...aneb houbaři do klidu...

Ano, těšívám se, coby téměř každodenní pokorný návštěvník výsostných území Matky Přírody, na ten klid, absenci hluku, řevu, troubeni, pískání, volání, rozšlapaných hub, obalů a plechovek od všeho možného etc...

Rád se pomalu procházím mlhavými, klidnými lesy, drobné mrholení nevadí, bezvětří umocňuje rovnováhu duše a těla.

Houby letos měly několik velmi rozdílných období. Vzhledem k explozi v září a říjnu napříč republikou mnozí pozapomněli, že v mnohých krajích houbu v červenci a srpnu neviděli. Ovšem konec dobrý, všechno dobré, že. Sortiment druhů je pořád ještě pestrý, včera jsem viděl čirůvky fialové, ryzce, bedly červenající, strmělky mlženky, šťavnatky pomrazky, modřínové, tečkované i panenské, pařezníky pozdní, strmělku přehrnutou, staré václavky i hlívu ústřičnou a penízovku sametonohou. Přicházející mráz to ovšem rázně utne...
Většina houbařů (a je jich u nás prý na sedm milionů) se napakovala, zásoby byly bohatě doplněny, kurz hub ovšem díky či kvůli nadúrodě klesl. Takže nejen jablka a cukety. Krásná národní záliba až vášeň je také všelékem na zdraví a dobrou náladu.

Košíky jsou uloženy, lesní oblečení už nemusí být po ruce, nožíky se mnohde vrátily do kuchyňských šuplíků, sušící síta a další potřebnosti odpočívají, octové nálevy spotřebovány, návody, postupy a recepty založeny.

Žel, shodou okolností jsem se do téhle kategorie dostal nechtěně i já. Žádně cesty do přírody, vylehávání s foťákem u báječných a slibných motivů, víc než padesát kroků nedám...No, alespoň si vyzkouším pohled z druhé strany barikády...

Ještě malou glosu k poznávání hub. Je pozoruhodné, jak velmi se liší přístup lidí k identifikaci hub a posuzování možné konzumace. Jsou tací, kteří si dají tip a podle něho následně konají. Když mi nic nebude, bylo to jedlé. Naopak někteří si nechávají určit druh u několika zdrojů, mívám v době lesního blahobytu možnost si dosyta "zaurčovat". Mám-li k dispozici jen fotku nebo dokonce jen verbální popis, jsem přirozeně velmi opatrný. Fotka by měla být jedna seshora, druhá "zpod sukýnky", zblízka. Údaje o lokalitě, biotopu a slovní popis také pomohou. Není ale nad čerstvé standardní plodnice v různých stádiích růstu. Komplexnost metod a jejich kombinace zvyšují procenta jistoty. Atlasy ano, moderní aplikace ano, konzultace se zkušenými vždy důležitější, výstavy hub a mykologické poradny nezastupitelné, mozaiku jistoty je třeba skládat odpovědně a rozvážně, webových stránek s tématikou je neúrekom...Maje více než sedmdesátiletou praxi potvrzuji, že je třeba se dívat, vidět mnoho plodnic, porovnávat a vyhodnocovat, poučit se z chyb. Vymysleli jsme takový kouzelný příměr, že je třeba si dát konkrétní druh řádně "do woka", tedy nauč se ho na stovkách sběrů.
Jako bychom občas nevěděli, že máme zrak, sluch, hmat, čich a chuť. Všech pět smyslů se musí společně snažit o správné řešení.

Nerad určuji nebo odhaduji z kusých informací, leč jako perličku nakonec uvedu výjimku. Přepis telefonního rozhovoru: ahoj, našel jsem takovou zajímavou věc - povídej, jak to vypadá - je to takové divné, růžovočerné, připomíná to chobotnici - nebo Kašpárkovy rolničky? - jo, přesně tak - a roste to ze země z vajíčka - jak to víš? - a páchne ta houba? - dost...Takže jsi našel květnatce Archerova, druh zavlečený do Evropy s vlnou z Austrálie či Nového Zélandu. Před lety to byla mykologická atrakce, ta radost z prvního nálezu. Je zajímavé, že roste poblíž vodních nádrží pod vedením. Možná to souvisí s tahy ptáků...

Tak se mějte, choďte ven, pokud vidíte světlo v tunelu, je to dobře, pokud to není ten už vzpomínaný vlak na vaší koleji.

Pár obrázků z mých toulek se čtyřmi nohami ať vám udělá radost a vylepší nadcházejíci čas adventní...