Halík si cenu Komenského nezaslouží
Náboženství vzniklo, když se sešel podvodník s hlupákem.
Voltaire
Temná noc jak naše svatá církev.
Karel Havíček
Tomáš Halík je jistě mimořádně inteligentní a široce vzdělaný člověk. Horší je to s jeho charakterem, kterým se od Komenského zásadně liší. O Husovi, Havlíčkovi a Masarykovi nemluvě.
Jeho krísné a květnaněé řeči jemu ani nikomu jiném nepomohou ale naopak, protože jsou prostoupeny katolickými mýty a nejsou provázeny tím, co by ze slov mělo nutně vyplývat, tj. činy.
Jakékoli mýty škodí, protože utlačují kritickorealistickíé myšlení věřících „oveček“; a nejen jich, infikují celou společnost.
Není rozdálu mezi církevnímu a politickými mýty, není rozdílu mezi těmi, kdo za normalizace těžili z členství či podpory KSČ a dnešními katolíky. Co se týče činů, není rozdílu mezi těmi, kdo je páchají vědomě či nevědomě, neboť v obojím případě jsou svými důsledky stejné a stejně i neomluvitelné.
Co se týče charakteru takových lidí, je zde však fundamentální rozdíl. Je stejný jako mezi vědomou a nevědomou nepravdou či lží.
Je zde rozdíl mezi manipulujícími a manipulovaými., je zde rozdíl mezi populisty, extremisty a jejich oběťmi.
Kdo pochybuje o katolicismu, stává se protestantem, říká Masaryk. Případně unitářem, agnostikem nebo ateistou. Je tu však malé-velké achich ouvej: přestoupit z jedné lodi na druhou zde znamená opustit katolickou církev (nebo normalizační KSČ) a ztratit tím osobní materiální a nemateriální prospěch.
Znamená to opustit p ř e t v á ř k u, pokryt ectví, demagogii, lhaní a zamlčování (které je jen jinou formou lži).
A nejhorší jsou zde ti nejinteligentnější a nejvzdělanější, protože tato zla páchají nejvědoměji a nejefektivněji.
Voltaire
Temná noc jak naše svatá církev.
Karel Havíček
Tomáš Halík je jistě mimořádně inteligentní a široce vzdělaný člověk. Horší je to s jeho charakterem, kterým se od Komenského zásadně liší. O Husovi, Havlíčkovi a Masarykovi nemluvě.
Jeho krísné a květnaněé řeči jemu ani nikomu jiném nepomohou ale naopak, protože jsou prostoupeny katolickými mýty a nejsou provázeny tím, co by ze slov mělo nutně vyplývat, tj. činy.
Jakékoli mýty škodí, protože utlačují kritickorealistickíé myšlení věřících „oveček“; a nejen jich, infikují celou společnost.
Není rozdálu mezi církevnímu a politickými mýty, není rozdílu mezi těmi, kdo za normalizace těžili z členství či podpory KSČ a dnešními katolíky. Co se týče činů, není rozdílu mezi těmi, kdo je páchají vědomě či nevědomě, neboť v obojím případě jsou svými důsledky stejné a stejně i neomluvitelné.
Co se týče charakteru takových lidí, je zde však fundamentální rozdíl. Je stejný jako mezi vědomou a nevědomou nepravdou či lží.
Je zde rozdíl mezi manipulujícími a manipulovaými., je zde rozdíl mezi populisty, extremisty a jejich oběťmi.
Kdo pochybuje o katolicismu, stává se protestantem, říká Masaryk. Případně unitářem, agnostikem nebo ateistou. Je tu však malé-velké achich ouvej: přestoupit z jedné lodi na druhou zde znamená opustit katolickou církev (nebo normalizační KSČ) a ztratit tím osobní materiální a nemateriální prospěch.
Znamená to opustit p ř e t v á ř k u, pokryt ectví, demagogii, lhaní a zamlčování (které je jen jinou formou lži).
A nejhorší jsou zde ti nejinteligentnější a nejvzdělanější, protože tato zla páchají nejvědoměji a nejefektivněji.