Roberto Esquivel se pomalu pohupuje v křesle a čte si reportáž v deníku Granma o záměrech vlády změnit po Komunistickém kongresu, který by se měl konat v druhé polovině dubna, právní předpisy.

Roberto podporuje vládou ohlášené reformy, připadá mu ale důležitější přizpůsobit Ústavu Kubánské republiky novým okolnostem, které přinesl pokrok.

„Půjde o aktualizaci norem a zlepšení kubánské legislativy v přímé návaznosti na novou národní realitu a navržené cíle,” cituje Granma ministryni spravedlnosti Maríu Esther Reus.
„Budoucnost Kuby postupně prchá, tisíce mladých emigrují do zahraničí vstříc pokroku, to je realita, které čelíme,“ tvrdí Esquivel, advokát v penzi. Stěžuje si, že i jeho starší syn, profesí informatik, odešel do zahraničí, aby si našel lepší profesní uplatnění.

„Nemysli si, že to odsuzuji,“ říká. „Že v 78 letech neumím používat internet, to je docela normální, ale že moje dvanáctiletá vnučka nikdy při dělání domácích úkolů nehledala na Googlu, to je absurdní. Kuba nemá technologickou generaci, protože na to nemá prostředky.“

Dnes ve 21. století nemůžeme plně využít práva na informace, svobodu myšlení a vyjadřování myšlenek a názorů. A hlavně, k čemu nám je právo na vzdělání bez technologického rozvoje v podobě internetu.
Aby Roberto mohl rychle a levně komunikovat se svou rodinou ve Španělsku, je závislý na elektronické poště, kterou má jeho druhá dcera v práci. „To, co si touto cestou řekneme, je však monitorováno a kontrolováno státem.“

„Na kubánských zákonech, do nichž se promítají vládní strategie, je jasně vidět, jak se opožďuje vývoj nových technologií pro občany a zároveň jak se vyvíjí infrastruktura kontroly toku informací,“ říká Esquivel.

Podle Roberta restrikce začínají již Ústavou, která uznává „svobodu slova a tisku v souladu s cíli socialistické společnosti,“ a pokračují téměř padesáti zákonnými ustanoveními, která omezují používání technologického vybavení a přístup k internetu podle potřeb obranné a bezpečnostní politiky kubánského státu.
Dle nejvyšší právní normy státu se na ostrově těšíme svobodě projevu již jen díky pouhému faktu, že veřejné komunikační prostředky „jsou ve vlastnictví státu, což zajišťuje jejich využití výhradně v zájmu pracujícího lidu a společnosti.“

„Tohle jsou jediné celostátně vydávané noviny,“ ukazuje Robert výtisk deníku Granma. „Je to oficiální nástroj Komunistické strany, což znamená, že mám možnost se dozvědět pouze tu verzi událostí, kterou oni považují za správnou. Toto není svoboda informací a projevu, to je vnucování jednoho názoru.“

Text kubánské ústavy se vztahuje pouze na „tradiční komunikační prostředky“ jako je tisk, rádio, televize, kino a další hromadné sdělovací prostředky, přitom se oběh informací díky revoluci informačních technologií za posledních 20 let velmi výrazně změnil.
Pokud jde o tyto technologické výdobytky lidstva, Kuba zůstala pozadu, a to nejen z ekonomických důvodů, ale hlavně kvůli cíleným politickým rozhodnutím. „Cena, kterou za to zaplatíme, je velmi vysoká. Obětí se stane naše budoucí generace,“ uzavírá Roberto.