Začíná být docela chladno, tak zazimuji kaktusy. Každý jednotlivě balím do stránky novin, časopisu nebo letáku.

Nevím, jestli je to tak správně, balit kaktusy do novin, ale zvyk je zvyk. Sem tam si povšimnu nějakého titulku, oči se projdou po tiskařské černi a v hlavě se rodí podivný spletenec myšlenek a pocitů, výplodem jejichž vzájemného kontaktu je skromná úvaha – totiž, že žijeme v zajímavém světě...


- píší zde cosi o základním nepodmíněném příjmu. Jsou to peníze, které člověk dostává, prostě jen proto, že existuje. „Absurdita, lidé by přestali pracovat“, praví jistý poslanec. Asi ví proč, když si onu absurditu bez problémů užívá.

- „nejmocnějšího muže planety bude při jeho návštěvě chránit pět tisíc vojáků a policistů.“ Vždycky jsem si myslel, že ochranu potřebují nemocní. Asi jsem žil v bludu.

- „děti dávají přednost umělým chutím před přirozenými.“ Chemickému průmyslu a reklamě se podařilo v době míru to, co se jiným nepodařilo během světových válek – přesvědčit lidi, že náhražka je lepší než originál.

- dál se dočítám, že lidé poslali o loňských Vánocích jen přes „Ou tů“ kolem 28 milionů esemesek. Kolik asi musí vážit takové množství znakové řeči?

- k vypěstování některých plodin se prý spotřebuje několikanásobně více energie, než se z nich získá. Moderní zemědělství může mít různé podoby...

- „chcete zdravě dýchat? Kupte si čističku vzduchu!“ Napadá mě primitivní myšlenka, zda by nebylo lepší přestat vzduch znečišťovat, ale jsem asi sto let za opicemi.

- vidím portrét prezidenta, kolem nějž rozpustile poletují kosočtverce, a není to reklama na auta značky Renault. Je zvláštní, že část těla, kterou každý přichází na svět, se používá jako jedna z nejhorších nadávek.

- ještě jednou prezident – „lidé vystavili Zemanovi červenou kartu“. Prezident má smůlu, že si vulgární mluvou potřebuje dokázat, že už není malý kluk, ale velký chlap. O co větší kabrňáci jsou lidé, kteří spontánně dokázali přes noc vyrobit tolik krásně úhledných, naprosto identických rudých karet...

- „zisky farmaceutických firem rostou – i díky rakovině“ – nikdy by mne nenapadlo, že se rakovina stane symbolem prosperity...

- jeden kaktus balím do reklamní dvojstránky – nedávno jsem si přečetl význam slova REKLAMA. RE = opakovat, KLAM = lež. Naštěstí již víme, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, není tedy čeho se bát.

- v televizním programu si všímám širokého výběru krimiseriálů. Nejzajímavější jsou ty, kde můžeme sledovat pomalu letící kulku, kterak se s podivným zvukem zarývá do lidského těla, vidíme detaily tkání, člověk se takřka může pozdravit s bílými i červenými krvinkami. Kam se hrabou staré detektivky, kde jeden vystřelil a druhý padl k zemi, aniž by na těle měl jedinou stopu po ráně. Nějak nás to fascinuje, více krve, více „semletého masa“. A vůbec si nepřipadáme úchylní...

- „příští rok nás čeká růst. Sice malý, ale růst“ – lze z dvacetilitrového kbelíku získat sto litrů vody nebo do něj sto litrů načurat?

- „Putin je nebezpečím pro demokratický svět“ – co je snazší, vyjmout břízu z oka svého bližního, nebo sekvoj ze svého vlastního?

- „konečně porodila!“ – už ani nevím, kdo vlastně. A koho to vlastně rodila, když na to novináři tak toužebně čekali? Snad možná i v porodnici nocovali a rodičku povzbuzovali, aby nám o tom napsali. Hm, před týdnem rodila kamarádka a nikdo nic nenapsal. Vlastně ano, šťastná maminka mi poslala SMS...

Tak, kaktusy jsou zabaleny jak miminka v zavinovačce a uloženy ve sklepě. Zima může začít, já si zatím vytáhnu pár zbloudilých ostnů...

Žijeme v zajímavém světě. Je takový, jaký je. Dobrý, nebo špatný. Jaký jej vytváříme, takový jej chceme. Nebo ne?