Ve středu 12. dubna prohlásil francouzský prezident Emmanuel Macron, že být „spojencem“ Spojených států nutně neznamená být jejich „vazalem“. V návaznosti na svou návštěvu v Pekingu dal najevo, že bere vážně sporná stanoviska v otázce Tchaj-wanu. Vyvolal pak vlnu nepochopení a nesouhlasu, jak ve Spojených státech, tak v Evropě, když vyzval Evropskou unii, aby v této otázce nebyla „nohsledem“ ani Washingtonu, ani Pekingu.

Následující čtvrtek uvedl francouzský rozhlas debatu tří odborníků k tématu: Isabelle Lasserreová, věnující se mezinárodním otázkám v listu Le Figaro a bývalá dopisovatelka v Rusku, Gérard Araud, bývalý velvyslanec Francie ve Spojených státech (2014-2019) a bývalý zástupce Francie při OSN a Pierre Haski, geopolitický publicista francouzského rádia a bývalý zpravodaj listu Liberation v Pekingu. Tři povolaní a tři odlišné přístupy. Soudím, že by v této debatě vyslovené názory mohly zaujmout i české zájemce o geopolitiku a geostrategické problémy.

Zprvu uvádím shrnutí toho, co jednotliví aktéři debaty vyslovili, následované pak překladem části názorové výměny.

Isabelle Lasserreová: Zahraniční politika Emmanuela Macrona vychází z Evropy a utváří se kolem prezidentovy touhy rozvíjet společnou evropskou strategii a promítat ji do světa. Tím se dají mnohé, ne-li všechny Macronovy kroky vysvětlit. Někdy je to velmi pozitivní, protože to dodává energii k rozvoji Evropy. Posiluje to vizi Evropy, která by měla mít výraznější strategii.

Gérard Araud: Zahraniční politika prezidenta francouzské republiky spočívá přednostně na Evropě a evropském závazku této republiky. Na Tchaj-wanu lidé zapomínají, že Spojené státy již tři roky zvyšují počet oficiálních návštěv na ostrově. Začaly v roce 2019. Číňané jsou paranoidní a spatřují v tom nějakou americkou politiku za účelem posilování mezinárodního postavení Tchaj-wanu. Víme, že to je pro Číňany červená čára.

Pierre Haski: Od okamžiku, kdy je cílem Macrona vybudovat evropskou strategickou autonomii, tedy odlišit se od Spojených států, točí se všechny jeho úvahy kolem toho. Klíčem k míru v dané oblasti je status quo: Tchaj-wan, který sice nevyhlásí nezávislost, ale drží se dál od Číny. Dnes není jiné řešení než to, které bere v úvahu jak vůli Tchajwanců, tak udržení míru v tomto regionu. Ale spojení mírové řešení nyní nezaznělo.

Debata – překlad

Gérard Araud: „Existuje francouzská tradice Evropy, tradice ojedinělého hlasu Francie, tradice loajality vůči aliancím: je to tradice gaullisticko-mitterrandovská.“

Pierre Haski: "Když jsem Emmanuelu Macronovi oponoval vůči tomu, co řekl o Tchaj-wanu, což mě šokovalo, odpověděl: „Nemám na výběr“. Vše pramení z jeho posedlosti evropskou strategickou autonomií."

Isabelle Lasserreová: "Emmanuel Macron opakuje omyl některých v případě Ruska: obracet fakta naruby. Spojeným státům vytýká, že přihřívají napětí kolem Tchaj-wanu, i když je to Čína, kdo hrozí Tchaj-wanu!“

Gérard Araud: „Zapomíná se na kontext: Spojené státy spustily globální konfrontaci s Čínou, konkrétně zaváděním protičínských kárných a ochranných cel“.

Pierre Haski: „Emmanuel Macron věří nezlomně ve svou schopnost okouzlit a přesvědčit své partnery: zkoušel to s Trumpem ohledně Íránu, nefungovalo to, s Putinem to také nefungovalo... dnes to zkouší se Si Ťin-pchingem“.

Isabelle Lasserreová: "Pokaždé ustupujeme té neutuchající touze prezidenta republiky zastávat pozici „zlaté střední cesty“.

Gérard Araud: "Měl jsem šéfa, který mě poučil: „Všechno, co vyslovíš, musí být pravda, a všechno, co je pravda, sdělovat nesmíš“. Bohužel, Emmanuel Macron neměl stejného šéfa jako já!"