Včera vláda schválila nový kodex civilního práva. Po dlouhém projednávání mezi odborníky přijde tato kodifikace do Parlamentu. Jde o mimořádně vážný krok: tato norma bude upravovat právní vztahy možná na celé století. Překládaný návrh zákona vypovídá o naší společnosti. O společnosti, jakou ji máme a jakou ji chceme mít.

Jsem moc rád, že v oblasti rodinného práva návrh nadále definuje manželství jako vztah muže a ženy (a nikoli jako vztah dvou osob), že smyslem manželství a rodiny je výchova dětí, že se zachoval církevní sňatek vedle sňatku občanského a že adopce patří do rodiny, a konečně že registrované partnerství zůstává nadále upraveno mimo kodex.

Je to mimořádně důležité. Vláda, ale i zákonodárci mají trvat na tomto pojetí. Poslanci a senátoři nesou velkou odpovědnost nepodlehnout okamžitým náladám a krátkodobým trendům a mají staletími prověřené právní principy zachovat a udržet. Kdykoliv se tato rodinná úprava popírala, relativizovala, kdykoliv svět ovládal hedonismus, životní způsob užívání si a vyhýbání se utrpení a bolesti, kdykoliv se rodinné vztahy rozkládaly, bylo to předzvěstí neblahého konce dějinné epochy.

Žijeme v komplikované době, a nebude lépe. Svět je v pohybu a těžiště ekonomické a politické moci se přesouvá.

Kdo by ještě před několika lety pomyslel - třeba v roce 1989, kdy Evropská rada uvalila na Čínu embargo a vyjádřila vůli přerušit s Čínou politické styky na nejvyšší úrovni, pokud nezmění svou politiku lidských práv - že za pár let předseda Evropské rady pojede prosit Čínu o pomoc Evropě?

Jsme málo pozorní, když íránský prezident mluví s podporou části světa islámu o tom, jak je naše civilizace zkorumpovaná, rozpadají se v ní mezilidské vztahy a prohlubuje se krize rodiny, protože svým životem popíráme fundamentální pravidla. On z toho vyvozuje odmítnutí naší společnosti. Bohužel, včetně otevřené demokracie. Mluví o tom, že dokonce máme nárok na očištění prostřednictvím islámu. On neříká, že si můžeme dělat, co chceme. Šária je právo boží, zjevené a neměnné.

Každá předpověď na dlouhá léta kulhá. Přesto, podle propracované prognózy Evropské lidové strany mezi prvními deseti nejvyspělejšími zeměmi v roce 2050 bude z Evropy jen Německo a Velká Británie, a to na posledních dvou místech. Země, které rostou, a rostou udržitelně, základní rodinné vztahy nerozvolňují, právě naopak. Je to známka jejich síly. Číně, zemi s uměle rozvrácenou městskou rodinou, nelze než předpovědět budoucí vnitřní rozkol. Síla je jinde: v Turecku, v Indii, v Mexiku, v Brasilii, Malajsii a možná v porevoluční Arábii.

I my chceme obstát. Máme se sebrat a být silnějšími, i tím, že ve společnosti nebudeme měnit osvědčená pravidla. Pevná rodina je základ společnosti. To není průpovídka, ale prostá pravda. S její jistotou lze žít, růst i bohatnout, ale také hodně přežít a vydržet, snést a vytrpět. Kdo tohle popírá, lže především sám sobě. Potkat nás může cokoliv.