Chovancův policejní stát a změny shromažďovacího zákona

29. 07. 2016 | 20:00
Přečteno 3746 krát
Diskuse o nedávné novele shromažďovacího zákona je plná mýtů, stěžuje si její spoluautor Jan Potměšil ve svém článku. Poslední rozšíření policejních pravomocí podle něj vlastně žádným rozšířením není, nic podstatného se prý nemění, ministerstvo vnitra a policie prostě jen zpřesňují dosavadní znění zákona dle aktuálních potřeb. Viděno v souvislostech s chováním policie nejen v poslední době je však tato novela dalším posunem směrem k policejnímu státu, kam Českou republiku směruje vláda pod tlakem ministra vnitra Milana Chovance.

Jak je to doopravdy - doopravdy

„V nedávné době média informovala o novele shromažďovacího zákona a novinkách, které přináší. Například prý „nově“ bude moci rozpustit shromáždění „i policie“. Zazněla silná slova o omezování základního ústavního práva a nové nesvobodě. Jak je to ale doopravdy? V prvé řadě je třeba upozornit, že policie může rozpustit shromáždění už nyní, není-li přítomen zástupce úřadu… Nová je pouze formulace opravňující policii k rozpuštění demonstrace nejen z důvodu nepřítomnosti úředníka, ale i tehdy, když je úřad nečinný (nebo třeba nedostupný). Pro úplnost dodejme, že důvody pro rozpuštění shromáždění se prakticky nemění, jsou výslovně upraveny již stávajícím zákonem a typicky půjde např. o podněcování k nenávisti či omezování práv jiných (týká se zejména extremistických akcí),“ píše například Potměšil.

Jan Potměšil coby vysoký úředník ministerstva vnitra dobře ovládá slovo, jeho opisování věcí tak, aby vypadaly jinak, než jsou, je dovedné. Jak je to ale doopravdy - doopravdy: Doposud to bylo tak, že policista byl v momentě, a jenom v tom momentě, kdy nebyl přítomen úředník samosprávy, oprávněn rozpustit shromáždění. Policista byl tedy v případě rozhodování pod úrovní úředníka samosprávy, mohl rozhodnout za něj, ale jen tehdy, když nebyl přítomen. Nyní je ten samý policista se svými pravomocemi nad tímto úředníkem. Když se úředníkovi samosprávy bude zdát, že shromáždění není třeba rozpouštět, ale policie usoudí opak, tak shromáždění rozpustí z důvodu „nečinnosti úřadu“.

Nevíme také jistě, jestli pravomoc k rozpuštění shromáždění bude mít skutečně jen velitel opatření či jeho zástupce. Jelikož zákon to výslovně nesděluje, může si to policie vyložit, jak sama uzná za vhodné, bez ohledu na to, jaký měl Potměšil záměr. A jeho ujišťování, že policejní rozhodnutí o rozpuštění shromáždění může zpětně prozkoumat soud, je trochu mimo. I kdyby soud řekl, že policie rozpuštěním demonstrace pochybila, vrátit to nelze. A nikdo z policistů k odpovědnosti za špatné rozhodnutí hnán nebude, jak je u nás bohužel zaběhnutým zvykem.

Obecně vzato: novela zákona o shromažďování tímto ustanovením posiluje moc státu (policistů) na úkor samosprávy. Skutečný důvod této změny se dá odvodit z policejní praxe. Zvýšení pravomocí policistů bude mít negativní dopad na ty demonstranty, kteří se jim tradičně nelíbí. A to jsou hlavně liberálové, zastánci lidských práv a lidé levicově zaměření.

Policie ignoruje násilí pravicových extremistů

Demonstrace krajně pravicových extremistů byla v posledních patnácti letech rozpuštěna naprosto výjimečně, snad dvakrát či třikrát, a to jen v krajním případě, jako byl pokus o pogrom Romů v litvínovském Janově, v roce 2008. Další desítky demonstrací a pochodů jim prošly, přestože podle zákona rozpuštěny být měly: padaly zde rasistické výzvy k násilí, typu: „Cikáni do plynu“, „Osvětim na vás, černé huby,“ „upálit je všechny“.

Policie někdy ignorovala i přímé násilí vůči Romům, například házení kamenů či dýmovnic do oken bytů či chodeb domů nebo zmlácení romské rodiny za bílého dne na náměstí, jako se to stalo v Moravském Berouně či v Opavě. A když už náhodou někoho z pravicových extremistů dostala za zmlácení Romů po ukončení demonstrace před soud, jako v Novém Bydžově, ten je musel zprostit viny, protože policie provedla rekognici nezákonným způsobem, reálnou i tu fotografickou. Že by policisté nevěděli, že porušením zákona při vyšetřování de facto vyviňují pachatele? K přepadení Romů navíc došlo, přestože byl Nový Bydžov doslova zaplaven policisty právě kvůli tomu, aby takovému násilí zabránili.

Jak vidno, policie se často zákonem neřídila, tedy: porušovala jej. Nikdy za to žádný policista nebyl nijak potrestán nebo popotahován, naopak, ministr vnitra, policejní prezident, GIBS i bezprostřední nadřízení vždy postup policistů obhajovali. Potměšilovo ujišťování, že se důvody pro rozpuštění shromáždění "prakticky nemění," je v této souvislosti lhostejné, protože v praxi se jimi policie v naprosté většině stejně neřídí. A pokud nějaký důvod přeci jen "teoreticky" přibyl, je z dosavadní policejní praxe nepochybné, že jej bude používat proti jiným demonstrantům, než jsou ti z krajní pravice.

