V nábožensky poměrně chladném Česku se předmětem sporů stále častěji stávají náboženské argumenty a symboly a: projevily se v kauzách jako byli křesťanští a muslimští uprchlíci, mariánský sloup, potraty a manželství pro homosexuály. Zatímco témata migrace a islámu byla odrazem událostí na mezinárodní scéně, ostatní spory o kulturní symboly vedou čeští aktivisté. Již rok trvající debata o návrhu manželství homosexuálů je jedním z příkladů.

Návrh zákona o rozšíření institutu manželství na stejnopohlavní páry byl předložen loni v červnu. Není překvapením, že ještě parlamentem neprošel, stejně jako dlouho neprocházel zákon o registrovaném partnerství. Iniciativa Jsme fér jej před podáním návrhu podpořila peticí na jeho podporu. Nečekaně se pak objevila opačná iniciativa: poslanci KDU-ČSL byl předložen návrh zákona, jehož cílem je nejen zachovat stávající definici manželství jako svazku muže a ženy, ale tuto i ukotvit v ústavě a zabránit tak budoucí změně. Na podporu protinávrhu byla v reakci ještě v červnu otevřena konkurenční petice. Její organizátor, Aliance pro rodinu, označila za svůj cíl dosáhnout stejného počtu podpisů původní petice Jsme fér (70 tisíc), nebo je ještě předčít. Jak píše organizátorka petice v dopise farnostem, Jana Jochová, „potřebujeme minimálně 100 tisíc a nejlépe do Vánoc“ v boji o to, kdo symbolicky představuje většinu.

Poměrně okrajové téma se tak loni na podzim stalo předmětem veřejné mobilizace. Na půdě parlamentu proběhla vedle parlamentní rozpravy i konference organizovaná Aliancí pro rodinu Debaty, které se přenesly do médií a na ulice, byly pojaty konfrontačně. Konzervativní aktivisté vyhlásili výše zmíněnou petici „zápas“ a pojali ji jako „boj o manželství“, v níž jde o ochranu rodiny a civilizace. Snaží se „odvrátit útok na manželství a rodinu“, „narušit jednotnou frontu“ oponentů, mobilizovat farnosti v „souboji s Goliášem“. K zápasu se přidaly a petici Aliance pro rodinu podpořily nejen konzervativní katoličtí aktivisté z Akce DOST, Hnutí pro život, vedou a pravicová média jako Protiproud; Česká biskupská konference a výzvy k jejímu podepsání byly šířeny ve farnostech.

Do debaty o politicky a právně přijatelném způsobu zrovnoprávnění menšiny vnesla katolická mobilizace zcela nový rozměr: zápas o symboly. Cílem boje je zřejmě získat hlas v mravních otázkách či spíše v politických otázkách, které aktivisté nově definují jako otázky veřejných mravů. Snaží obsadit určitá symbolicky významná pole veřejné debaty týkající se kolektivní identity a vetknout jim vlastní interpretaci a slovník. Rozšíření práva manželství na menšiny tak spojují s popřením tradice a přirozenosti. Právě o tradici a přirozenost chce tento nový způsob kulturní politiky bojovat veřejným „útokem“ na to, co nazývají liberalismem. Mobilizace proti manželství není bez úspěchu: v parlamentu proběhly dlouhé debaty a návrh vypadl z pořadu dne. Změnil se také způsob, jakým se otázka projednává: vedle otázky rovnosti a práva se tématem stala i „tradice“ a „kulturní identita.“

Tento posun v politickém stylu je mj. i výsledkem nové aktivity církví a také profesionalizace konzervativní občanské společnosti a jejích mezinárodních laických sítí. Dosud byl boj za různá práva a reformy veden občanskou společností s reformními, lidskoprávními, ekologickými a feministickými cíli či s levicovou „orientací“. V posledních letech tyto postupy postupně přejímají také evangelikálové v USA a konzervativní katoličtí aktivisté v Evropě. Přijali aktivistický slovník operující s právními místo náboženskými pojmy. Místo kriminalizace homosexuality žádají právo na její morální odsouzení a ekonomický bojkot; místo odmítání homosexuálních rodin hovoří o právech dětí na heterosexuální rodinu; místo kriminalizace potratů mobilizují pro právo na život nenarozených a místo rovnosti žena a mužů prosazují komplementaritu jejich rolí. Osvojili si postupy veřejného působení. Konzervativní aktivisté jako Aliance pro rodinu a její partnerské organizace a think-tanky v Evropě vytvářejí webové stránky a profily, sdílejí obsahy a postupy, organizují debaty v parlamentu, demonstrace, happeningy, petice a zvou společné řečníky. Příkladem je konzervativní katolická publicistka Gabriele Kuby, jež v letech 2013-2014 se svými lokálními překlady knihy Globální sexuální revoluce objela celou Střední Evropu a k níž se vedení Aliance odkazuje. Kuby je jednou z vlivných postav, která překládá odpověď Vatikánu na společenskou liberalizaci 60. let do přístupného jazyka: tzv. sexuální revoluce přinesla příliš osobní svobody, v jejímž důsledku oslabují tradiční (patriarchální) normy. Právě zvrácení toho, co Kuby a spol. nazývají sexuální nebo liberální revolucí, je dlouhodobým cílem konzervativců a příležitostným konzervativních populistů. Jedním z nástrojů je legislativní potvrzování „tradičních“ hodnot. Prvním tématem, ve kterých se konzervativní aktivisté otevřeně vyslovují, je odmítají státního uznání homosexuálních rodin. Opatrněji, alespoň u nás, zpochybňují projekty na zrovnoprávnění žen s muži na příkladu tzv. Istanbulské úmluvy, jakož i potraty; v Chorvatsku, na Slovensku např. se zákaz potratů stal diskutovaným tématem; v Polsku v roce 2016 neprošel návrh na jejich totální zákaz, zpřísňující již tak striktní zákaz.

