In varietate concordia: Evropa - historie, mýtus, realita

Kartograf má povinnost dát jméno tomu, co popisuje. Toponymie je konstrukce, nabitá motivací veskrze lidskou. I za vymezením a označením množiny poloostrovů, hor a plání nacházejících se na západním výběžku velkého euro-asijského světadílu za samostatný „kontinent“ vězí spíš lidská než nutně geografická přirozenost. V 18. století určil ruský historik a geograf V. N.Tatiščev (1686 – 1750) dělicí čáru mezi Evropou a Asií, kterou všichni známe: od Uralu po Kaspické moře a Kavkaz. Stalo se tak v roce 1721 na popud Petra Velikého. Ruský car chtěl dát najevo, že se hlásí k Evropě a že se jeho říše rozkládá na dvou kontinentech. A také aby se potlačila zvyklost vydávat Rusko za „asijské“, rozuměj zaostalé, bylo třeba podtrhnout sounáležitost Ruska s Evropou. Kontinenty jsou tedy nakonec více historické konstrukce než geografické entity.

Více »