Okamurova rétorika. Čeští fašisté a fašizující politici včera i dnes, díl II.

05. 04. 2018 | 08:11
Přečteno 2149 krát
Každou touhu po radikální politické změně ohlašuje změna rétoriky. Činili tak prvorepublikoví komunisté i fašisté, činí tak i ti dnešní. A nejen oni, Babišova demagogie se od té jejich mnohdy příliš neliší. Řečníci posunují či mění význam slov, protože právě to je základem manipulace s voliči. Tak třeba slova jako „populismus“ či „xenofobie“ získala během poslední doby u části veřejnosti kladný obsah. Dnes se soustředíme na největší českou fašistickou stranu, SPD Tomia Okamury.

Proti parlamentní demokracii

SPD ve svém programu píše: "Za základní princip obrany demokracie považujeme zavedení přímé demokracie a široké zapojení občanů do řízení země. Považujeme za nutné ukončit demo-demokracii, ve které vládnou kmotrovské stranické mafie. Falešné hry politických stran… přivedly naši republiku do bludného kruhu hlubokých dluhů, vysokých daní a krizí.“

Boj proti parlamentní demokracii a politickým stranám, které byly a jsou jejím základem, byl jedním z hlavních bodů předválečného českého fašismu. Například fašistická, a později nacistická, organizace Vlajka na pozvánce ke svému oficiálnímu založení 30. 4. 1930 napsala:

"…Proto se dnes schází činorodá část naší mladé generace, aby se povznesla nad stranický zápas, aby se spojila k očistě veřejného života. Vedeme bezohledný boj proti všem živlům… rozvracejícím tento stát. Dnes se nesmí myslet a mluvit mimo politické strany, které si spachtovaly veřejné mínění. Proto nám není nepřítelem jen ten, kdo ubíjí v našem národě sebevědomí, nýbrž i ten, kdo planým žvaněním a prospěchářstvím znechucuje synům národa práci a podlamuje víru v lepší našeho státu."

Akce národní obrody, přišla 30. 10. 1938 v deníku Národní republika s touto pohrůžku: "Po dvacet let byl národ obluzován falešnými proroky a proradnými vůdci. Vymýtíme veškeré legendy a kult osob, z něhož měknou páteře a rodí se vrtichvosti a příživníci…"

Vůdce Národní obce fašistické Radola Gajda ve svém projevu na sjednocovacím shromáždění s Národním táborem československým 20. prosince 1938 uvedl i jak na to: "Budeme sobečtí a budeme mysliti jen na náš národ. Nebudeme potřebovati humanitu jako Masaryk. Potřebujeme převychovat národ… budu prosazovat pracovní povinnost pro všechny, aby národ se zocelil do dvou let… Musí pracovati v táborech i bohatí."

Je pravda, že prvorepublikové i dnešní demokratické strany to svým kritikům ulehčily různými korupčními aférami, sklonem ke klientelismu a přílišnou mocí stranických sekretariátů na úkor rozhodování zákonodárců. Avšak fašistům nejde o nápravu v rámci parlamentní demokracie, ale o její zničení. Dříve si k tomu v duchu doby vybrali stavovský stát, Okamura, taktéž v duchu doby, přímou „demokracii“, v níž vyhrává ten, kdo má nejvíc prostředků na kampaň či ten, kdo svým křiklounstvím a za pomoci lží umí zmanipulovat dav (naposledy Brexit).

"Zákonná" cesta

Několik příkladů z myšlenek předválečných fašistů nám objasní, na jaké pozici stojí SPD. Stačí jediné: namísto slova Žid dosadit výraz muslim (islám). Výrazy "cizák", „migrant“, „parazit“ a „zrádce“ a další má Okamura s předválečnými fašisty shodné.

18. 11. 1922 vzniklo Národní hnutí, které zveřejnilo rétorické cvičení, obvyklé pro tehdejší krajní pravici: "Politické strany zavírají oči a vládní kruhy jsou plny ohledu k nepřátelům republiky, útočníkům na bezpečnost majetku, života, cti, kořistníkům těžce placených daní… Dokud mohou cizí i domácí rozvratníci útočiti na stát…, dokud mohou cizí zaměstnanci vyhánět českého a slovenského dělníka z práce a bráti cizince…, potud nejsme doma pány."

