Při vzpomínce na servilitu Miloše Zemana, Bohuslava Sobotky a dalších (sociálnědemokratických) představitelů státu vůči Číně a Rusku je hrdým českým občanům stydno. Holanďané na tom jsou podstatně lépe než my. Namísto servility projevují jejich představitelé zdravé sebevědomí, které nemůže narušit ani turecký prezident Erdogan, jenž má evidentně za to, že je prvním mužem po Bohu nejen v Turecku samém.

Poměřme poměry u nás a v Holandsku na příkladu. Zatímco naši policisté byli instruováni, aby (protiprávně) odstraňovali tibetské vlajky z dosahu zraků čínských soudruhů a aby byli k ruce čínským bojůvkám v pražských ulicích, holandská policie vyvezla na hranice tureckou ministryni, protože nerespektovala přání holandské vlády, jak si to žádá diplomatický protokol. Zatímco Rusko a Čína mají bezvýhradnou podporu českého prezidenta a vlády, Holanďané se nedávají Tureckem zastrašit, ani vydírat, ba právě naopak.

Podle Erdogana a dalších tureckých představitelů je Nizozemí banánovou republikou, v níž bují fašismus a nacismus. Orientální vytahování šlí a poměřování, kdo je má delší, tentokrát seklo hodně vedle. Ve skutečnosti je tomu téměř naopak. Turecko již nějaký čas vstupuje do své těžce autoritářské fáze a pronásledování Erdoganových odpůrců již dávno přerostlo míru snesitelnosti, zatímco holandští demokraté nechtějí mít s extremisty nic společného (demokratické strany deklarovaly, že s Wildersem po volbách do vlády nepůjdou).

Nizozemci se prostě rozhodli, že před parlamentními volbami na svém území nepovolí propagandu, aby se Erdogan mohl prostřednictvím referenda dobrat nebývalé moci. Rozhodnutí to bylo legitimní a demokratické. A určitě by jej nevymáhali prostřednictvím policie, kdyby turečtí ministři toto rozhodnutí vědomě neporušili - ti věděli předem, že si to nizozemská vláda nepřeje, věděli předem, co bude následovat, když to poruší.

Při veřejné debatě zaznívá i názor, že to od Holandska není moudré, protože Turecko drží migrační vlnu na svém území a její představitelé by se mohli naštvat a pustit uprchlíky do Evropy. Jenže čas strašením uprchlíky už pominul. Turecko má, alespoň zatím, své závazky v NATO a přišlo by o velké finanční prostředky, které od zemí EU dostává. Bojovým pokřikem novodobého „vládce světa“ se nechá zastrašit jen velmi slabá, nesebevědomá politická reprezentace, jako je například ta současná česká.

Turecký vicepremiér Numan Kurtulmus již ohlásil proti Nizozemsku sankce. Turecko prý zmrazí vztahy na nejvyšší úrovni, zakáže vstup nizozemskému velvyslanci a zablokuje všechny další diplomatické lety. Nizozemský premiér Mark Rutte se díky tomu dobře pobavil, sankce označil za bizarní.

Erdogan chce Nizozemsko žalovat u Evropského soudu pro lidská práva. Zároveň obvinil Německo, které se za Holandsko postavilo, že bezohledně podporuje terorismus. A ostře kritizoval Evropskou unii, která se podle něj navzdory „jasnému porušení lidských práv a evropských hodnot“ postavila na stranu Nizozemska. No ještě aby to EU neudělala, když Holandsko je její součástí. Teprve potom by to bylo porušení evropských hodnot.

K evropským hodnotám totiž nepatří, že turečtí představitelé mohou destabilizovat politickou situaci, kde si zamanou, nýbrž soudržnost Evropanů všude tam, kde je na místě. Používání slov jako „nacismus, fašismus a terorismus“ namísto diplomatického slovníku svědčí o tom, že Erdogan míří i se svou zemí z Evropy do Asie, za svým kremelským vzorem. Tím také končí turecká snaha o vstup do Evropské unie. Za současného stavu této země je to jen dobře.