Proč by neomodernismus měl vyjít do světa z českého prostředí

21. 11. 2020 | 00:38
Přečteno 695 krát
Je to zdánlivě jednoduché a je to velmi zřejmé. V současné době se všechny dosavadní ideové soustavy včetně postmodernismu jeví jako vyčerpané. Bují naopak postfaktismus a populismus a lidstvo se potácí ve světonázorové nejistotě. Dostalo se do situace, která doslova volá po něčem novém. Po něčem, o co je možné se opřít a co lze dál rozvíjet. Po něčem, co navazuje na staletími prověřené ideje, jak vyústily v modernismus dvacátého století, u nás i celosvětově reprezentovaný zejména Tomášem G. Masarykem a Václavem Havlem.

Oba tito naši největší novodobí myslitelé vycházeli z jedinečné české ideové linie spojené se jmény Jana Husa, Jana Amose Komenského, Bernarda Bolzana, Františka Palackého a Karla Havlíčka. Masaryk, „nadnárodní intelektuál z vídeňského prostředí“ si to uvědomil poté, co jako víceméně cizinec přišel učit filosofii na Karlově univerzitě, neboť ho „humanitní idea česká“ zaujala a zevrubně se s ní seznámil. Jako výjimečně široce vzdělaný polyhistor ji dokázal spojit s idejemi ostatních velkých myslitelů a umělců minulosti i jeho doby a především s její pomocí překonal katolicismus, liberalismus a marxismus. Jako první upozornil na počínající krizi euroamerické civilizace, danou ochabnutím dříve nezpochybňovaných křesťanských hodnot, a nahradil ji novou, ucelenou a nezpochybnitelnou univerzalistickou a nadčasovou soustavou (ne liberálního, ale) humanistického demokratismu. Tuto soustavu později dokázal jako politik vtisknout První československé republice.

Z po něm následujících českých myslitelů na něj nejlépe navázal Václav Havel. Stejně jako před ním Masaryk vystoupil za První světové války „sám proti Rakousku-Uhersku“ a měl lví podíl na jeho rozpadu, Havel koncem Studené války vystoupil proti československému, de facto však proti celému sovětskému komunistickému Východnímu bloku. Vzbudil tak celosvětový ohlas trvající dodnes. Byť to nedokázal obecně, teoreticky a v celé šíři vyslovit, byl již neomodernistou, neboť Masaryka doplnil o ekologii („já jsem byl vlastně vždy Zelený“).

Po roce 1989 se na tehdy již zřetelně ideově uvadajícím Západě ozvaly hlasy, že nové a inspirativní ideje by mohly přijít z bývalého Východního bloku. Byly zde, avšak zůstaly nevyslyšeny, hlavně kvůli je přezírajícímu a přehlušujícímu hayekismu-thatcherismu. Dnes vidíme výsledky v podobě trumpismu a „johnsonismu“ a vkládáme proto naděje do Obamova pokračovatele Bidena. Oba jsou též nevyslovenými neomodernisty, i jim však chybí masarykovský široce podložený teoretický základ.

O něco takového jsem pokusil Manifestem neomodernismu a dosud nevydanou knihou Masaryk, Havel, neomodernismus. Přední česká politoložka prof. Vladimíra Dvořáková o Manifestu v recenzi pro časopis Listy napsala:

„Chci upozornit na zajímavý přístup k uchopení současného světa v masarykovské interpretaci, tak jak jej představil Bohumil Sláma ve dvou pracích, jež obě vydalo nakladatelství Atelier 89 (2017). Jde především o práci ‚Manifest neomodernismu a nové víry‘; druhá knížka, ‚Vývoj kritického myšlení‘, vznikla ve spoluautorství s v minulosti významným českým filosofem a religionistou J. L. Hromádkou. Autor je původem klinický psycholog a snad i právě proto jeho pohled na společnost jde skrze duchovní rozměr a hodnotovou orientaci, s představou, že tak jako duševní zdraví pomáhá posilovat či navracet psychoterapie, tak by i sociologie měla vytvořit ‚socioterapii‘. V masarykovském duchu vyzývá k činům, jež by měly naplnit duchovně nenasycené masy.

Základem jeho myšlení a přístupu je koncept neomodernismu, který vytváří rámec, v němž se autor může pohybovat a rozvíjet své myšlenky. Pro pochopení tohoto rámce si zde dovolím citaci: ‚Neomodernismus je filosofický a religionistický směr, vycházející z dějinami prověřeného lidského poznání, počínaje jeho nejstaršími kořeny judaismem, konfucianismem, budhismem, řeckou filosofií, křesťanstvím a islámem, jak se ve společenských vědách a umění postupně vyvinuly zejména v novověkou reformaci, humanismus, osvícenství a modernismus, v teologii v unitarismus a ‚nové náboženství‘ T. G. Masaryka.'

Neomodernismus překonává osvícenskou a modernistickou víru v pokrok a vítězství dobra a snaží se překonat i postmodernismus a neoliberalismus. Brání se sice absolutizaci a monopolizaci pravdy, na druhé straně však odmítá rezignovat na její kritické hledání. Je to důležitý rozměr celé koncepce, zejména tváří v tvář dnešní snaze o reálné prosazení ‚doby postfaktické‘ (což vlastně znamená doby lživé). Bohumil Sláma, i s vědomím informačního boomu a zahlcenosti nejrůznějšími poznatky v současném globalizovaném světě, trvá na tom, že se nesmí rezignovat na kritickou práci s informacemi. Zdůrazňuje výběr podstatných a věrohodných informací, nutnost dávat je do kontextu, společenského, historického a politického. To je nesmírně důležité, neboť dekontextualizace informací se ukazuje jako zásadní problém, protože vytváří obrovský prostor pro manipulace a populistické ovlivňování společnosti.

Další ze zajímavých myšlenek se dotýká problematiky ekologie, zejména hodnocení role ekologických hnutí. Dle jeho názoru Zelení vyvolali ideovou revoluci srovnatelnou s renesancí: zatímco renesance obrátila svou pozornost od boha k člověku, Zelení ji obrátili k přírodě a k Zemi. Přitom ovšem i v jejich centru pozornosti stojí člověk, neboť ohrožení přírody ohrožuje i jeho samého. Víra v lidské nadosobní ideály, interdisciplinární, resp. polyhistorický přístup, jež neklade různé společenskovědní přístupy vedle sebe ale propojuje je, to vše umožňuje, aby celá práce vyústila ve formulaci nového, univerzalistického Desatera. Není cílem této stati prozrazovat obsah a závěry; uvedu jen názvy kapitol ‚Manifestu neomodernismu a nové víry‘, jež mohou dát čtenáři konkrétnější představu o zaměření i přístupu autora: Nauka o poznání, Ideologie, Historie, Sociologie, Psychologie, Umění, Environmentalistika, Pedagogika, Vedení společnosti, Léčba společnosti a Nová víra.

Na závěr jen upozorním na citát z Masaryka, o nějž se autor opírá: ‚Potřebujeme idejí, živých a velikých idejí, a nebudeme malí.‘ A to je v této zemi, kde se uměle vytváří strach, kde politici hovořící ve jménu národa chtějí národ izolovat, zapouzdřit a pak i kontrolovat, je koncept neomodernismu, jenž zároveň zdůrazňuje kritické myšlení a vnímání informací v širokých souvislostech, minimálně výzvou pro hlubší diskusi a společenskou reflexi.

Manifest neomodernismu a nové víry, byť svým rozsahem dílo nevelké, záběrem a obsahem však dokáže naplňovat onen požadavek na živé a velké ideje, jež překračují prostor české společnosti a mohou se vydat do světa.“

Cituji též z předmluvy k připravované knize Masaryk, Havel, neomodernismus. Napsala ji bývalá děkanka Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity prof. Stanislava Kučerová.

„Nové tisíciletí nastolilo nový problém v chápání budoucnosti naší západní i celosvětové civilizace. Mnozí ji vidí jako v plném rozkvětu, ale přibývá též zneklidňujících úvah o vyhlídkách a budoucnosti lidstva, o jeho perspektivách, proč, čím a do jaké míry jsou ohroženy, a přibývá také hlasů o sebezničujícím chování člověka. Současný svět je obklopen nejen nepřeberným množstvím kladných materiálních i nemateriálních hodnot, ale též dříve netušených nebezpečí. Dochází k prudkému rozvoji komunikačních technologií, množství informací ustavičně roste; jsou pravdivé, polopravdivé i nepravdivé, a je proto stále obtížnější se v nich orientovat. Vytvořit si kritický přehled a odstup je téměř nemožné.

