Zdeněk Koudelka

29. 06.

Dělají-li dva totéž…

Zdeněk Koudelka Přečteno 3596 krát

Jaroslav Vachuta v článku Dělají-li dva totéž… (Právo 27. 6. 2012 s. 6) srovnává činnost státní zástupkyně Lenky Bradáčové v kauze Rath s činností dozorujícího státního zástupce v kauze Parkanová. První chválí a u druhého uvádí, že o jeho „činnosti dozorového státního zástupce není příliš slyšet“. Nicméně čtenáři Práva si zaslouží, aby nebyli uvedeni v omyl. Náměstkyně krajského státního zástupce Lenka Bradáčová nebyla dozorující státní zástupkyní v kauze Rath. Pokud Vachuta uvádí zásadu, že pánem přípravného řízení je státní zástupce, tak tato zásada platí pro dozorujícího státního zástupce, ne jiného. V případě Rath bylo více slyšet o nedozorující Bradáčové a méně o Radku Bělorovi a Jiřím Pražákovi, kteří postupně dozorovali tento případ v Ústí nad Labem, než byl postoupen příslušnému středočeskému státnímu zastupitelství. Ovšem státní zastupitelství má v přípravném trestním řízení především dozorovat zákonnost postupu policie, ne sbírat mediální body. V kauze Rath nebyla dodržena zásada, že konkrétní státní zástupce má vést případ od jeho začátku až po zastupování žaloby před soudem, aby zde sklízel důsledky kvality či nekvality přípravného řízení trestního.

Více »

24. 06.

Zpolicejnění a sovětizace státního zastupitelství?

Zdeněk Koudelka Přečteno 2788 krát

Občas se uvažuje o rušení vrchních soudů a státních zastupitelství v dnešní čtyřstupňové soustavě – okresní, krajské, vrchní a nejvyšší, která vznikla již v monarchii. Až roku 1950 byly vrchní zemské soudy zrušeny a Nejvyšší soud přesunut z Brna do Prahy z důvodu penzionování režimu nepohodlných soudců. Roku 1969 se obnovila čtyřstupňová soustava. Pod československým Nejvyšším soudem vznikly dva nejvyšší soudy republik. Po rozdělení Československa se republikový nejvyšší soud přejmenoval na Vrchní soud v Praze pro Čechy a 1996 vznikl Vrchní soud v Olomouci pro Moravu a Slezsko.

Více »

17. 06.

Sídla orgánů nejen v Praze

Zdeněk Koudelka Přečteno 2456 krát

V moderním státě vzrůstá počet různých veřejných orgánů. Ty se převážně koncentrují v hlavních městech a prohlubují rozdíl bohatství mezi centrem a zbytkem státu. Sídlo celostátních orgánů v určitém městě je zdrojem ekonomického rozvoje, neboť orgány veřejné správy patří mezi významné zaměstnavatele. Z hlediska rovnoměrného ekonomického rozvoje státu je správné, aby stát podporoval usídlování veřejných orgánů i mimo Prahu, která je nejbohatším regionem, a tím podpořil ekonomiku mimopražských krajů. V dnešní době elektronické komunikace není problém, aby celostátní orgány sídlily v jakémkoliv velkém městě, které má příslušné zázemí – např. vysokou školu pro obory, které celostátní úřad spravuje. Dobře se to projevuje v Brně, kde sídlí vrcholné justiční orgány (Nejvyšší státní zastupitelství, Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, Ústavní soud) a je zde nejlepší právnická fakulta ve státě. Stejně tak by celostátní báňský úřad mohl sídlit v Ostravě, ale místo toho je v Praze.

Více »

13. 06.

Nucený zánik mandátu je omezování voličů

Zdeněk Koudelka Přečteno 3193 krát

Objevuje se myšlenka, že spáchá-li poslanec trestný čin, má být zbaven mandátu. Myšlenka na první pohled správná. Ale mandát se netýká jen toho, kdo jej drží, ale i voličů, kteří ve volbách poslance zvolili. Jejich vůle by měla být určující proto, aby někdo mandát držel. Vzhledem k tajnosti voleb a poměrnému systému je nezjistitelné, kdo koho volil a zda si přeje setrvání poslance v Poslanecké sněmovně, byť byl odsouzen. Ztráta voleného mandátu trestním odsouzením je možná a u nás je to připuštěno u zastupitelů obcí a krajů. Ovšem již od monarchie není tato ztráta stanovena u poslanců. Šlo o cílený stav, kdy trestná činnost mohla být v očích voličů považována za politický projev. Podle Ústavní listiny z roku 1920 se poslanecká imunita nevztahovala na odpovědné redaktory. Tedy zde mohl být odsouzen poslanec přímo za politický čin – obsah novin, přičemž nemusel být autorem textu. Bylo by však nesprávné takového poslance zbavit mandátu. V očích svých voličů se stával hrdinou.

Více »

09. 06.

Svoboda projevu a zaměstnanci státu aneb Trest za článek na Aktualne.cz

Zdeněk Koudelka Přečteno 3813 krát

Zaměstnanci státu mají jako jiní právo na ústavně zaručenou svobodu projevu, hovoří-li za sebe a ne za úřad, kde jsou zaměstnáni a kde pravidla zveřejňování stanoví jeho vedoucí. Každý, včetně soudce i státního zástupce, může vyjadřovat své názory. Zákon nemůže omezit tuto svobodu libovolně, ale jen z ústavně dovolených důvodů, jakými jsou ochrana státního tajemství či mravnosti. Z tohoto pohledu je zákaz nepřiměřené kritiky svých kolegů a státního zastupitelství uložený státním zástupcům zákonem o státním zastupitelství neústavní. V praxi je totiž nemožné vyložit pojem nepřiměřené kritiky. Zastánci kritizujícího vždy tvrdí, že jde o kritiku přiměřenou, jeho odpůrci ji označí za nepřiměřenou. Obdobně byl na začátku 90. let 20. st. užíván pojem konstruktivní opozice, což byli nevládní poslanci podporující vládu, zatímco skutečná opozice byla pro vládu nekonstruktivní. I rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 15. 5. 2012 uvádí, že svoboda projevu, tedy i právo vyjádřit svůj názor a rozšiřovat informace, se nezastavuje před branami státního zastupitelství. Ochrana svobody projevu zasahuje i sféru pracovní včetně výkonu funkce státního zástupce. A v rozsudku z 12. 6. 2012 Nejvyšší správní soud prohlásil, že státní zástupci nemohou být bezvládné neodpovědné loutky v rukou svých nadřízených, ale nebojácní profesionálové, kteří se v případě pochybností o zákonnosti či správnosti konání svého nadřízeného mohou vzepřít. Mají být vybaveni i takovými osobními vlastnostmi, jakými jsou rozhodnost, statečnost a odvaha.

Více »

04. 06.

Důsledky nepříslušnosti státního zastupitelství

Zdeněk Koudelka Přečteno 3510 krát

Nepříslušností státního zastupitelství se zabýval rozsudek Nejvyššího soudu z 1. 10. 2009, když trestní stíhání ve věci senátora Jiřího Čunka nezákonně dozorovalo Okresní státní zastupitelství v Přerově místo příslušného státního zastupitelství ve Vsetíně, neboť zde se údajně měl stát čin. V přípravném řízení trestním je činný policejní orgán, státní zástupce a soud. Podstatné je, že policejní orgán, který provádí vyšetřování, ne státní zástupce, nemá zákonem určenou příslušnost. Proto Nejvyšší soud prohlásil, že zahájení trestního stíhání, které činí policejní orgán, jakož i ostatní úkony policejního orgánu, jsou platné, byť v dozoru byl činný nepříslušný státní zástupce. Naopak Nejvyšší soud konstatoval, že akty učiněné nezákonným státním zástupcem jsou vadné a mohou být zrušeny, bude-li to pro obviněného příznivější. Problematické je, jaký vliv má nepříslušnost státního zastupitelství na rozhodnutí soudů, např. o vazbě. Zda návrh podaný státním zástupcem automaticky znamená vadnost samotného rozhodnutí soudu, je-li státní zástupce nepříslušný.

Více »

Archiv článků: červen 2012

Dělají-li dva totéž…

Zpolicejnění a sovětizace státního zastupitelství?

Sídla orgánů nejen v Praze

Nucený zánik mandátu je omezování voličů

Svoboda projevu a zaměstnanci státu aneb Trest za článek na Aktualne.cz

Důsledky nepříslušnosti státního zastupitelství

Blogeři abecedně