10. 09.

Gratuluji k odvážným projevům na kongresu ODS

Adriana Krnáčová Přečteno 5268 krát Přidat komentář

Vážený pane předsedo,
gratuluji k odvážným projevům, které zazněly v pátek na kongresu ODS.

Více »

15. 08.

Odpověď Matěji Hollanovi

Adriana Krnáčová Přečteno 4784 krát Přidat komentář

Se zájmem jsem přečetla blog Matěje Hollana s názvem „Proč nechce Krnáčová, Babišova kandidátka na primátorku Prahy, zveřejňovat smlouvy?“.

Více »

27. 11.

Poslanci, dělejte svoji práci!

Adriana Krnáčová Přečteno 4766 krát Přidat komentář

Je měsíc po volbách, ale jako bychom se nebyli schopni posunout kupředu. Ne snad, že by výsledek voleb byl nějak nejasný. Většina politických činitelů a médií si však na styl předvolební kampaně natolik zvykla, že se jen neochotně pouští do nějaké více koncepční práce. Přitom je nejvyšší čas. Je třeba konstituovat Dolní sněmovnu parlamentu. To není nic jednoduchého, zvláště když se sněmovna skládá převážně z nováčků, kteří znají legislativní proces nejvýše z televize.

Více »

29. 10.

The day after...

Adriana Krnáčová Přečteno 5939 krát Přidat komentář

Vypadalo to, že to máme za sebou a můžeme si konečně vydechnout. Týdny politické kreativity, podpásových úderů, rozhořčených replik, chytrých a někdy i vtipných postřehů, rámující tradiční politickou soutěž, které se nám tentokrát dostalo s jistým předstihem, měly být minulostí. Opak se však ukázal pravdou. Minulost, která měla být za námi, nás zase jednou doběhla.

Více »

19. 07.

Podivné příběhy podivného premiéra

Adriana Krnáčová Přečteno 15128 krát Přidat komentář

(aneb tři selhání Petra Nečase)

Více »

22. 06.

Korelace nebo kauzalita?

Adriana Krnáčová Přečteno 4818 krát Přidat komentář

Při zkoumání chování jednotlivců ve společnosti, zejména těch v politice, je dobré mít nepaměti několik základních pouček. Za prve, jednotlivec, pokud se nebude nacházet na špici Maslovovy pyramidy, a v naší zemi paradoxně i když se na jejím vrcholu nachází vrcholu, se bude vždy snažit maximalizovat svůj ekonomicky prospěch. Je to, jak praví marxisti, systémově imanentní či, řečeno po našem, každému vlastní. Navíc i na tom nejvyšším vrcholu vždy někdo najde, od koho se lze ještě ledacos přiučit. Za druhé, je důležité se vždy dívat na kauzální souvislost nějakého jevu a na pobídky, které společnost jednotlivci nabízí. Konečně, za třetí, nelze zaměňovat korelaci s kauzalitou. Trochu komplikované? Vysvětlím.

Budovy veřejné správy v Ćeské republice jsou místa, v nichž jednotlivci předstírají, že pracuji v zájmu celku. Toto kabuki probíhá již několik let, přičemž v posledních letech dojem stínohry zesílil, pravděpodobně i v důsledku růstu pa-vzdělanosti. Ani jeden z ministrů, náměstků, nebo členů vlády, apod. nesedí na svém místě proto, že by nějak zvlášť vynikal v nějaké profesi či dosáhl nějakého převratného úspěchu v čemkoli. V Maslovově pyramidě se nacházejí kdesi uprostřed. Přirozeně se tak snaží – ať už v osobním zájmu či zájmu celku, v jejich případě strany, ze které povstali – o posílení pozice a maximalizaci zisku. To vše se odehrává bez emocí a z pohledu dotyčných dokonce i v rámci jakési ekonomické úvahy, která je v zájmu snahy o to být „užitečný“ vede k ohýbání výběrových řízení, uplácení, korumpování, kradení, atd. Prostředky, které ve svých funkcích spravují, nepatří nikomu a všem, takže nikomu. Nikdo by se tudíž ani neměl cítit být jejich chováním dotčený. To je kauzalita. Všechno ostatní, jako když ministři tvrdí, že nevěděli, co činí jejich náměstci, navíc, když se jejich rodiny znají anebo spolu kdysi podnikali, jsou jen slova.

Je zvýšený objem, nebo naopak zmenšující se objem při přerozdělovaných finančních prostředku příčinou zvýšeného počtu zatknutí a vyšetřování korupčních kauz? Kauzalita nebo korelace? Lze z posledních zatknutí již vyvozovat nějaké poznatky? Nebo je to jako v USA, kdy snížení kriminality v 90. letech bylo mylně přisuzováno zlepšení policejní práce místo toho, aby se vzal v úvahu dopad zákona o legalizaci potratů v některých státech koncem 70 let? V důsledku tohoto zákona se rodilo méně nechtěných děti sociálně slabším matkám, které nakonec neskončilo na ulici, tedy v kriminálu. Jak tedy interpretovat rozsáhlou akci, možná pod názvem „Kolibřík“, kdy se před týdnem zatýkalo a zajišťovaly se důkazy? Je zde přímá kauzální souvislost mezi zvýšením kvality policejní práce a počtem akcí vůči politickým protagonistům, nebo je to jenom náhodný souběh, čili korelace, o jejíž síle je možné spekulovat?