Útoky na cizince (neopodstatněné) i na „cizí kapitál“ stály na počátku útoků na československé Židy i na uprchlíky (Židy i antinacistické Němce), přicházející z Říše a později i ze Sudet. Národní tábor fašistický vydal zvláštní leták, v němž napsal: "Všichni židovští emigranti, rovněž němečtí sociální demokraté a komunisté budou koncentrováni do určitých pracovních táborů." Zanedlouho poté fašistické skupiny již žádaly, aby sem uprchlíci nebyli vpuštěni, či aby byli vyhoštěni. To začala československá vláda aplikovat ještě před obsazením Prahy nacisty.

Vlajka již v půli 30. let tvrdila, že přicházejí Židé a marxisté, kteří připraví české lidi o živobytí a kterým by nemělo být dovoleno se u nás usadit. Tito lidé přitom prchali před koncentráky, utrpením a diskriminací. Zachraňovali si život či zdraví, stejně jako dnešní uprchlíci před dlouhotrvající válkou v Sýrii a dalších zemích.

Okamura také spílá migrantům, a samozřejmě i Romům: "Zdravím všechny imigranty, uprchlíky či nepřizpůsobivé obyvatele České republiky. Musíte se uvědomit, že Vy, nikoliv Češi se musí přizpůsobit. Buď to akceptujete, nebo ne, ale potom se nedivte, že ponesete důsledky… Zaprodávání země proti vůli drtivé většiny občanů jak cizím mocnostem, tak hordám vetřelců na úkor sociálního zabezpečení pro naše potřebné občany, je vlastizrada."

Tehdejší čeští fašisté brojili proti ohroženým uprchlíkům, dnešní fašisté v čele s Okamurou proti válečným uprchlíkům současným - a to stejným způsobem a za pomoci stejné rétoriky. A, opět stejně jako předváleční fašisté, Okamura označuje lidi s jinými názory za zrádce - jeho vypjatě nacionalistické uvažování ani jinou variantu nepřipouští.

O sjednocení Národní obce fašistické a Národního tábora československého měli nejradikálnější účastníci pochyby, byli však ujištěni, že členem se nemůže stát Žid a „židovská otázka“ bude brzy vyřešena zákonnou cestou. To se bohužel stalo už za druhé republiky, byla to československá vláda, která u nás začala s protižidovskými opatřeními, nikoli nacisté. I Okamura na to zatím jde „zákonnou“ cestou - chce zakázat islám, což je v rozporu s naší ústavou i s hodnotami, jež stojí v základech našeho státu a které reprezentuje právě ona fašisty nenáviděná humanita.

Etnicky čistý stát

Jak již bylo řečeno, i Okamura dává důraz na národní stát, který by nejradši vyčistil od migrantů a Romů. Že nemá rád Romy, dokázal mnohokrát, například v tomto nenávistném šlehu: "Některé matky rodí stále dokola, jen aby pobíraly dávky. Nejvíce ovšem rodí matky s nízkým intelektem, bez pracovních návyků a přivádí na svět a vychovávají další generaci parazitů."

Své postavení mezi krajně pravicovými extremisty stvrdil také víckrát. "O Dělnické straně píšeme, že je extrémistická, ale čím doopravdy? V čem je například extrémní názor, že cikáni by si měli založit vlastní stát a že Česká republika by měla podpořit jejich vystěhovalectví do země, odkud pochází jejich prapředci?" napsal Okamura na svém blogu 14. 2. 2011 v článku Buďme politicky nekorektní!

Dodejme, že Okamura to napsal rok poté, kdy byla Dělnická strana rozpuštěna Nejvyšším správním soudem (únor 2010) jako neonacistická, rasistická, xenofobní, anticiganistická a navazující na Hitlerův nacismus. Vzpomeňme také na Okamurovo úsilí dostat z vězení pravomocně odsouzeného rasistického vraha a mozaika je nahrubo hotova. Tomio Okamura je fašista.

Tomio Okamura mezi svými. Představitelé krajní pravice ve Francii (Le Penová) a v Holandsku (Wilders).

Příště o Klausově, Zemanovu a Babišovu fašizování, i v souvislosti s koncentrákem v Letech u Písku.

Předchozí díl tohoto článku najdete zde:
Čeští fašisté a fašizující politici včera i dnes - díl I.

Informace a citáty jsem čerpal z knihy Ivo Pejčocha Fašismus v českých zemích 1922 - 1945, kterou vydala Academia v roce 2011. A z knihy Tomáše Pasáka Český fašismus a kolaborace, 1922 – 1945, kterou vydal Práh v roce 1999. Dále z různých serverů, především z Romea.cz a Holocaust.cz, pro něž je tento článek napsán.















Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy