Spory o islám nepřestávají zaplňovat veřejný prostor Evropy. Jako by se však přitom valně nedbalo rozlišovat, o čem se to vlastně mluví. O konkrétních muslimech nebo o abstraktním islámu? Nevyjadřuje toto sice ne vždy přiznané, ale přesto přijaté rovnítko stavěné mezi islámem a muslimy naší alergii na problematizování a neochotu vidět více než vlastní aspiraci?
11. září 2001. New York. Z dvojvěží Světového obchodního centra WTC na Manhattanu se valí hustý černý dým. Diváci u televizních obrazovek na celém světě sledují téměř bez dechu v přímém přenosu hrůzné divadlo. Šílencům se jménem Alláha na rtech se podařilo zasáhnout newyorské srdce Ameriky. Proč právě New York a s tak pekelnou pompou?
Po ztroskotání komunismu nezmizela touha mít nějaký monoteismus. Rozpad komunistického hnutí, které je svým způsobem historicky čtvrtou podobou jednobožského universalismu, však přece jen přinesl jistou změnu. Pozornost se obrací od hledání nového náboženství zpět k monoteismům historickým. Takový posun optiky nabídl starým universalismům novou šanci. Není divu, že začaly více či méně nenápadně využívat příznivé chvíle pro obnovu ztraceného vlivu.