Každopádně bychom si měli přestat myslet, že máme nějaké politické elity, jakékoli. A určitě také na ministerstva nebo úřady nenastupuji nějací výjimeční vzdělanci, jejichž hlavním cílem je sloužit lidu. Ne, tomu tak není. Vědí velice dobře, za jakým účelem tam jsou. Zde nemluvím o vině, nýbrž o systému, který favorizuje mozky zločinných transakcí a jejich vykonavače. Oba typy můžeme najít ve veřejných službách. Známe je díky jejich veřejných vystupováním v médiích a jsou příčinou zvýšeného rozhořčení nebo pohrdání, nebo obojího, nezřídka díky neuvěřitelným verbálním etudám, které jsou schopni předvést, někdy na hranici srozumitelnosti.

To je současný stav. Na nějakou rychlou nápravu nejspíše můžeme zapomenout. K té by bylo nezbytné zvýšení vzdělanosti napříč celou společností. To zatím nehrozí. Takže nás čekají další roky podivných příběhů ze života politiku a úředníků. Kdybych byla mystikem, tak řeknu: podívej se jim do obličeje, tam je všechno napsáno. Někdy to tak opravdu je, zvlášť v poslední době. Při tom jsou to v současné situaci právě politici a úředníci, kdo mohou přijít alespoň s dílčím řešením: ne snad, že by změnili systém, ale třeba by mohli začít ukájet své ego tím, že by alespoň čas od času sloužili i veřejnému zájmu.

No fuj, řekne si jeden, jak naivní. Souhlasím.

26. 03.

Binární situace

Adriana Krnáčová Přečteno 3757 krát Přidat komentář

V životě každého z nás se dnes a denně vyskytují situace, kdy se rozhodujeme v modu ano/ne. Koupím/nekoupím, udělám/neudělám, pošlu/nepošlu, odpovím/neodpovím…atd. To je binární model. Zdánlivě žádná věda. Záleží však na kontextu, do kterého tento binární model promítneme.

Více »

23. 01.

Jak moc árijští jsou Češi?

Adriana Krnáčová Přečteno 5756 krát Přidat komentář

Nemohu si pomoci, ale musím se přiznat, že ve mně veřejné debaty v Česku začaly vyvolávat jistý reflex. Tento reflex se projevuje zejména neodkladnou potřebou ptát se, jak moc árijští jsou Češi. Reflex se dostavuje především při poslechu sladkobolných žalmů z úst některých politických protagonistů, kteří z jakýchkoliv a především zištných důvodů, s oblibou hovoří o „nebezpečí“, které na nás číhá kdesi na pomezí práva a historie. Před druhým kolem prezidentských voleb zdá se neodkladná potřeba ještě neodkladnější.

Více »

14. 01.

Luxus amnézie a brutalita amnestie.

Adriana Krnáčová Přečteno 6148 krát Přidat komentář

V české společnosti se kdysi, díky dobrému vojáku Švejkovi, ujalo rčení: to chce klid. Jsou však chvíle, kdy je zůstat v klidu takřka vyloučené. Taková chvíle nastala nedávno, kdy prezident republiky, třebaže dle Ústavy jen podmíněně odpovědný, vyhlásil plošnou amnestii a abolici.

Více »

24. 04.

Prostřeno aneb jak se vaří po Česku

Adriana Krnáčová Přečteno 14693 krát Přidat komentář

Předně je třeba poděkovat televizi Prima. To ona replikovala zahraniční pořad, ve kterém se sejde pět neznámých osob z jednoho regionu, aby si navzájem za účasti všudypřítomných kamer představili své kulinářské dovednosti. Na německé televizní stanici VOX, kde je tento pořad rovněž doma, se při této příležitosti prezentují obdivuhodné a někdy až profesionální kuchařské výkony. To ovšem nelze říct o domácím poradu. Nevím, zda tvůrci této místy kruté reality show měli v úmyslu kromě zvrácené podívané i něco jiného, nicméně povedla se jim zajímavá sociologická studie do nitra určité společenské vrstvy, kterou lze sběrným pojmem laicky nazvat: průměrná česká domácnost.

Na rozdíl od německé varianty, kdy se jedinci opravdu dobře baví, recepty jsou inspirativní, suroviny velice kvalitní a hodnotící komentáře jsou vyřknuté s nutnou dávkou nadhledu a humoru, v českém pojetí vyznívá tato show jako nemilosrdná prohlídka nezdravého životního stylu s nepřátelským, ba někdy až krutým hodnocením ostatních soutěžících. K tomuto hodnocení dochází, přirozeně, bez jakékoliv sebereflexe. Pořad zároveň poskytuje odpovědi i na řadu volně souvisejících otázek jako: proč máme nechvalné prvenství v karcinomu tlustého střeva či proč se snadno a bez reptání spokojíme s tím, co se nám předkládá, zda je to jídlo, služba nebo zákon.

