V Egyptě nehovoří ulice, ale náměstí. Revoluce je dílem mladého protestního hnutí, které ještě nedozrálo do politických struktur



Po dvou týdnech protestů proti sobě stojí režim v čele se šéfem bezpečnostních služeb, podle kterého Egypt není zralý na demokracii, a tisíce demonstrantů, různorodé skupiny, hnutí a malé strany, žádající několik změn, které by zaručily demokratizaci režimu. Situace je podle Muhammada Baradeje „neprůhledná“ a iniciativa přechází z lidového povstání zpět na vládu. Novým vedením vládní strany, zvyšováním platů a slibem ústavních změn si chce získat přízeň ulice a návrat do normálu. Hlavní síla demonstrantů -schopnost mobilizovat k občanskému protestu Egypťany různých názorů, tříd a náboženství - se ukazuje jako jejich slabost. Zůstávají hnutím: bez jasných vůdců, vlastních médií a mechanismů rozhodování.

„Všichni jsme Cháled Said“
Hnutí byla dosud jedinou účinnou formou politické mobilizace. K protestům na den 25. ledna vyzývalo tzv. hnutí 6. dubna, kterému se v roce 2008 podařilo pomocí internetu masově podpořit stávku v největší egyptské textilce. Hnutí založili dva aktivisti - Mohamed Adel a Ahmad Maher - a v době protestů měli asi 70 tisíc příznivců na Facebooku. Nejznámější tváří hnutí je Isra Abdel Fatáhová. V roce 2008 zmizela a její otec se velkým inzerátem v novinách obrátil na pomoc k Mubarakovi. Ukázalo se, že byla zatčena pro organizování protestů na Facebooku. Nosí hidžáb a nemluví anglicky. Jiní členové hnutí se naopak účastnili cest do USA za politickou zkušeností. Maher i Abdel Fatáhová jsou dlouhodobí aktivisté. Oba byli původně členy malé strany al-Ghad (Zítřek), kterou opustili kvůli její pasivitě vůči režimu. Soustředili se na konkrétní protesty, kde byla šance na mobilizaci větší. Po dělnických stávkách minulé léto proběhly demonstrace proti zvůli policie, která na ulici zbila k smrti mladíka Cháleda Saida. Facebooková stránka „Všichni jsme Cháled Said“ dosáhla 375 tisíc příznivců. Loni přibyly protesty proti zmanipulovaným volbám, a až tuniská revoluce poskytla onu velkou příležitost.

Protestní hnutí bylo v Egyptě silné i v roce 2005, kdy režim umožnil protikandidáty v prezidentských volbách. Tehdy se několik stovek intelektuálů veřejně postavilo za změnu a organizovalo se do sekulárních i náboženských profesních skupin. Demokratické vření kolem voleb roku 2005 umožnilo projevit i určitou nezávislost na režimu dvěma kandidátům z hlavních liberálních stran: Nového Wafdu a zmíněného al-Ghadu. Získali tři a sedm procent a vůdce al-Ghadu, kopt Ajman Núr, i pověst neformálního vůdce opozice. Strávil pak ale tři roky ve vězení. Liberální Wafd a Ghad a nová Demokratická fronta jsou však malé strany, nesené jednotlivými osobnostmi. Další asi tucet malých opozičních stran „staré gardy“ je součástí systému. Vedou je socialistické, nacionalistické a silně sekularistické osobnosti starších ročníků.

Muslimské Bratrstvo podporuje revoluci
Největší a nejlépe organizovanou opozicí je Muslimské bratrstvo. Je také hnutím vlastního náboženskoobrozeneckého charakteru. Od svého počátku ve 20. letech však měli politický rozměr: nejprve antiimperialistický a potom protistátní. V roce 1970 prošlo hnutí reformou, zřeklo se protistátních ambicí a násilí a soustředilo se na svou silnou stránku: sociální obrozeneckou organizaci, zaměstnávající statisíce členů ve školách, klinikách pro chudé, vzdělávacích a profesních skupinách. Svůj vliv na společnost, kterou se snaží zespodu islamizovat, hledá i v politice. Ačkoliv jsou od krutých represí 50. a 60. let jako strana zakázáni, kandidovali jako nezávislí ve volbách v roce 2005 a získali 88 ze 160 míst, o která se ucházeli. Působí nejen svým konzervatismem, ale i čistýma rukama a zájmem o potřeby lidí. Jejich vedení je nejasné, jednání jsou tajná a v čele stojí celá řada „dinosaurů“. Od nich lze očekávat společenský a náboženský konzervatismus. Hnutí je však různorodé a získávají v něm vliv i mladší, sociálně i politicky liberálnější lidé. Bývalý patolog, poslanec a vězeň Isám Erjan představuje reformní stránku vedení Bratrstva, otevřenější ženám a koptům, USA, a dokonce i Izraeli. Muslimské bratrstvo se zúčastnilo jednání s vládou, což pro něj znamenalo symbolické uznání. Ve svých prohlášeních i činech udržují „revoluční“ kurz, podporují revoluci „všech Egypťanů“, a odmítají srovnání s íránskými islamisty. Jsou stále ilegální a snaží se na sebe nestrhovat velkou pozornost.