Přes svou lhostejnost v náboženství Česko nezůstalo ve východoevropském prostoru výjimkou. Mobilizaci kolem zákona o manželství není totiž jen věcí katolické reakce, ale lze ji chápat obecněji jako rozšiřování tzv. kulturních válek. Kulturní války označují přenášení politických střetů z programových otázek na kulturní pole a jejími aktéry nejsou jenom náboženští aktivisté, ale i politické strany a média. Prvním předmětem kulturního boje u nás byla migrace: místo hledání evropského řešení ochrany hranic, azylu a integrace, byla migrace aktivisty, politiky a médii rámována jako problém kulturní odlišnosti migrantů a ochrany evropské identity. Po odeznění migrace dnes veřejnost podobným způsobem polarizují témata jako gender a homosexuální manželství. I zde se „boj“ se vede na poli ideologickém: aktivisté označí nepřítele, provokativně vyhrotí jeho postoje a připíšou mu „revoluční“ záměr, ideologickou „agendu“ a organizovanou moc, a volají po obraně před „tyranií“ a „novou totalitou“ – jak se dnes děje v ideovém okolí Aliance pro rodinu. Vzniklá mobilizace v otázkách postojů a hodnot se potom odráží v do velké míry umělém rozdělení na dva tábory: konzervativní a latentně proti-evropský vs. liberální a proevropský.

Český spor o manželství je ve skutečnosti pozdním odrazem celé řady obdobných kulturních bojů u našich sousedů. V řadě nových EU států konzervativní aktivisté organizovali proti homosexuálním manželstvím masové petice. Mezi lety 2013 a 2018 v Chorvatsku, Slovinsku, Slovensku a Rumunsku proběhla o této otázce referenda (s účastí 37, resp. 36, 21 a 21%). Ve Slovinsku referendum zablokovalo nový občanský zákoník a v Chorvatsku hlasování ukotvilo výlučnou definici manželství v ústavě díky nízké minimální účasti. Na Slovensku a v Rumunsku pětinová účast nestačila zajistit platný výsledek. Homosexuální sňatky ústavně vylučují státy s populistickými a konzervativními vládami (Bulharsko, Litva, Polsko, Maďarsko); téměř všude dochází k mobilizaci proti potratům, přesněji k tzv. pochodům pro život, proti tzv. Istanbulské úmluvě a k odmítání feministických témat a perspektiv. Průběh slovenského referenda kritizoval prezident Kiska jako agresivní, rozdělující a instrumentalizované k politickému boji.

Zvláštním jevem těchto bojů je jejich symbolická povaha – zákony a smlouvy, o které v nich jde, se buďto netýkají konkrétních politik, nebo nepřinášejí žádnou dramatickou změnu. Tři zmíněná referenda proběhla v zemích, kde výlučnost manželství již byla zanesena v občanském zákoníku či ústavě. Zmíněná „ochrana rodiny“ je i u nás chápána především symbolicky, není doprovázena politikami na podporu např. samoživitelek, a tolik odmítaná Istanbulská úmluva je mj. i kritizovaná za to, že je zbytečná.

Hlavní cíl těchto „politik mravů“ je tedy symbolický. Týká se způsobu, jakým se vede politika: zmíněné konfrontace překládají politické spory z roviny programové, reformní, právní, do mnohem jednodušší roviny kulturních postojů. Spory o symboly, identitu a hodnoty jsou všem mnohem přístupnější, než spory o důchodovou reformu či rozpočet, řekněme. Umožňují zaujmout jasný postoj a mobilizovat, ale nedovolují vyjednávání ani kompromis při řešení problémů. Přirozeně polarizují, umožňují budovat krátkodobé široké koalice a zvlášť pro populisty je těžké jim odolat. Pokus o přetočení politického boje na kulturní by zřetelně vidět v nedávných slovenských volbách: kandidát Smeru se v něm snažil stylizovat se do konzervativce a útočil na Zuzanu Čaputovou jako na liberálku, přičemž hlavním tématem útoku byl její opatrný a neodmítavý postoj k adopcím homosexuály. Čaputové se podařilo se svou slušností, a především věcností, konfrontaci vyhnout a ukázat tak, že z logiky kulturního boje lze vystoupit.

Vyšlo v příloze Orientace v LN 3. 8. 2019