...aneb ke slunovratu už je jen kousek...

Já klíče od lesa nevedu, ten si ostatně jde nezávisle na nás a nějaké zamykání je možná jen rituálem rezignujících na celoroční chození přírodou, lesy zvláště...Přírodní svět má svá fixní pravidla a naše interpretace jeho stavu je mu zřejmě zcela cizí. Shrnuto, režim "offline" je jen naše vidění...

Smutnou paralelou této filosofie byl ovšem odchod mého oblíbeného folkového barda Wabiho Daňka. Tak krásně o listopadu zpíval a ironií neúprosného osudu každého z nás v něm nakonec zůstal navždy...Nechť je mu život v těch jiných světech příjemný a vzrušující.

Je-li to snad málo, dovolím si připojit své tradiční přání blízkým a milým: přeji ti, aby se tvé špatné věci zhoršovaly co nejpomaleji. Tedy žádné superoptimistické vize, ale pozitivní přístup...

Aber, in medias res, tedy k houbám. Letošní listopad byl vcelku vstřícný k houbařům, žádné dramatické extrémy a zvraty, houby si plnily své zakódované role, tedy optimální rozmnožování a zachovávání rodu, rozpouštěly rychle poslední peníze na účtech, mnohdy překvapovaly intenzitou výskytu, shrnuto, houbaři se leckde poměli...

Vybral jsem pár zajímavostí ze svých každodenních toulek s foťáky a košíkem přírodou. Někdy byl cílem les, ale mnohdy jen sídliště...A jak zpívá Mňága a Žďorp: I cesta může být cíl.

Začnu komentovat galerii. Hlíva ústřičná je klasika, je populární a z přírody ještě více ceněná. Žel, vždy ponechané trsy na fotografování zpravidla přes noc všechny zmizí. To je ta odvrácená strana snaživé osvěty...Půvabná šťavnatka pomrazka dělá čest svému jménu, vyrazí až po teplotním šoku. Je sice drobná, ale často hojná a nasbírat stovku plodniček na skvělou polévku nebývá problém. Dva obrázky pařezníku pozdního představují tuto houbu, pro laiky často zaměnitelnou s hlívou. Zespodu je ovšem pařezník trochu oranžový, má krátkou tečkovanou nožku. Také povrch klobouků je velmi charakteristický, říkám mu žraločí kůže...

Vzácný a miniaturní ohnivec zimní je mnohem vzácnější než ohnivec rakouský. Jen na koukání a obdiv, plodnička má dva milimetry...Klasikou nejklasičtější je ovšem penízovka sametonohá, zachytil jsem ji po prvním sněhu...Rosolovka mozkovitá roste na listnáčích, také velmi fotogenická, nejí se....

Voda to dokončí, nejprve kapka na smolokorce pryskyřničnaté a pak jeden z libereckých potoků bohatě zásobovaný Ještědem...

Prázdný les je krásný les. Ticho a mír v duši, tak neváhejte a staňte se jeho součástí...

Ještě se letos ozvu s tradiční štědrovečerní tabulí, už se na ní pracuje.