V poslední době se hovoří hodně o Internetu věcí, chytrých domech, chytrých městech. Trochu mi taková chytrá města přijdou jak paní Colombová, manželka proslulého amerického detektiva. Všichni ji znají, ale nikdo ji nikdy neviděl. Za tak zvaná chytrá řešení se vydávají výkřiky do tmy v podobě „chytrých laviček“, „chytrých košů“ či „chytrých lamp“. Ve skutečnosti jde většinou o obyčejné lavičky, koše či stožáry lamp, osazené pár čidly.

Skutečná chytrá města, snad naše budoucnost, jsou však o něčem jiném. Jsou o efektivitě řízení, o efektivitě nakládání se zdroji, energiemi, o efektivitě v dopravě. Což znamená, že se rozhoduji nikoli na základě emocí, ať již pozitivních či negativních, ale na základě relevantních dat, která umím získat, ale také správně vyhodnotit a vhodně využít v rozhodovacím procesu.

Bylo by nanejvýš žádoucí, aby chytrá města, ale i chytré státy, měly také chytré občany. A tím se dostáváme k systému školství, respektive k systému vzdělávání, neboť v budoucnosti bude potřebné celoživotní vzdělávání, propojování formálního a neformálního vzdělávání, samostudia.

Vědecké průzkumy nám říkají, že si absolvent školy tři roky po jejím skončení pamatuje pouze 2 až 5 % informací, které mu byly předány. Další výzkumy pak říkají, že pokud s informací nepracujeme šestkrát, uloží se pouze do krátkodobé paměti a velmi brzo vymizí, jako pára nad hrncem. Říkanky, že takovou informaci můžeme později vyvolat, jsou pouhé mýty či zbožná přání, faktem je bohužel opak.

Pochopitelně toto mnozí velmi neradi slyší, neboť pokud si tento poznatek připustí, uzří doslova katastrofickou efektivitu soudobého vzdělávacího procesu. A musí přijít frustrace z marné práce. Snaha předat co nejvíce informací vede k tomu, že si jich paradoxně pamatujeme méně, neboť nezbývá čas prioritní učivo procvičovat a opakovat, aby se tyto poznatky uložily do dlouhodobé paměti.

Jak již říkal Jan Amos Komenský, učitelé by měli méně učit, aby se děti naučily více. Pokud nenajdeme odvahu k tomu, abychom seškrtali vyučovanou látku na polovinu, pokud nedokážeme stanovit prioritní učivo, nikdy nedokážeme položit hutný základ, ze kterého budou moci absolventi škol později čerpat, na kterém budou moci stavět.

Přitom toho potřebujeme tolik vědět! Vždyť kromě klasického obsahu současné výuky na školách, budeme potřebovat umět komunikovat s roboty, s autonomními systémy, opatřenými umělou inteligencí. Chápat jejich komunikaci, jejich přemýšlení. Čímž se dostáváme zpět k chytrým řešením, kdy nám mohou pomáhat v našem rozhodování právě různé autonomní propojené systémy. Ty sice připraví o pracovní pozice mnoho současných zaměstnanců, ale budou pro ně vytvářet nové pracovní pozice, o nichž zatím nic moc nevíme, ale měli bychom na ně připravovat žáky a studenty. A nejen na ně, osobně očekávám, že mnoho lidí budou pracovat v rámci různých živností, ale i svých start-upů.

Klíčové tedy bude naučit studenty se učit, což je odlišný pojem od našprtání se na písemku či zkoušení. Umět se učit znamená dovednost učit se sám novým věcem, což bude potřeba. A možná dříve a ve větší míře, než si nyní kdokoli připouští. Zatím se s tímto fenoménem setkávají především pracovníci v informačních technologiích, ale tento trend se dle mého názoru bude rozšiřovat i do dalších oblastí.

Na naší škole se snažíme jít s dobou, například v oboru vzdělávání Informační technologie učíme první dva roky podle klasických předmětů, počítačové sítě, programování, hardware apod., a od třetího ročníku si studenti volí zaměření prostřednictvím maturitního výběrového odborného předmětu, doplňkového výběrového odborného předmětu, odborného semináře a studentského projektu, respektive maturitního projektu ve čtvrtém ročníku. V obou případech jde o celoroční práci pracovní skupiny studentů, kteří řeší konkrétní úkol, a ten úkol musí mít využitelný výstup. Jinak téma projektu neschválím.

Na naší škole jsme také druhého září slavnostně otevřeli novou Laboratoř IoT, za účasti vicepremiéra a ministra průmyslu a obchodu pana Havlíčka a primátora Prahy pana Hřiba. Laboratoř vybudoval a řídí náš absolvent pan Tesař, který je také garantem výběrového maturitního předmětu s názvem Technologie chytrých domů a měst. S tím souvisí i výuka v dalších oblastech, jako je vývoj aplikací ve Virtuální a rozšířené realitě, robotika, 3D tisk, multimédia. A v neposlední řadě zcela nový obor vzdělávání Kybernetická bezpečnost, který na naší škole pilotujeme. Čím více totiž věcí bude propojených, tím vyšší je nebezpečí útoku.

Ing. Radko Sáblík
ředitel Smíchovské střední průmyslové školy, člen expertní skupiny pro vytváření vize českého školství Strategie 2030+