Minulý týden oznámil složení poslaneckého mandátu a odchod z velké politiky bývalý předseda ČSSD a premiér Bohuslav Sobotka. Stalo se tak i přesto, že ještě na konci listopadu reagoval na výzvy ohledně složení mandátu v důsledku volebního debaklu slovy, že neodstoupí, že se nenechá zastrašit a že bude bojovat proti hnědnutí sociální demokracie…
Nemá cenu zastírat, že dopravní situace v Praze má opravdu daleko k ideálu a slova paní primátorky o "zpovykaném Pražanovi," rozhodně nepatří do kategorie šťastně zvolených. Zároveň ovšem, jako člověk, který nehledá za všech okolností snadná řešení, odmítám názor, že co se pražské dopravy týče, přišlo veškeré zlo s listopadem 2014.
Je známo, že volby představují hlavní mechanismus zastupitelské demokracie, kterým občané vybírají vládnoucí politiky a podílejí se na chodu země. Občané delegují zástupce, nadpoloviční většina, pak až na případy výjimek potvrzujících pravidlo, získá právo rozhodovat o zásadních věcech dotýkajících se všech obyvatel. Zdá se, že jeho veličenstvo volič, je pánem demokracie.
Včera jsem si vzpomněla na příběh z dob mého intenzivního působení v roli vysokoškolského pedagoga na VŠE. S jedním studentem jsme tehdy diskutovali konkrétní situaci z jedné africké vesnice. Její obyvatelé byli tak nějak napůl civilizovaní. Neměli sice dostatek vody a potravin, součástí jejich chatrného obydlí ovšem byla barevná televize se satelitním přijímačem. Dodala bych, že na splátky, ale o tom už jsem psala.