„Lidový parlament“
Opozice má tedy dosud charakter hnutí, jehož symbolem a sídlem je náměstí Tahrír. Strana Ghad byla první základnou opozice: hostila první „lidový parlament“. Další schůze opozice se konaly na náměstí Tahrír.
Na Tahríru už dva týdny tam táboří tisíce lidí. Vstup je kontrolován jak armádou, tak i demonstranty, kteří kontrolují identitu a nepouštějí dovnitř ozbrojené lidi. V improvizovaných bílých stanech mají postavené televize, od krvavých protestů i ošetřovnu, organizují jídlo a pití, udržují v Káhiře neobyčejný pořádek, jakož i pravidelné motlidby. Na pódiu se střídají političtí mluvčí, jakož i rodinní příslušníci padlých. Konají se muslimské modlitby a křesťanské bohoslužby za padlé. Představitelé armády docházejí mezi demonstranty, hovoří a vyjednávají s nimi. Ve vyprázdněných místnostech blízké cestovní kanceláře se schází vedoucí osobnosti hnutí.
Důležitou roli mezi nimi hraje osobnost Muhammada Baradeje, mluvčího požadavků „náměstí“, kolem něhož se organizuje jakési improvizované vedení. První iniciativou byl výběr několika desítek prostředníků pro potřebné otevření komunikace s vládou. Jeden z nich, koptský telekomunikační magnát Nagíb Sávíris, podpořil v neděli ve státní televizi vedoucí roli vlády v transformaci s tím, že vláda potřebuje čas na splnění požadavků hnutí. Ve stejném pořadu byl přítomen i demonstrant z Tahríru a režisér Mohamed Diab. Řekl: „Je to revoluce proti revoluci.“

Revoluce proti revoluci
V opozici se totiž rýsují rozdíly podle generačních, konfesních a sekulárních/náboženských linií a vláda se jich aktivně snaží využít. Plní státní noviny a televizi verzemi o „koupených“ prozápadních a islamistických protestech. Cílem je rozdělit opozici strachem z islamistů a slibem řízených změn. Vyvažuje je jen hrstka nezávislých novin a satelitní televize. Neústupností obou stran se konflikt přenáší do médií: bylo už dost ústupků, má vést reformu vláda, či potřebuje Egypt pro nastoupení k demokracii radikální změnu?

Opozice z Tahríru je zatím zjevně spojená v protimubarakovském kurzu. Mladší kádry malých stran a i Muslimského bratrstva se podle zpráv nezávislých novin začínají organizovat do výborů. Pro získání vlivu v boji o smysl povstání teď hnutí potřebuje vedení, jména, iniciativu a jasné pozice. Známý bloger Sandmonkey proto vyzývá: pro úspěch revoluce sepište na Tahríru adresáře a organizujte hnutí.

Aktuální dodatek:
Protestujícím se nakonec dostalo velkého povzbuzení tím, že byl propuštěn Vaíl Ghonim, držený od konce ledna policií, manažer Googlu a autor stránky "Jsme všichni Chálid Saíd." Ghonim svým emotivním projeven v televizi a potom na náměstí dodal demonstrujícím další energii a i sjednocující tvář mladému hnutí.

Podle posledních zpráv bylo hnutí podpořeno širokými stávkami, jak Suezských dělníků, tak například i novinářů z vládních novin Ahrám. V posledních dvou dnech tedy "napadená revoluce" dostala druhý dech. Demonstranti začínají druhý den tábořit i před parlamentem, jejich počty rostou a celo-egyptská situace vypadá pro vládu neudržitelně. V procesu posledních dnů, ve kterém se neustále mění poměr sil, mají teď znovu výhoda na jejich straně.

Psáno pro LN