Dosavadní boj ideologií byl víceméně vystřídán bojem o globální mocenskou nadvládu. Lidstvo stojí tváří v tvář důsledkům značně nerovnoměrného ekonomického růstu a vlivu geopolitických změn. Nedostatečné materiální zabezpečení postihuje jednotlivce i mnohé oblasti nedostatkem potravy, zdravotní péče, vody, znečištěním a nezvládnutým populačním růstem. Tradiční politické vlády a vládní instituce se potýkají s korumpujícími vlivy mocných monopolů a mafií. Běžné politické praktiky nedokážou čelit rostoucí síle majitelů nepředstavitelného bohatství a moci. Internacionální i intranacionální právo je znesvěcováno, všeobecně se zhoršuje kultura a morálka. V převažujícím myšlení, v názorech a jednání ubývá racionality, náboženské i nenáboženské ideologie nadále žehnají bratrovražedným bojům.

K hrozivým perspektivám patří v neposlední řadě také světonázorové orientace, označované jako postmodernismus a neoliberalismus. Postmodernismus v nejrůznějších souvislostech a v nejrůznější míře sugeruje, že pravdu a dobro lze poznat jen stěží, ne-li vůbec, a že neexistují žádné obecné principy a závaznosti. Pod jeho heslem se šíří libovůle neoliberalistického individualismu, subjektivismu a egoismu ústící mnohdy do demagogií a lhaní. Nepodložené a nepravdivé informace převažují; proto se současný svět označuje za postfaktický.

Autor této knihy ji předkládá za této situace. Cítí povinnost překonat současné projevy ochromené vůle k pozitivním činům. Má bytostnou potřebu hledat, objevovat a nalézat. Chce přispět k tvorbě nové, opodstatněné a ucelené soustavy hodnot, hodnotových orientací a životních cílů. Ubírá se cestou vývoje myšlení v prostoru naší civilizace a ze svých objevů vytváří pásmo, připomínající mozaiku kamínků, více či méně drahocenných, větších i menších a opracovává je. Od pravěku a starověku, přes středověk a novověk, k modernismu a postmodernismu, který chce překonat neomodernismem.

Všímá si myšlení, které je oproštěné od zděděné nebo vnucené víry a vžitých stereotypů a razí myšlení, které je nezávislé, otevřené a nekonformní. Říká mu kritickorealistické.

Je to dlouhá cesta dějinami. Je nebezpečná, je plná zákrut a nástrah. Odkud a kam jdeme a kam máme jít? Od předurčenosti mýtů, od ideologické a teologické předpojatosti vlivem tradice a manipulativní nadvlády mocných, od poslušnosti, vynucené lhaním a perzekucemi nebo k tvůrčímu a soudnému myšlení, k svobodě (nutně) spojené s odpovědností k dnešku i k svobodě a odpovědností před tváří dějin?

Bylo by možno diskutovat o obsahu, úplnosti, způsobu podání, výběru a řazení jednotlivých autorových tezí a o jejich významu pro další cestu. To ale není rozhodující. Není to formálně ucelený spis, obsahově však ano. Je široce pojatý, dialogický, návodný a podnětný. Nikoli v jednotlivých detailech, ale ve svém celkovém zaměření a vyznění je nezpochybnitelný a jedinečný. Je naléhavou výzvou k pochopení situace člověka v současném světě a k jeho sebezáchovné angažované účasti na jeho dalším vývoji.

Autor dospěl v duchu nejlepších myslitelů minulosti k nesporně ověřené hodnotě dějinného vývoje: k humanistickému, resp. etickému demokratismu. Ocenil řadu idejí dřívějších myslitelů a navázal zejména na trvale platné hodnoty formulované dodnes nedostatečně pochopeným a proto i nedoceněným českým polyhistorem a politikem Tomášem G. Masarykem. Bylo namístě ho dnešku přiblížit; proto to jeho obsáhlé a téměř antologické vyobrazení.

Kniha též přináší řadu idejí nových, platných a pozoruhodných, obecných i konkrétních. Koncept neomodernismu je průlomový a převratný. Vede čtenáře jak k překonání omezení minulosti, tak k překonání chaosu a bezradnosti současnosti.“

(napsáno pro Přítomnost)

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy