„Kromě vědeckého přínosu je úkolem intelektuála, který chce sloužit společnosti, kriticky soudit domácí poměry a poukazovat na společenské vady a omyly“. Krédo izraelského historika Zeeva Sternhella, který v neděli 21.června skonal ve věku 85 let. Poselství, vzešlé z jeho života badatelské práce, se neslo ve znamení varování: žádná společnost, žádná demokracie, není geneticky imunní vůči posunu k fašismu a to ani v Izraeli, ani v Evropě.


„Z oběti fašismu specialista na fašismus“, napsal o něm izraelský list Haaretz. Patřil ke generaci, která poznala život z mnoha stran, od těch nejhorších a až k těm lepším a někdy i nejlepším. Narodil se před válkou v Przemśli v polské Haliči a zažil zdecimování svých blízkých nacisty. Jako dítě vyrůstal ve Francii. V roce 1951 odešel do Izraele na základě toho, co četl a slyšel o levicovém sionismu, zúčastnil se čtyř válek, aby pak sám prožil a viděl, jak taje a mizí někdejší idealismus.

Kromě studia fašismu, se věnoval výzkumu osvícenství a samozřejmě i domácí historii. V knize „Zakladatelské mýty Izraele: nacionalismus, socialismus a budouvání židovského státu“ uvádí, že levicovému sionismu šlo spíše o to mít kontrolu nad územím než o uplatňování socialistických zásad. „Když jsem přišel do Izraele počátkem 50.let kvůli socialismu“, vyprávěl, „ záhy jsem zjistil, že za hranicemi kibuců nic takového neexistuje a existovat nebude. Straně práce, sionistické levici, nešlo o změnu společenského systému. Národní cíl byl obdivuhodně dovršen, ale v sociální oblasti se zásadní cíle nestavěly a také o ně nikdy nešlo“.

Život historika se prolíná s dějinami Izraele. Zemí si zamiloval a spojil s ní vlastní život, pak se od ní začal vzdalovat, až se z něj stal ve vlasti dizident. „Chtěli jsme mír na základě hranic z roku 1967, ale rychle jsme pochopili, že ani s Jicchakem Rabinem a Šimonem Peresem, nobelisty míru, se nedá mluvit o vracení zabraných území“. Zapojil se do aktivit hnutí „Mír nyní“ a v roce 2008 byl zraněn při bombovém útoku. Židovský atentátník považoval levicového profesora za „zrádce“.

Skon horlivého pacifisty symbolizuje mizení a zánik izraelského mírového hnutí jako politické síly. Izraelská vláda se chystá učinit rozhodný krok v podobě připojení části okupovaného Západního břehu, aniž by se musela obávat nějak silných protitlaků na domácí scéně. Už v roce 2016 mluvil Sternhell o „únavě“ mírového hnutí, které se nedokázalo proměnit v politický proud. A nacionalismus je dnes v Izraeli silnější než jakýkoliv jiná politická a sociální tendence.

Na tomto vývoji se silně podepsal nezdar snahy uvést plně do praxe izraelsko-palestinské mírové dohody dosažené v roce 1993 v Oslu. Sice nedokonalý, ale přece jen nadějný mírový proces, zastavil atentát na Jicchaka Rabina v roce 1995, spáchaný židovským extrémistou. Od té doby zájem o mír soustavně klesal a sílila bezpečnostní hlediska s důrazem na vojenskou sílu. Zeev Sternhell zastával názor zásadně odlišný, který se však ve společnosti stával stále výrazněji postojem okrajovým.

Projekt anexe, který definitivně uzavírá dveře k řešení „dvou států“, sice Izraelce rozděluje, ale pacifistická levice, mezi jejiž nejvlivnější intelektuální osobnosti Sternhell patřil, opustila sféru politiky a nachází ohlas pouze v občanském rámci. Dělba moci mezi Benjaminem Netanjahuem a jeho volebním soupeřem z posledních dvou let, centristou Benny Gantzem, vyhlídku na nějakou politickou opozici v daném směru jen dále oslabuje.

Na základě těchto skutečností Zeev Sternhell vyjádřil krátce před svým skonem názor, že případná hrozba sankcí ze strany Evropy, dojde-li na anexi, by mohla Izrael vrátit k rozumu. Taková naděje spoléhající na tlak z vnějšku se jeví dnes málo reálná. Nejen proto, že Izrael může alespoň do listopadu počítat s plnou podporu Donalda Trumpa. Ale ani hledání společného evropského postoje k případné izraelské anexe části Předjordánska nenabízí dobré vyhlídky. Evropu zatím spíše dělí, než aby ji směrovalo ke společné a účinné akci.

Minulou neděli přišli izraelští pacifisté o jeden výrazný hlas, který byl důležitý právě v této chvíli, kdy už nejsou skoro slyšet. Teprve historie ukáže, zda Zeev Sternhell byl jedním z posledních hlasů rozumu nebo jen výstřední Kassandrou.