezbytné kroky k politické unii.
Švýcarsko je bájná země euroskeptiků i nadšenců pro přímou demokracii. V jejich představách naplňuje sny, že je možné udržet plnou suverenitu a nezávislost a zároveň využívat všech výhod ekonomické integrace s EU. Bližší pohled však ukazuje, že nic takového neexistuje a Švýcarsko také hraje podle bruselských not. Výhody EU jsou i pro většinu Švýcarů příliš atraktivní na to, aby se jich vzdali. Jak dnes zjišťuje i britská vláda, na dvou židlích zároveň se prostě sedět nedá.
Komunální a senátní volby by měly být především o místních tématech, ale kandidáti za všemožné suverenity a nezávislosti rádi zamaskují absenci nápadů zlepšujících každodenní život v obci. V kampani tak určitě dojde i na odmítání EU, k čemuž se dá zneužít zdánlivě kritický argument kohokoli, kdo má reputaci mimo konspirační sítě. Do oběhu se tak vrátil půl roku starý graf francouzského ekonoma Thomase Pikettyho, který má dokazovat, že západní Evropa vysává Česko, protože na dividendách zaplatíme více než dostaneme na dotacích. Ovšem při pozorném čtení statistik se ukáže opak.