Úvaha o Výborech na obranu revoluce
Havanské dopravní tepny a příjezdové komunikace byly ráno 28. září letošního roku zcela ucpané. Odkloněná doprava, zatarasená parkoviště, uzavírky. Jeden příklad za všechny: ani španělský diplomatický úředník Vicente, který sleduje proces propouštění politických vězňů, nedokázal zaparkovat nikde, odkud by se pěšky dostal do kanceláře.
Toho dne Fidel Castro předsedal vzpomínkovému aktu k výročí vytvoření Výborů na obranu revoluce. Událost doprovázela obvyklá hesla a vlastenecké fráze, na které už jsme na kubánské politické scéně zvyklí. Přidali se i s režimem spolčení umělci.
Vzletná slova a pokusy o vytvoření image jakoby měly zakrýt mlčky opomíjenou tragédii rozdělených rodin, uvězněných, sociálních problémů, režimu založeného na vylučování a, aby toho nebylo málo, lidí, které si vzalo moře a jejichž seznam zůstává utajen.
Bývalý prezidentský palác se stal dějištěm oslavy organizace, která nedávno přijala historickou odpovědnost za pronásledování a zavírání lidí v pracovních táborech v Camagüey, takzvaných Vojenských útvarech na podporu výroby.
Slavnostní akt dále oslavoval vytvoření organizace sdružující lidi, kteří se v nedávné minulosti dopouštěli násilí na druhých a házeli kamení na domy těch, kteří chtěli vycestovat do Spojených států a kteří se stali terčem opovržení ze strany společnosti a obětmi fyzických útoků.
Kubánští političtí dinosauři tak oslavili vytvoření represivního mechanismu, který byl mnohokrát využit ke kontrolování a pronásledování politické opozice a s jehož podporou se počítalo v hrůzných plánech na vytvoření skupin, jejichž úkolem bylo násilím potlačovat osoby odlišného smýšlení.
Pohledy hodnostářů však nedokázaly skrýt nejistotu, kterou vyvolává klesající účast mladých v této organizaci. A bude právě na mladých lidech, kteří nenaslouchají politickému tlachání, aby tuto směšnou a bolestnou kapitolu kubánských dějin nadobro uzavřeli.
Toho dne Fidel Castro předsedal vzpomínkovému aktu k výročí vytvoření Výborů na obranu revoluce. Událost doprovázela obvyklá hesla a vlastenecké fráze, na které už jsme na kubánské politické scéně zvyklí. Přidali se i s režimem spolčení umělci.
Vzletná slova a pokusy o vytvoření image jakoby měly zakrýt mlčky opomíjenou tragédii rozdělených rodin, uvězněných, sociálních problémů, režimu založeného na vylučování a, aby toho nebylo málo, lidí, které si vzalo moře a jejichž seznam zůstává utajen.
Bývalý prezidentský palác se stal dějištěm oslavy organizace, která nedávno přijala historickou odpovědnost za pronásledování a zavírání lidí v pracovních táborech v Camagüey, takzvaných Vojenských útvarech na podporu výroby.
Slavnostní akt dále oslavoval vytvoření organizace sdružující lidi, kteří se v nedávné minulosti dopouštěli násilí na druhých a házeli kamení na domy těch, kteří chtěli vycestovat do Spojených států a kteří se stali terčem opovržení ze strany společnosti a obětmi fyzických útoků.
Kubánští političtí dinosauři tak oslavili vytvoření represivního mechanismu, který byl mnohokrát využit ke kontrolování a pronásledování politické opozice a s jehož podporou se počítalo v hrůzných plánech na vytvoření skupin, jejichž úkolem bylo násilím potlačovat osoby odlišného smýšlení.
Pohledy hodnostářů však nedokázaly skrýt nejistotu, kterou vyvolává klesající účast mladých v této organizaci. A bude právě na mladých lidech, kteří nenaslouchají politickému tlachání, aby tuto směšnou a bolestnou kapitolu kubánských dějin nadobro uzavřeli.