Potvrzuje se, že když nemám žádnou zkušenost, nemám s čím srovnávat, když se nechci o věcech víc dozvědět a nezajímám se o svoje okolí, tak se i topinka s lečem může prezentovat jako delikatesa. Odpor k neznámému a nepoznanému se v pořadu projevuje standardním odmítáním všeho. Kapary? No to vůbec nejím. Mascarpone? Hm, to je nějaké španělské jídlo, nebo? Z této nejistoty a nepoznání pravděpodobně pramení i neurvalá kritičnost, kterou se účastníci kulinářského pořadu navzájem častují. Povrchní nebo spíše povrchový přístup zřejmě nesnese pohled do zrcadla. Hlava by se z něj možná zatočila. Takhle je to divák, kdo místy nestačí vrtět hlavou.

Nedostatek kritického myšlení – prosím, nezaměňovat s permanentním kritizováním a paušalizováním! - je patrný i při konzumaci veřejných politik. Vaření zákonů a veřejných politik, či reforem trpí stejnými neduhy jako příprava pokrmů v české reality show. Suroviny z levného supermarketu, špatný recept, povrchní znalost technologie, nedostatek praxe jsou zaručeným receptem pro vznik podivné kejdy, jejíž pozření dá zabrat i odolnějším jedincům. Navíc, když se kuchaři nestřídají a nejsou ochotni cokoliv změnit – pokud možno k lepšímu -, nelze se pak divit, že výsledek jejich „umění“ vyvolá celonárodní kocovinu. V horším případě lze mluvit o verbálním průjmu nebo intelektuální zácpě. Za znecitlivění průchodnosti střev si každý může sám nedostatkem zbytkové stravy. V případě společnosti hovořme o nedostatku odvahy, kuráže a integrity, ale i schopnosti naslouchat a přehodnocovat.

Pravdou je, že ne každý kuchař získá v průběhu své kariéry michelinskou hvězdu. To však neznamená, že by se o to neměl snažit. Stejně tak platí, že žádný politik či poslanec z nebe nespadl. Přesto každý z našich zákonodárců by se měl snažit odvádět dobrý profesionální výkon. Jistě, je to těžká práce naučit se od píky postupy, které jsou namáhavé a někdy nudné, pro výslednou kvalitu však nezbytné. Bez toho se však obejít nelze. I politika je řemeslo a řemeslu je třeba se naučit. Samozřejmě za předpokladu, že ho chceme vykonávat poctivě.

Nám, konzumentům, připadá úkol rozlišovat kvalitní pokrm od nekvalitního, kvalitní suroviny od napodobenin. Ať už se totiž jedná o amatérskou soutěž, jako v případě Prostřeno!, nebo o klání profesionálů, základní postupy pro přípravu bešamelové nebo holandské omáčky jsou stejné. Při dobré znalosti toho, oč se snažíme, daleko lépe odlišíme dobrého profesionála od plkala, který sice mluví jako kniha, ale jeho mluva nemá šťávu, nepřesvědčí a ani nechutná. Tato znalost by však měla být uplatňována i vůči nám samým. V zájmu věci a dobrého výsledku bychom tak měli i my sami, chceme-li se přihlásit do jakýchkoli soutěží, dobře zvážit, zda ovládáme základní postupy a principy, máme talent nebo i vůli se neustále učit a zda známe základy řemesla. Pokračování v klohnění nechutné bryndy, která se prezentuje jako delikatesa obstojí ještě tak v televizním pořadu. V reálném životě je to nebezpečné riskování se zdravím a trpělivostí občanů.

Tito občané, zdá se, jsou s to odpustit opravdu hodně. V tom by však neměla spočívat žádná útěcha či naděje. Naopak, naději lze třeba spatřovat v tom, že se zde postupně vykrystalizuje skupina fajnšmekrů, kterým už nebude stačit jenom něco navařit. Fajnšmekrů, kteří budou chtít vědět, proč se vaří, jak se vaří a hlavně kdo vaří pro koho. Cíle jejich snažení jsou méně vzletné, než aby pravda a láska zvítězily. Pro začátek by úplně stačilo dosáhnout stavu, kdy si čeští restauratéři a politici již nedovolí předkládat nekvalitní náhražku pokrmu či zákona, které doslova ohrožují konzumentovo zdraví.

Blogeři abecedně

A Arnoštová Lenka Teska B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Bursík Martin C Cimburek Ludvík Č Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr · Gregor Kamil H Hamáček Jan · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokeš Tomáš · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Horváth Drahomír Radek · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hůle Daniel · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman J Janeček Karel · Jarolímek Martin · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostlán František · Košák Pavel · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubita Jan · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav · Novák Martin P Paroubek Jiří · Payne Jan · Pecák Radek · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Peychl Ivan · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Poc Pavel · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Procházka Adam · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Shanaáh Šádí · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Staněk Pavel · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tejc Jeroným · Tejkalová N. Alice · Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tošovský Michal · Tožička Tomáš · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zděnek Michal · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy