Tzv. Islámský stát (IS) se za pouhý rok stal živoucím mýtem. Je to odnož al-Káidy, projev islamistického extremismu, totalitární organizace a apokalyptický stroj, ale i hierarchicky organizovaná mafie, nový sunnitský stát na Blízkém východě a též antikoloniální hnutí a náboženská utopie. Sotva by jej šlo charakterizovat skrze obsah jeho radikální ideologie, jelikož ona sama je součástí strategie násilné skupiny, vycházející z civilizační krize Blízkého východu posledního desetiletí. Asi nejlépe jej charakterizují jeho paradoxy.
Aktuální migrační krize je bezesporu velkou zkouškou schopnosti evropských států postavit se bezprecedentním nárokům situace a především testem evropské solidarity. V druhé fázi, až jednou budou, doufejme, běženci roztříděni podle toho, kde najdou nějaké ukotvení u svých příbuzných nebo kam je alokuje některý racionálně smýšlející stát, přijde samozřejmě i nelehká otázka integrace. Tahle otázka ale nebude „civilizační“, nýbrž čistě praktická. Varovat před jakýmisi civilizačními hrozbami je scestné, protože to snímá zodpovědnost z nás i státu a je nanejvýš důkazem české provinčnosti, kterou bychom se měli učit překonávat.