Britský spisovatel indického původu Salman Rushdie byl napaden pátek 12. srpna během své přednášky v New Yorku. Je autorem Satanských veršů, románu, který je vydáván za rouhačský vůči islámské víře a byl zakázán ve dvanácti silně konzervativních muslimských zemích. Od února 1988, kdy vyšel islámský náboženský dekret, fatwa íránského ájatolláha Chomejního, vyzývající věřící k potrestání smrtí toho, kdo spáchal hřích rouhačství, se spisovatel, překladatelé románu a jeho vydavatelé ve světě ocitli v nebezpečí ohrožení života. Chomejní sice zemřel v červnu 1989, ale na platnost islámského dekretu to vliv nemělo.

Obvinění z rouhačství bylo stanoviskem oficiálním. Ale neoficiálně se ajatolláh Chomejní v Rushdieho knize poznal a nelibě nesl to, co tam četl. V Satanských verších se mluví o městě zvaném Džáhilíja, což znamená „nevědomost“. Vystupuje tam postava s jménem Džibril, podle arabsko-muslimské čtení archanděl Gabriel, který sní o prorokovi Mahúdovi, který by snad měl být obdobou proroka islámu Muhammada. Vystupuje tam ovšem také imám v exilu, který se vrací do své země, aby škodil národu, k němuž patří, a ničil ho. Že předobrazem tohoto imáma byl Chomejní, je docela zřejmé. Není pak divu, že ajatolláh Rushdieho román zcenzuroval jako rouhání.

Islám byl použit k tomu, aby se z románu stala politická záležitost. Datum 14. února 1989 dalo Západu možnost poznat a poprvé objevit, co je to fatwa a jakou politickou sílu může mít. Fatwa není žádná novinka. Je to doporučující dekret, který může vyhlašovat osoba s patřičnou znalostí islámského práva, což je nezbytné, aby se dotyčná vyhláška mohla stát pravidlem, neodporujícím autentickému smyslu islámu. Každý dobrý muslim, který chce být ve shodě s boží pravdou, má být zavázán fatwu respektovat. Samozřejmě existuje velká škála rozdílů jak dalece je takový náboženský dekret pro každého věřícího povinný a to podle náboženských škol, islámských směrů a zemí. V Íránu se zformovala jistá podoba teokracie, kde dělba moci a vlivu mezi politickými a náboženskými institucemi není pokaždé jasně stanovena a politické a náboženské splývá.

Fatwu může zrušit náboženská autorita na stejné úrovni jako autorita, která ji vydala. V případě fatwy ohledně rouhačství Salmana Rushdieho, byla příležitost stanovené doporučení či příkaz změnit nebo upravit, když ájatolláh Chomejní, jako nejvyšší náboženská autorita v Íránu, v roce 1989 zemřel. Zřejmě však nový duchovní vůdce ájatolláh Alí Chameneí takový krok učinit nechtěl. Jeho odpor k Západu a především Spojeným státům je natolik silný, aby se hodlal zbavit nástroje, jak tuto „říší Zla“ provokovat a strašit, stejně jako s jeho pomocí vyvolávat odpor k islámu a těmito náladami ovlivňovat a manipulovat mezinárodní vztahy. Naopak, Chomejního dekret byl v roce 2006 na nátlak vlivné Nadace mučedníků islámské revoluce změněn na příkaz trvalý. Od roku 2006 již tedy nejsou v tomto ohledu přípustné žádné změny a zrušení.

Od zveřejnění fatwy se objevuje řada pokusů o atentát. Nejbrutálnějším aktem byla vražda Hitoši Igarašiho, japonského arabisty a překladatele Satanských veršů v červenci 1991. Fatwa se stala nástrojem geopolitického tlaku: mezi státními subjekty se vedla jednání o stažení dekretu, který se týká Rushdieho a všech, kdo se podíleli na vydání Veršů. Tam, kde se o fatwy nikdy nezajímali, najednou pochopili, že to může být nástroj k vraždění a že je to smrtící realita, sloužící coby geopolitická zbraň.

Na útok vedený proti autorovy Satanských veršů Írán nyní oficiálně nereagoval. Ani úřad nejvyššího vůdce, ani předsednictvo Íránské islámské republiky se nevyjádřily k pokusu zabít minulý pátek britského spisovatele. Teroristický čin zřejmě ovlivní snahy o opětovné začlenění Washingtonu do íránské jaderné dohody z roku 2015. Pokud se dva šéfové íránské exekutivy, premiér a prezident, neodvažují reagovat, je to přinejmenším ze strany strany prezidenta Islámské republiky ostudné. Je to on, kdo má zodpovědnost za každodenní život Íránců. A jak známo, íránská ekonomika je velmi oslabena jednak západními ekonomickými sankcemi, jednak dvouletou pandemií, která Írán zasáhla více než kteroukoliv jinou zemi na Blízkém a Středním východě.

Jedinou nadějí, jak dát nějakou perspektivu 80 milionům Íránců, je vyjednat návrat Spojených států k jaderné dohodě z roku 2015. Právě o tom se nyní ve Vídni jedná. Dokonce to vypadalo, že dohoda by mohla být obnovena již minulý týden. Znamenala by zrušení sankcí a návrat Íránu na trh s ropou a plynem právě nyní, kdy to Evropa tolik potřebuje.

Poslední překážkou dohody zůstává to, že Revoluční gardy, kvazi-osobní armáda nejvyššího vůdce a strážce ideologické čistoty země a režimu, jsou na seznamech teroristických organizací v Evropě a v USA. Na konci minulého týdne vydala americká justice zatykač na vedoucího představitele Revolučních gard, který je obviňován z úmyslu zavraždit Johna Boltona, bývalého bezpečnostního poradce Donalda Trumpa.

Hadiho Matara, 24letého muže, který chtěl nyní zavraždit Salmana Rushdieho, jeho účty na sociálních sítích prozrazují jako obdivovatele Revolučních gard, elitního vojenského sboru íránského režimu. Má to snad být argument pro nějaké konspirační spiknutí? Pro někoho snad ano, ale jak známo, víra v konspiraci postihuje nejčastěji líné mozky a má zpravidla nejdále od pravdy. Hadi Matar není Íránec, ale rodilý Američan. Po rodičích je sice šíitský muslim, ale z Libanonu. Hadiho Matara spíše inspiroval íránský duchovní vůdcem a nejvyšším velitelem Revolučních gard. Alí Chameneí nepřestal tvrdit, že „náboženský dekret imáma Chomejního má zůstat tak, jak formuloval historický vůdce islámské revoluce“. Historický dekret odsuzující Rushdieho k smrti za rouhačství nadále slouží jako nástroj, jak obhajoby islamismu, tak k blokování dohody s Američany.