Policie svými postupy sama vyvolává vtíravý dojem, že stojí na straně pravicových extremistů. A jindy k tomu přidává zjevnou nevraživost vůči levicově smýšlejícím lidem. Především tím, že některé z nich bezdůvodně označuje jako „levicové extremisty“, například lidi ze sociálního centra Klinika. Ti jsou prý extremisty proto, že se zastávají člověka, který měl podle policie nápad přepadnout vojenský vlak zápalnými lahvemi. Tento člověk ovšem ještě není před soudem - a dokud nebude pravomocně odsouzen, je správné brát ho jako nevinného. A na obraně nevinného není nic extremistického.

Je zajímavé, že policie dosud nevyšetřila žhářský útok na Kliniku z letošního února. Ani půl roku poté nemá policie v ruce nic, o čem by se mohla média alespoň zmínit. Že by byli vyšetřovatelé tak neschopní? Nebo prostě mají nechuť vyšetřovat tento případ právě proto, že jde o Kliniku?

Povýšení za porušování ústavy

Vzpomeňme i na loňské a letošní akce, na Albertově či při příjezdu čínského generálního tajemníka komunistické strany a prezidenta, že se policie chovala k pravicovým extremistům více než vstřícně, kdežto k jejich odpůrcům odmítavě. A že rektálním alpinismem vůči čínským komunistům porušovala práva českých občanů. Opakované porušování shromažďovacího práva policií zůstává nejen nevyšetřeno, Chovanec i policejní prezident Tuhý navíc tvrdí, že vše bylo v pořádku. Tuhý a ředitel Útvaru pro ochranu ústavních činitelů Jiří Komorous byli za to dokonce povýšeni do generálských hodností. Absurdistán v praxi: povýšeni byli dva policisté, kteří by v normální zemi již nebyli ve svých funkcích kvůli svým prohřeškům vůči ústavě a občanským právům.

Takto přitom popsal počínání operačních důstojníků během čínské návštěvy jeden ze zasahujících policistů ve svém článku, který zveřejnil Respekt:

„Zaráží mě četnost informací směřujících k operačnímu důstojníkovi a týkajících se například vyvěšování tibetských vlajek. Zní to, jako bychom si konečně definovali nepřítele. Skupiny, které se pohybují kolem Hradu, jsou označovány za ty, co jsou ‚pro‘, a ty, co jsou ‚proti‘. Marně vymýšlím, která skupina je která, a v duchu se ptám: Proč?… Vysílačka náhle zapraská - vozidlo Octavia, táhnoucí za sebou billboard s Havlem a dalajlámou, jezdí prý po Hradčanech. Operační naléhavě vysílá hlídky do terénu, aby vozidlo našly a provedly pečlivou prohlídku osádky a vozidla samého.

Následuje asi půlhodinové běsnění, během kterého různé policejní hlídky nahánějí jedno civilní vozidlo, jehož řidič se v podstatě ničeho nedopustil. Policisté vozidlo zastavují, operační důstojník opět zdůrazňuje, že příslušníci provedou důkladnou prohlídku se zaměřením na technický stav. V duchu přemýšlím, kdy jsem naposledy slyšel operačního důstojníka zadávat konkrétní pokyny v případě běžné kontroly motorového vozidla. Je mi blivno a celý den nebude lépe.“


Policisté si také navykli kontrolovat lidi a jejich občanské průkazy bezdůvodně. A zasahovat při tom nepřiměřeně, jak to předvedli společně s vojáky proti mladému muži na hlavním nádraží v Praze. A to opět bez jakýchkoli postihů policistů, kteří porušili předpisy.

Když k nedemokratickému chování policie přičteme Chovancovu snahu mít co největší vliv na vyšetřování „politických kauz“ za pomoci tzv. policejní reorganizace, je jasné, že ČSSD již nejde o zachování demokracie, ale o prosazení autoritářského režimu, který bude mít dohled pokud možno nade vším, a bude se snažit o znemožnění vyšetřování korupce v nejvyšších patrech.

K tomu všemu přidala v letošním dubnu nebezpečný záměr i Bezpečnostní rada státu: chce ještě více zvýšit policejní pravomoci při hromadných akcích.

Jde o podstatu demokracie

Nenápadné posilování pravomocí státu a policie, za pomoci drobnějších krůčků v legislativě i praxi, nijak netrápí koaliční politiky. Ti si toho buď nejsou vědomi, nebo to nepokládají za nebezpečné a směřující k policejnímu státu. Stačí si ovšem připomenout, že stejné podceňování vedlo k únoru 1948. I tehdy demokratičtí politici včetně prezidenta Beneše zpočátku podceňovali změny, které v bezpečnostních složkách zaváděli komunisté. Vzepřeli se až ve chvíli, kdy již bylo pozdě.

Ministr Chovanec není svým smyšlením demokrat, ale politik s autoritářskými sklony. A ve vztahu k demokratickým postojům a metodám je stejně nebezpečný jako Andrej Babiš, ne-li nebezpečnější.

Premiér Sobotka se přitom o ministra vnitra opírá a spoléhá se na něj i ve vnitrostranických třenicích. Chyba. Chovanec sice provalil puč v ČSSD a ukázal voličům, že jihomoravský hejtman Michal Hašek je lhář. Avšak ve vládě se chová ve shodě s Milošem Zemanem, s jeho xenofobními a dalšími hloupými bonmoty, skoro se zdá, jakoby plnil jeho pokyny či přání. Dnes už nejde jen o to, že ČSSD se kvůli takovým figurám stala nevolitelnou stranou, jde o podstatu naší demokracie, jejího Masarykovského charakteru.


Článek byl napsán pro server Romea.cz





Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy