Nářek, že chudák Andrej Babiš byl nahráván, aniž o tom sám věděl, je hlasitý. Aniž známe podrobnosti, mnozí spekulují, kdo za tím stojí a proč. A mnozí volají po vyšetření a potrestání původce. Inu dobrá, porušení zákona, došlo-li k němu i v tomto případě, má být po zásluze potrestáno. Proti tomu nelze mít námitky. Ale tato kauza nespočívá jen v legalitě věci.

Jak se nenechat vydírat

„Děsím se stádnosti, která smývá kritické myšlení. Jednu takovou epizodu právě zažíváme. Intelektuály neoblíbeného, v mnoha nečistých hrách jistě namočeného a byznysově problematického Babiše někdo nahrál. Vytvořil primitivní, prvoplánové kompro, jehož primární účel je zjevný z dikce novinářovy mluvy, ze způsobu kladení otázek i opakování klíčových pasáží, aby na nahrávce vynikly. Babiš se nachytal,“ píše na svém blogu Dalibor Špok.

I já se děsím stádnosti. A díky svému kritickému myšlení vím, že na tajné nahrávání ústavních činitelů, a vlastně kohokoli, existuje účinný lék. Představme si takovouto nahrávku:

Novinář: „Pane ministře Babiši, mám dobrý kompromateriál na ČSSD. Kdy by podle vás bylo dobré jej zveřejnit?“
Babiš: „Pane redaktore, s takovými metodami nechci mít nic společného, nashledanou.“

Takovouto nebo podobnou nahrávkou by nikdo nemohl operovat, nikoho vydírat, nikoho politicky likvidovat a zesměšňovat.

Tvrdit, že „Babiš se nachytal,“ je urážkou jeho inteligence. Nenachytal. Naši politici, přestože byli mnohokrát před tím nahráni tajně, prostě nejsou schopni se poučit. Když už v sobě nemají dost mravnosti na to, aby dělali politiku normálně, tak by si měli dávat velký pozor na to, co a kde říkají. Arogance moci a s tím spojený pocit beztrestnosti je však oslepují. Údiv nad tím, že někdo stejně nemravný, jako jsou oni, je nahrává, je hodný mentality žáka třetí třídy. Doporučuji četbu Machiavelliho.

Legitimní tajné nahrávání

Ba dokonce, ten, kdo politika (úředníka atd.) tajně nahrává, nemusí být nemravný a nemusí jednat protizákonně. Může jít o investigativního novináře, který právě odhaluje nějakou lumpárnu. Takový postup je mravný, legální i legitimní, protože je ve veřejném zájmu.

Může jít o úředníka, jemuž jde o podobnou věc. Libor Michálek ve svém článku píše toto, a má nepochybně pravdu:

„Když jsem před téměř 7 lety pořizoval jako ředitel na Státním fondu životního prostředí nahrávky rozhovorů s panem ministrem, jeho poradcem a jeho právníky, jednalo se o poslední možnost, jak zdokumentovat protiprávní nátlak, korupční nabídky. Nebylo tehdy jiného východiska. Ministr vnitra tvrdil, že neví u policie o nikom, na koho bych se mohl s důvěrou obrátit. Premiér nereagoval na žádost o zapojení Bezpečnostní informační služby. Hrozil vyhazov pro neplnění protiprávních pokynů. Později Ústavní soud judikoval, že nahrávky si může zaměstnanec pořídit, pokud jej zaměstnavatel hodlá z organizačních důvodů propustit, ale z kontextu celé situace je patrné, že hlavním důvodem ukončení spolupráce jsou jiné důvody…“

Estébácké metody se vracejí

„Kdo platil Marka Přibila za pořizování nahrávek?“ ptá se na svém blogu bývalý předseda KSČM Jiří Svoboda, a dodává:

„Zejména ministr vnitra Chovanec by měl usilovat o vyšetření a informování veřejnosti v této věci. Jinak se nevyhne on a ČSSD podezření, že bezpečnostní složky jím řízené zneužívaly pravomoc veřejného činitele, vyškolily, úkolovaly, případně i platily Marka Přibila jako agenta, který soustavným pořizováním nahrávek odposlechů rozhovorů s ministrem Babišem nic získat nemohl, než peníze, kterými by byl dlouhodobě zabezpečen.“

A o kousek dál pak Svoboda přidává toto tvrzení: „Situace je krajně vážná proto, že byl (novinář Přibyl) jako agent provokatér vyslán a úkolován vůči 1. místopředsedovi vlády.“

Svoboda nepřináší jediný důkaz pro svá tvrzení, jedinou indicii, která by něco podobného alespoň naznačovala. Prostě použil „starou dobrou“ estébáckou metodu dezinformace: namíchání faktů s polopravdami a dohady tak, aby vypadaly věrohodně. Jak vidno, Svoboda se svých komunistických zvyklostí zbavuje ztěžka. (Pravdu má však v tom, že bychom si - obecně vzato - měli dávat pozor na ministra Chovance, který je svými postupy demokracii stejně nebezpečný jako Babiš.)

Zopakujme si logický závěr této situace: Babiš si za tajné nahrávky může sám, je jejich spoluautorem. Kdyby odmítl s novinářem svých novin hovořit, jak dříve sliboval, žádné nahrávky by nebyly. Tečka. Zabalovat tento bonbónek do hedvábí nebo do neprůstřelné vesty nemůže podstatu věci změnit. Babiš zůstane Babišem, i kdyby trakaře padaly.