Mnozí ten pocit znají. Jedou v dopravním prostředku, v metru, v tramvaji či v autobuse a všimnou si podivného člověka. Mívá přes ruku kabát nebo šálu, drží se tam, kde je tlačenice, a snaží se druhým odlehčit od peněz. Co dělat?

Nejpohodlnější je nedělat nic. Koukat se jinam a neprovokovat. Existuje ale také druhá možnost. Okrádaného upozornit, že je okrádán. Je to ale nebezpečné. V tom nejlepším případě čelíte jen jednomu protivníku, který přestane a vystoupí. V horším případě si nenechá jen tak koukat na prsty a pokusí se něco proti Vám podniknout. Nejhorší je, když zjistíte, že vlevo i vpravo od Vás jsou jeho kumpáni, kteří mu pomáhají vytvářet tlačenici a mají z jeho činnosti prospěch.

Podobně si připadám na naší politické scéně. S kolegy poslanci a se svými spolupracovníky v KDU-ČSL jedeme v naší společné české tramvaji a snažíme se upozorňovat na případy, ve kterých jde o etické hodnoty, o pověst naší tramvaje či o peníze několika či všech pasažérů.

Když apelujeme na dodržování lidských práv v jiných tramvajích, píšeme dopisy na ambasády, zasazujeme se o propouštění nespravedlivě stíhaných či povzbuzujeme utlačované, je situace v naší české tramvaji poměrně klidná. Někdo nás tu a tam dokonce podpoří. Většina je ovšem netečná, protože se bojí, že by si mohla rozhádat vlivné lidi v ostatních tramvajích, se kterými by se pak hůře obchodovalo.

Když navrhujeme prorodinná opatření a spravedlivou důchodovou reformu, bez kterých naše tramvaj zkrachuje, poslouchá nás málokdo. Většinu pasažérů nezajímá, co nastane za dvacet let. Nechtějí slyšet, že současná hospodářská krize je proti krizi, která nastane v důsledku stárnutí obyvatel a nedostatku dětí, pouhým odvarem. A je jim jedno, že rodiny s dětmi a rodiče dětí jsou daňově i důchodově diskriminováni.

Šrumec nastane, když upozorníte na pasažéry, kteří se snaží vytáhnout z peněženek ostatních cestujících co nejvíce peněz a když upozorníte na způsoby, jakými to dělají. Zažíváme to v současné době v rámci tažení KDU-ČSL za vyšší odvody v hazardním průmyslu, v boji proti vadné obří ekozakázce, či v prosazování účinných protikorupčních opatření. To se najednou napravo i nalevo od nás objevují lidé, kteří nám nadávají. Spolupasažéři nás mlátí po hlavě tvrzeními, že tímto problémem se zabývá v tramvaji někdo jiný a komplexněji, že naše návrhy jsou nesystémové, a pokud argumenty scházejí, uchylují se k osobnímu osočování a snaží se vzbudit dojem, že jde pouze o osobní spor a nikoliv o tramvajové peníze.

Doufám, že si sporů v tramvaji všimne hodně lidí. A že si udělají správný názor. Hájíme totiž zájmy běžných cestujících. Nenecháme se odradit, ale budeme potřebovat podporu.