Jednoduchou odpovědí je, že Babiš je poněkud jiný a že žije a působí v jiné zemi než Fico, Erdogan, Trump a Putin, že však s nimi má mnoho společného. Leckdo by ovšem dodal, že působí v jen poněkud jiné zemi a že se od nich de facto nijak zvlášť neliší, neboť je to pouze Bumbrlíček, kterému nebylo dopřáno dorůst do podobných rozměrů.

Těžko říct, co platí víc, zda kdo lže, ten i krade nebo zda kdo krade, ten i lže.
Zřejmě víc platí to druhé, ale v Babišově případě to spadá vjedno. Přestože už po jeho vstupu do politiky bylo jasné, že se ke svému majetku nemohl dopracovat poctivě, mnoho lidí mu u nás uvěřilo, že chce zlepšit poměry v naší politice i společnosti, neboli že „bude líp“. Ve skutečnosti mu šlo výhradně o něj samého a o Agrofert.

Jako naprostá většina autokratů (včetně diktátorů) začal líbivě. Nelze mu upřít, že udělal leccos dobrého, ale polehčující okolnost to není, neboť dobře věděl, že jinak by neuspěl. Jeho voliči mu naletěli zejména na neustále se ozývající postkomunistický „kolovrátek“ boje proti korupci. Mysleli si, že už je tak bohatý, že mu o peníze nejde, a přehlédli řadu jeho podezřelých skutků, kromě jiných toho, že skoupil důležitá média a že se ozvali jeho bývalí konkurenti z řad podnikatelů, které nekalým způsobem zničil.

Stran Putina jsme dostatečně poučili až nyní, avšak jak je tomu s Babišem, si mnoho z nás dosud dostatečně neuvědomuje. Jeho lží bylo sice méně než Putinových, ale postupně se zvětšovaly do stejně bezostyšně nehorázných, stejně jednoznačně a bez nejmenšího uzardění vyslovovaných a stejně neustále opakovaných. Nyní, když je v úzkých, když se kolem něj stahuje smyčka a možnou záchranu má jen v prezidentské imunitě, si i on našel nepřítele (ve Fialově kabinetu a jeho pomoci ukrajinským uprchlíkům), uchýlil se k extrémnímu populismu a udělal ze sebe národního socialistu.

Jen podvodník může tvrdit, že není ve střetu zájmů, a jen morálně otupělá společnost mu to může tolerovat. Jen podvodník může popírat, co je nezpochybnitelné, dožadovat se, aby to bylo „prokázáno“ soudně a díky své moci manipulovat soudci nebo přinejmenším do nekonečna oddalovat jejich, byť pokud správné, tak předem jasné rozhodnutí. Jen podvodník se může spolčovat s jinými podvodníky - Zemanem a dalšími - a vytvářet dojem, že on i oni jsou v pořádku.

Appeasement vůči Hitlerovi se nevyplatil, nebyl namístě vůči Putinovi a nikomu jemu podobnému, a zajisté není namístě ani vůči Babišovi. Už jen jeho lži jsou velmi nebezpečné, vlastně jako všechny lži. Cituji z Čapkovy nadčasové Modlitby za pravdu, napsané v době Hitlerova válečného nástupu: „Nikdo, žádný národ, žádný stát si nebudiž jist, pokud mohou být lidské vztahy kdykoli korumpovány nástroji lži. Nebude jistoty, nebude smluv, nebude ničeho platného a bezpečného, pokud vědomí kteréhokoliv národa bude zkřivováno záměrnou lží. Za každou lží jde úklad a násilí; každá lež je útok na bezpečí světa.“

(napsáno pro Přítomnost)