Mají mladí vraždit beztrestně?
Jednou za čas rozvíří hladinu mediálního prostoru zpráva o vraždě spáchané mladistvým či osobou mladší 15 let. Vyděsíme se, voláme "kdo za to může", pomudrujeme o detenčních ústavech. A pak necháme záležitost být, tak jak přicházejí nové zprávy a nové kauzy dne.
TRESTU SE BÁT NEMUSÍTE
Naši bezmocnost si uvědomíme především v situaci, kdy spáchá vraždu pachatel mladší 15 let, který dle českého práva není trestně odpovědný. V případě nedávné vraždy v Teplicích jistě nemůžeme vynášet konečné soudy, protože šetření nebylo uzavřeno. Nevíme, nakolik je pachatel duševně zdráv. Pohybujme se tedy na obecné úrovni.
Co vás čeká, pokud je vám čtrnáct a někoho zavraždíte? Nejste trestně zodpovědní, proto vás v nejhorším případě pošlou do diagnostického ústavu, dětského domova, později do výchovného ústavu. V ideálním případě (od kterého je realita často vzdálena) se na vás bude spousta lidí snažit působit v pozitivním smyslu. Podaří-li se jim to, pánbůh zaplať. Pokud na ně pečete, dobrá zpráva je - netrvá to dlouho. Nejpozději v osmnácti (výjimečně snad v devatenácti) jdete ven.
PROČ JE TRESTÁNÍ MLADÝCH PACHATELŮ OBTÍŽNÉ
Existuje bezpočet dobře pochopitelných argumentů, proč jsou tresty odnětí svobody pro mladé pachatele problematické. Jsou to přece děti. Mají naději být jiní, dospět, změnit se. Pokud je zavřeme do ústavu či vězení pro mladé, tuto šanci radikálně omezíme. Nebudou mít kde naučit se to dobré.
De-socializační princip zbavení svobody je zjevný nejen u mladistvých, ale u všech vězňů. Propuštění po delším trestu často nemají důležité sociální návyky a motivy, jsou stigmatizováni. Navíc většina vzorů a hodnot, se kterými se ve vězení setkali, je rozhodně nesměrovala na novou, lepší cestu.
U dětských pachatelů by tato situace byla ještě horší o to, že po propuštění by příliš neměli na co navazovat. Zavřeli jsme je jako děti, propustíme je za deset dvanáct let - a jejich sociálně-emoční znalosti vnějšího světa se budou pohybovat přesně na úrovni, na které jej opustili...
PODSTATOU TRESTU NENÍ UMĚNÍ NEMOŽNÉHO
Všechno to jsou oprávněná stanoviska. Avšak zanedbávají podstatný fakt: Příliš se staráme o možnou újmu, kterou můžeme způsobit pachateli - a zapomínáme na to, že trest je z podstaty újma. Staráme se o možnosti nápravy a nechceme si přiznat faktickou omezenost našich možností, které máme pro nápravu k dispozici. Zapomínáme, že už nemáme nápravně-výchovná zařízení, jako za totality, která pokrytecky slibovala vzornou převýchovu. Máme vězení od slova věznit, izolovat, omezit na svobodě. Příliš rychle se nám vytrácí ze zřetele, že zde byl někdo zavražděn, že byl spáchán nejhrůznější skutek, který lidstvo zná.
A tak - jakkoli bychom jistě měli dbát o co nejlepší způsob re-socializace a výchovy pre-mladistvých a mladistvých pachatelů, měli bychom si stejně tak uvědomovat, že naše možnosti nejsou absolutní. Že hlavním účelem trestu je trest. Podaří-li se během něj někoho změnit, je to jen dobře. Ale naše neschopnost někoho trestem změnit by neměla být vykládána jako důvod trest neudělit. Právě naopak.
Mysleme více na další potenciální oběti takto nepotrestaných pachatelů. Na sekundární oběti v traumatizovaných rodinách. A na jejich ochranu.
