Do konce pracovního týdne by mělo být jasné, zdali ČSSD na základě stranického referenda vstoupí do menšinové vlády s hnutím ANO, která bude tolerována komunisty. Přestože má ČSSD s uplatňováním výsledků vnitrostranických referend neblahé zkušenosti, stačí vzpomenout na prezidentské volby 2003. Zdá se, že se přes volební výsledek z kategorie velmi špatných stane opět vládní stranou.

V souvislosti s nově vznikající vládou se nejhlasitěji probírá tolerance ze strany komunistů, kteří získají poprvé od roku 1989 zatím nespecifikovaný podíl na vládní moci. Z mého úhlu pohledu se ovšem jako neméně pozoruhodný jeví postoj odborů, pro které, jak se zdá, představuje vládní angažmá ČSSD jedinou možnou alternativu.

Pravda, touha odborů po účasti ČSSD ve vládě mě nepřekvapuje. Pohled do nedávné historie totiž ukazuje na velké, pevné a pochopitelné spojenectví mezi oběma subjekty. Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Richard Falbr to v barvách ČSSD dotáhl do Evropského parlamentu. Jeho nástupce Milan Štěch je předsedou Senátu, zatímco třetí v řadě předsedů ČMKOS Jaroslav Zavadil byl v letech 2013 – 2017 sociálně demokratickým poslancem a loni svůj mandát neobhájil. O dnešním odboráři číslo jedna Josefu Středulovi se ještě před rokem spekulovalo jako o muži, který má z postu předsedy ČSSD zajistit odraz strany ze dna. Tento prozíravý stratég ovšem v prosinci loňského roku prohlásil, že usilovat o post šéfa ČSSD by bylo podle jeho názoru nemravné. A jak dodal, nemá problém s menšinovou vládou. Takový kabinet totiž bude muset hledat konsenzus, což se mu jeví, jako zajímavé… Musím souhlasit.

Jako první pak naznačil svou představu odborářského konsenzu šéf zemědělských odborářů Bohumil Dufek. Prostřednictvím prohlášení Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR sdružující více než 35 000 členů, sociálním demokratům vzkázal, že pokud nevstoupí do vlády, udělá vše pro odliv voličů. Přesněji řečeno pan odborář Dufek pravil, že pokud se ČSSD nestane vládní stranou, jeho stoupenci se postarají, aby sociální demokraté nedostali od zaměstnanců a občanů žijících v malých městech a na venkově žádné hlasy. Odboráři, přece nebudou volit a podporovat stranu, která nemá žádný koaliční potenciál. Určitě by bylo zajímavé vědět, jakým směrem by pak pan Dufek hlasy sebrané tradičnímu spojenci dále distribuoval.

V průběhu května se do hry vložil i Josef Středula. Také jeho poselství směrem k členské základně ČSSD hlasující v referendu bylo výstižné. Sociální demokraté si mají rozmyslet, jestli chtějí obhajovat zájmy zaměstnanců, rodin a důchodců, což lze z řad opozice dost těžko, nebo ne. Jedinou možností je tak vládní angažmá. Na úterý, kdy již bylo o výsledcích referenda s pravděpodobností hraničící s jistotou rozhodnuto, pan Středula svolal protestní mítink. Nabyl totiž názoru, že současná vláda s odboráři nekomunikuje. A jak zdůraznil, čas, kdy se dalo jednat bez nátlaku, je pryč! No, budiž jednat se musí. Nepříjemně mne ale překvapil použitou rétorikou! Jsem totiž přesvědčena, že instrument vydírání používá mafie, nikoliv slušná občanská „platforma“.

Přes silná prohlášení odborářských bossů, zachovávají tzv. tradiční a demokratické strany klid. Stejně tak bývalý odborářský boss, dnešní předseda Senátu a jeden z nejsveřepějších kritiků účasti ČSSD v menšinové vládě hnutí ANO Milan Štěch. Že by snad byla odborářská košile, kterou dnes obrazně obléká, přes 300 000 obyvatel, byla všem bližší, než stranický kabát?