Zamyšlení nad doporučením ministerstva školství.

Server Aktuálně.cz vydal zprávu ČTK s názvem: Při on-line výuce neznámkujte, o klasifikaci teď nejde, vyzvalo učitele ministerstvo
Říká se v ní: Učitelé by v současnosti měli při on-line výuce místo známkování hodnotit děti slovně a dávat jim na výběr z různě obtížných úkolů. "Nevyužívejte hodnocení/klasifikaci v období vzdělávání na dálku jako formu nátlaku. Maximální pozornost věnujte poskytování zpětné vazby žákům, která jim pomůže zlepšovat učení a motivuje je k další práci," nabádá učitele ministerstvo. "Nezapomeňte, že smyslem výukových aktivit v této době není primárně sběr podkladů pro klasifikaci," píše v doporučení.

Znamená to tedy, že je za běžných okolností v pořádku, aby učitelé využívali klasifikaci jako formu nátlaku, a že smyslem výukových aktivit je primárně sběr podkladů pro klasifikaci?

Proč by se tato doporučení měla týkat jen vzdělávání na dálku v období karantény? Nemělo by se i za běžných okolností dbát na poskytování zpětné vazby, která žákům pomůže zlepšovat učení a motivuje je k další práci? Nemělo by smyslem výukových aktivit být to, že se žáci naučí něco nového, že přijdou na způsoby řešení nějakého problému, že budou v cizím jazyce rozumět něčemu, čemu předtím nerozuměli? Nemělo by vzdělávání ve škole také motivovat žáky i učitele k dalšímu vzdělávání a celoživotnímu učení? Není konečně čas to pochopit?

Klasifikační řády škol jsou plná neobjektivních a neměřitelných kritérií, se kterými může učitel naprosto volně manipulovat v žákův prospěch či neprospěch. Kritéria jsou běžně popsána zvlášť pro předměty s převahou teoretického zaměření, mezi které patří například český jazyk, matematika a cizí jazyk (Což je samo o sobě na další úvahu, jestli tyto předměty mají mít teoretickou převahu. Nejsou spíš více praktické? A neměla by většina předmětů ve škole mít převahu praktického zaměření?), s převahou praktického zaměření a s převahou výchovného zaměření.

V platných klasifikačních řádech náhodně vybraných základních škol lze najít například tato kritéria pro hodnocení:

● Jednička: Aby žák mohl dostat jedničku z předmětu s převahou teoretického zaměření, má se u něho zřetelně projevovat originalita a tvořivost, má si účelně organizovat svou vlastní práci a myslet logicky správně.

Jak se pozná, že se v předmětu s převahou teoretického zaměření u žáka zřetelně projevuje originalita a tvořivost? Je známkou originality a tvořivosti to, že žák přijde na jiný postup nebo řešení, než který mu učitel ukázal? Jsou chyby průvodním jevem tvořivosti? Hodnotí obvykle učitelé chybný nebo jiný postup jedničkou?

Jak učitel pozná, že si žák účelně organizuje svou vlastní práci? Co je vlastně účelné organizování? Znamená to, že je účelné pro žáka nebo je účelné z pohledu učitele? Co když si sám učitel neumí účelně organizovat svou vlastní práci? Jak potom může žáka v tomto směru hodnotit?

● Trojka: Pokud žák dostane trojku, má problémy s organizací vlastní práce, jeho myšlení je málo tvořivé a neoriginální, a v jeho logice se vyskytují chyby.

Jak učitel pozná, že má žák problémy s organizací vlastní práce? Je to v případě, když si neorganizuje práci tak, jak řekne učitel? Nebo je to v případě, že učitel si vlastní práci sám organizuje jinak?

Podle čeho učitel určí, jestli je myšlení žáka málo tvořivé a neoriginální? Jak se pozná míra tvořivosti? Jaká je definice tvořivosti a originality? Lze tvořivost a originalitu jakkoliv kvantifikovat?

● Pětka: Pokud žák dostane pětku, znamená to, že požadované poznatky si neosvojil uceleně, přesně a úplně a má v nich závažné a značné mezery a vyskytují se u něho časté logické nedostatky.

Co to znamená, že žák si neosvojil požadované poznatky uceleně, přesně a úplně? Jak se to změří? Jak vypadají značné a závažné mezery v požadovaných poznatcích?

Podíváme-li se na kritérium hodnocení logického myšlení z pohledu těchto třech klasifikačních stupňů (1 - 3 - 5), jak učitel rozliší, jestli žák myslí logicky správně, nebo jestli se v jeho logice vyskytují chyby, nebo se u něho vyskytují časté logické nedostatky? Co konkrétně znamená správně logicky myslet? A jak se změří, jestli je to správné, s chybami nebo častými nedostatky? Chyby v matematice nebo gramatice mohou být jasné a spočitatelné, ale podle čeho se určí množství chyb odpovídající jednotlivým známkám? Podle čeho konkrétně se tedy učitel rozhodne, jestli dá žákovi jedničku, trojku nebo pětku z pohledu kritéria logického myšlení?

● Aby žák mohl dostat jedničku z předmětu s převahou výchovného zaměření, má být jeho projev esteticky působivý, originální a procítěný. Osvojené vědomosti, dovednosti a návyky má uplatňovat tvořivě a rozvíjet si v požadované míře estetický vkus a tělesnou zdatnost.

Učí výchovné předměty odborníci v oboru, aby mohli kvalifikovaně dostatečně posoudit estetický projev? Jak učitel pozná, že žák uplatňuje své dovednosti tvořivě? Jaká je požadovaná míra estetického vkusu a tělesné zdatnosti? Kdo tuto požadovanou míru určuje a podle čeho ji učitel změří?

Mnozí jistě mohou namítnout, že učitelé přeci hodnotit musí. Ano, ale není nikde dáno, že to musí být známkou! Podle obecně závazných legislativních a kurikulárních dokumentů (vyhláška č. 48/2005 Sb. a RVP ZV) má být hodnocení kromě jiného odborně správné a doložitelné a má respektovat individuální vzdělávací potřeby žáků. Také musí být postaveno na plnění konkrétních a splnitelných úkolů, na posuzování individuálních změn žáka a pozitivně laděných hodnotících soudech. Žákům musí být dána možnost zažívat úspěch, nebát se chyby a pracovat s ní. O známkování není řeč. Navíc odborníci v pedagogice již několik desítek let opakují, že pro učení žáka je nejúčinnější formativní typ hodnocení (tzv. průběžná zpětná vazba) a sebehodnocení.

V platných klasifikačních řádech základních škol lze najít i tvrzení, že při určování klasifikačního stupně posuzuje učitel výsledky práce žáka objektivně a nesmí podléhat žádnému subjektivnímu ani vnějšímu vlivu. Jaké je ale objektivní hodnocení? Znamená to, že každý učitel by daný výsledek podle daných kritérií hodnotil úplně stejně? Lze z kritérií pro hodnocení žáků uvedených v klasifikačním řádu vůbec “vyčarovat” známku, která by byla objektivní? Chápou všichni učitelé školy daná kritéria stejně? Jakým způsobem učitelé posuzují míru splnění těchto kritérií? Podle čeho učitelé vlastně opravdu hodnotí? Je potom proces přijímání žáků na střední školy a vysoké školy na základě známek na vysvědčení objektivní?

Dokud bude systém přijímání žáků na vyšší stupeň studia záviset na známkách, mohou učitelé i nadále naprosto libovolně se známkami nakládat a ovlivňovat tak budoucí život dětí. Život dětí by ale měli učitelé ovlivňovat tak, že jim svůj předmět nezprotiví, dají jim příležitost se učit vlastním tempem a podle individuálních potřeb a poskytnou jim k tomu dostatečný prostor a podporu.

Mgr. Helena Zitková, Ph.D. a Mgr. Martina Hezká