POSUN HRANICE TRESTNÍ ZODPOVĚDNOSTI NENÍ NEREÁLNÝ
Mladí lidé ve 13 či 14 letech jsou ve většině případu dostatečně myšlenkově vyspělí na to, aby chápali důsledky svých činů. Možná nepřemýšlejí se zodpovědností dospělého člověka a nemají plně rozvinuté morální usuzování... ale mohu vás ubezpečit, že tyto vlastnosti nemá 99% pachatelů násilných trestných činů, ať mají 15, 30 nebo 60 let. Přesto nám to nebrání potrestat je - ba co více - absenci morálního uvažování, vyšších citů a zodpovědnosti k druhému posuzujeme jako přitěžující, nikoli polehčující okolnost.
V mnoha evropských státech se setkáme s nižší trestní zodpovědností než u nás: Ve Francii 13 let, v Anglii 10 let, v Maďarsku 12 let (pro vraždu). Známých je několik kauz 12-13letých vrahů v Anglii, které soud potrestal odnětím svobody na 10 či 12 let, usoudil-li, že jim jejich mentální vývoj umožnil rozpoznat následky, ke kterým jejich činy vedou.
Variant snížení trestní zodpovědnosti je více. Může být plošná, nebo individuálně posuzovaná: V případě nejtěžších trestných činů lze u pachatelů pod 15 let zkoumat jejich mentální úroveň a schopnost rozpoznat nebezpečnost a důsledky svých činů. I v případě plošného snížení hranice (pro všechny či pro nejtěžší trestné činy) lze v případě nedostatečného myšlenkového vývoje pachatele aplikovat podobné prostředky, jako dnes aplikujeme v případě nedostatečného myšlenkového vývoje (retardace, nesvéprávnosti, nepříčetnosti) jakéhokoli jiného dospělého pachatele.
Jsem přesvědčen, že posunout hranici trestní zodpovědnosti, minimálně pro případ nejtěžších trestných činů, je nutné a oprávněné. Nejsem si ale jist, zda to je priorita v naší veřejné diskuzi, která přečká více než jen několik dní, během kterých média píšou o právě aktuální kauze. Volby s tímto tématem rozhodně nevyhrajete.
Kolik beztrestných vražd ještě bude muset být spácháno, abychom byli ochotni o tomto problému otevřeně diskutovat?
TRESTU SE BÁT NEMUSÍTE
Naši bezmocnost si uvědomíme především v situaci, kdy spáchá vraždu pachatel mladší 15 let, který dle českého práva není trestně odpovědný. V případě nedávné vraždy v Teplicích jistě nemůžeme vynášet konečné soudy, protože šetření nebylo uzavřeno. Nevíme, nakolik je pachatel duševně zdráv. Pohybujme se tedy na obecné úrovni.
Co vás čeká, pokud je vám čtrnáct a někoho zavraždíte? Nejste trestně zodpovědní, proto vás v nejhorším případě pošlou do diagnostického ústavu, dětského domova, později do výchovného ústavu. V ideálním případě (od kterého je realita často vzdálena) se na vás bude spousta lidí snažit působit v pozitivním smyslu. Podaří-li se jim to, pánbůh zaplať. Pokud na ně pečete, dobrá zpráva je - netrvá to dlouho. Nejpozději v osmnácti (výjimečně snad v devatenácti) jdete ven.
PROČ JE TRESTÁNÍ MLADÝCH PACHATELŮ OBTÍŽNÉ
Existuje bezpočet dobře pochopitelných argumentů, proč jsou tresty odnětí svobody pro mladé pachatele problematické. Jsou to přece děti. Mají naději být jiní, dospět, změnit se. Pokud je zavřeme do ústavu či vězení pro mladé, tuto šanci radikálně omezíme. Nebudou mít kde naučit se to dobré.
De-socializační princip zbavení svobody je zjevný nejen u mladistvých, ale u všech vězňů. Propuštění po delším trestu často nemají důležité sociální návyky a motivy, jsou stigmatizováni. Navíc většina vzorů a hodnot, se kterými se ve vězení setkali, je rozhodně nesměrovala na novou, lepší cestu.
