Můj nejoblíbenější demagog Lubomír Zaorálek opět zazářil jako Nova na nočním nebi. Vyrazil do boje proti volnému pohybu osob na pracovním trhu v rámci Evropské unie. Jde o další ústupek ČSSD hysterii, kterou vyvolává část společnosti tíhnoucí k řešením, jež nabízí krajní pravice. ČSSD se tak znovu posouvá výrazně doprava.

Zaorálkův czexit

Když v Británii před referendem o vystoupení země z EU vyrazili zastánci brexitu do boje proti pracovníkům ze střední Evropy včetně Čechů, byl ministr zahraničí Lubomír Zaorálek přesvědčeným zastáncem volného pohybu pracovních sil v rámci EU. Nyní říká úplný opak: „Když vám přijdou dva miliony lidí z Východu, kteří vám berou práci, sociální dávky a řadu dalších věcí, tisíckrát můžete vlastní občany přesvědčovat, ať si na to zvyknou. Oni to nevezmou, protože jste to prostě přepískli a neřekli jim pravdu.“

Podle něj nyní „musíme rozumně regulovat pohyb pracovní síly, bojovat proti politice levné práce. Volný pohyb osob je základem EU, musíme se ale zamyslet, jak regulovat pracovní trh, jak bojovat proti sociálnímu dumpingu, aby jednotný trh nešel proti občanům EU.“

„Pracovníci z Východu“ přitom podle dostupných dat neberou práci Britům ani Čechům v ČR, protože dělají to, co Britové i Češi za nabízený plat dělat nechtějí. Když pracují, sociální dávky nepobírají. Pokud nepracují, přijdou o pracovní vízum a musejí ze země odjet, takže ani v tomto případě dávky nepobírají.

Podle Zaorálka dnes „občané neuznávají to, že nějaká síla mimo tento stát bude něco diktovat. U nás je podobná situace. Lidé si myslí, že nám nikdo nemůže předepisovat, koho máme mít v naší zemi, a my vůli lidí musíme respektovat,“ řekl Hospodářským novinám, a neopomněl přitom i kritizovat vedení EU, že nenaslouchá lidem.

NeoZaorálek a neomarxista

Zaorálkův nápad nepochybně směřuje k rozvolnění a následnému rozpadu EU. „Je to dezintegrační krok, který bychom učinili. A ten nezůstane osamocený. Je pro mě překvapivé, že sociálnědemokratický ministr mluví jazykem, kterým mluví ti nejortodoxnější zastánci brexitu mezi britskými konzervativci. ČR má přitom v EU své zájmy a volný pohyb pracovníků mezi ně patří,“ reagoval na Zaorálka místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička, který má s fungováním EU velké zkušenosti - u nás asi největší.

NeoZaorálek se svými zbrusu novými názory ničím neliší od německého neomarxisty Petra Robejška, který je na válečném tažení proti „elitám,“ protože prý odmítají „naslouchat mase (lidu)“.

Ano, někteří lidé si skutečně myslí, že nám nemá nikdo nic předepisovat - tito lidé chtějí, aby ČR vystoupila z Evropské unie - u nás je jich zřetelná menšina. Pak jsou zde lidé, kteří rádi některé směrnice a rozhodnutí EU přijímají za své, jiné nikoli. A potom jsou tu lidé, kteří vědí, že Česká republika by se coby člen EU měla podřizovat jejím rozhodnutím (na nichž se ovšem sama podílí). Těch druhých a třetích je u nás většina. Odvolávat se při tomto stavu na „lid“ či na „masu“ je vrcholná ukázka demagogie (od Zaorálka, Robejška i dalších pretendentů na řád Rudého praporu.)

Neumírnění Sládkovci

Miloš Zeman kdysi o Sládkových republikánech (krajně pravicoví extremisté 90. let) řekl, že jde o zdivočelé sociální demokraty. Dnes můžeme jeho výrok doplnit postřehem, že sociální demokraté jsou čím dál méně umírnění Sládkovci. Z lůna rodné strany hrnou se nápady podivuhodné, svědčící nejen o tom, že se blíží volby, ale i o tom, že sociální demokraté jsou kvůli zachování vlastní moci ochotni k čemukoli, včetně zrady vlastních tradičních hodnot.

Anticiganistická a antisociální vyjádření některých sociálních demokratů v průběhu doby (většinou před volbami), Chovancovy novodobé Lidové milice (co muž, to zbraň v komoře), protiprávní zavírání lidí do detencí (vězení pro cizince), hromadné sociálně demokratické rektální horolezectví vůči Číně a Rusku, snižování sociálních dávek potřebným, neochota prosadit sociální bydlení v podobě, která skutečně může pomoci lidem, odmítání pomoci válečným uprchlíkům přijetím u nás na potřebnou dobu… toto a mnohé další svědčí o drastickém posunu ČSSD doprava.

Nyní v duchu tohoto posunu ČSSD dospěla k odmítání základních hodnot a mechanismů, na nichž stojí Evropská unie, a volný pohyb pracovních sil k nim bezesporu patří. Vzpomeňme, jak moc nám vadilo, když Němci a Rakušané po našem vstupu do EU omezili pohyb českých pracovníků na sedm let.

Stávající rozsah volného pohybu osob a pracovních sil v rámci EU pro nás přitom byl vždy prioritou, kterou hájily všechny dosavadní vlády bez ohledu na vyznávanou ideologii. Premiér Bohuslav Sobotka to naposledy zopakoval minulý měsíc: „Volný pohyb pracovníků a služeb chápeme jako důležitou podmínku zachování konkurenceschopnosti uvnitř Evropské unie.“

Pro zachování všech svobod se ještě v prosinci vyslovil i sám Zaorálek. Co se asi od prosince přihodilo tak vážného, že ministr zahraničí otočil o 180 stupňů? Nevíme, ale zdravým rozumem to uchopit nelze.



Článek vyšel na Romea.cz