...aneb malé zamyšlení nad rolí bílé vrány...

Jsa tak trochu exotem, endemitem a s trochou nadsázky i jakýmsi sociálně vyloučeným místním blogerem, mívám občas problémy s vlastní identitou.

Většina kolegyň a kolegů cíleně (a logicky) přináší totiž palčivé a mnohdy kontroverzní náměty a témata, které si o diskusi přímo říkají.

Ne tak ovšem já. Občas si připadám jako nepřesně shozený výsadek. Přináším totiž "jen" nekonfliktní, pozitivní a učesané povídání o běhu přírody, jak ho vnímám a zachycuji...Něco na způsob Biankiho Lesních novin, kterými jsem byl v dětství odkojen...Neprovokuji, nepřicházím s problémy, popudit mohu snad jen zmínkou o dvou lžicích sádla či o pikantní masové nádivce do kačenek českých. (Fakt jsou v této úpravě skvělé...).

Snažím se rozdávat pohodu, optimismus a rád se dělím o krásu, kterou vidím kolem sebe...Vím, k optimismu bývá důvodů stále méně, ale veselá mysl, půl zdravi...Tak jsem zvyklý z profesního života, kdy jsem donekonečna (a někdy i marně...) pomáhal dětem, které se zrovna šťastně nenarodily.

Tak přijměte mé přání, aby se Vám celý letošní začínající rok jevil lehkým jako to peříčko a průzračné kapky byly slzami štěstí a naděje...

V galerii se se mnou pokochejte a potěšte obrázky ze současné přírody. Po "péefce" následuje penízovka sametonohá, vzácný a půvabný ohnivec zimní, trocha nostalgické rembrandtovské vody, kapky také asi nezklamou. A do nového roku s doslova okřídleným rčením... Na Nový rok o slepičí krok...