U dětských pachatelů by tato situace byla ještě horší o to, že po propuštění by příliš neměli na co navazovat. Zavřeli jsme je jako děti, propustíme je za deset dvanáct let - a jejich sociálně-emoční znalosti vnějšího světa se budou pohybovat přesně na úrovni, na které jej opustili...
PODSTATOU TRESTU NENÍ UMĚNÍ NEMOŽNÉHO
Všechno to jsou oprávněná stanoviska. Avšak zanedbávají podstatný fakt: Příliš se staráme o možnou újmu, kterou můžeme způsobit pachateli - a zapomínáme na to, že trest je z podstaty újma. Staráme se o možnosti nápravy a nechceme si přiznat faktickou omezenost našich možností, které máme pro nápravu k dispozici. Zapomínáme, že už nemáme nápravně-výchovná zařízení, jako za totality, která pokrytecky slibovala vzornou převýchovu. Máme vězení od slova věznit, izolovat, omezit na svobodě. Příliš rychle se nám vytrácí ze zřetele, že zde byl někdo zavražděn, že byl spáchán nejhrůznější skutek, který lidstvo zná.
A tak - jakkoli bychom jistě měli dbát o co nejlepší způsob re-socializace a výchovy pre-mladistvých a mladistvých pachatelů, měli bychom si stejně tak uvědomovat, že naše možnosti nejsou absolutní. Že hlavním účelem trestu je trest. Podaří-li se během něj někoho změnit, je to jen dobře. Ale naše neschopnost někoho trestem změnit by neměla být vykládána jako důvod trest neudělit. Právě naopak.
Mysleme více na další potenciální oběti takto nepotrestaných pachatelů. Na sekundární oběti v traumatizovaných rodinách. A na jejich ochranu.
POSUN HRANICE TRESTNÍ ZODPOVĚDNOSTI NENÍ NEREÁLNÝ
Mladí lidé ve 13 či 14 letech jsou ve většině případu dostatečně myšlenkově vyspělí na to, aby chápali důsledky svých činů. Možná nepřemýšlejí se zodpovědností dospělého člověka a nemají plně rozvinuté morální usuzování... ale mohu vás ubezpečit, že tyto vlastnosti nemá 99% pachatelů násilných trestných činů, ať mají 15, 30 nebo 60 let. Přesto nám to nebrání potrestat je - ba co více - absenci morálního uvažování, vyšších citů a zodpovědnosti k druhému posuzujeme jako přitěžující, nikoli polehčující okolnost.
V mnoha evropských státech se setkáme s nižší trestní zodpovědností než u nás: Ve Francii 13 let, v Anglii 10 let, v Maďarsku 12 let (pro vraždu). Známých je několik kauz 12-13letých vrahů v Anglii, které soud potrestal odnětím svobody na 10 či 12 let, usoudil-li, že jim jejich mentální vývoj umožnil rozpoznat následky, ke kterým jejich činy vedou.
Variant snížení trestní zodpovědnosti je více. Může být plošná, nebo individuálně posuzovaná: V případě nejtěžších trestných činů lze u pachatelů pod 15 let zkoumat jejich mentální úroveň a schopnost rozpoznat nebezpečnost a důsledky svých činů. I v případě plošného snížení hranice (pro všechny či pro nejtěžší trestné činy) lze v případě nedostatečného myšlenkového vývoje pachatele aplikovat podobné prostředky, jako dnes aplikujeme v případě nedostatečného myšlenkového vývoje (retardace, nesvéprávnosti, nepříčetnosti) jakéhokoli jiného dospělého pachatele.
Jsem přesvědčen, že posunout hranici trestní zodpovědnosti, minimálně pro případ nejtěžších trestných činů, je nutné a oprávněné. Nejsem si ale jist, zda to je priorita v naší veřejné diskuzi, která přečká více než jen několik dní, během kterých média píšou o právě aktuální kauze. Volby s tímto tématem rozhodně nevyhrajete.
Kolik beztrestných vražd ještě bude muset být spácháno, abychom byli ochotni o tomto problému otevřeně diskutovat?