Každou touhu po radikální politické změně ohlašuje změna rétoriky. Činili tak prvorepublikoví komunisté i fašisté, činí tak i ti dnešní. A nejen oni, Babišova demagogie se od té jejich mnohdy příliš neliší. Řečníci posunují či mění význam slov, protože právě to je základem manipulace s voliči. Tak třeba slova jako „populismus“ či „xenofobie“ získala během poslední doby u části veřejnosti kladný obsah. Dnes se soustředíme na největší českou fašistickou stranu, SPD Tomia Okamury.

Proti parlamentní demokracii

SPD ve svém programu píše: "Za základní princip obrany demokracie považujeme zavedení přímé demokracie a široké zapojení občanů do řízení země. Považujeme za nutné ukončit demo-demokracii, ve které vládnou kmotrovské stranické mafie. Falešné hry politických stran… přivedly naši republiku do bludného kruhu hlubokých dluhů, vysokých daní a krizí.“

Boj proti parlamentní demokracii a politickým stranám, které byly a jsou jejím základem, byl jedním z hlavních bodů předválečného českého fašismu. Například fašistická, a později nacistická, organizace Vlajka na pozvánce ke svému oficiálnímu založení 30. 4. 1930 napsala:

"…Proto se dnes schází činorodá část naší mladé generace, aby se povznesla nad stranický zápas, aby se spojila k očistě veřejného života. Vedeme bezohledný boj proti všem živlům… rozvracejícím tento stát. Dnes se nesmí myslet a mluvit mimo politické strany, které si spachtovaly veřejné mínění. Proto nám není nepřítelem jen ten, kdo ubíjí v našem národě sebevědomí, nýbrž i ten, kdo planým žvaněním a prospěchářstvím znechucuje synům národa práci a podlamuje víru v lepší našeho státu."

Akce národní obrody, přišla 30. 10. 1938 v deníku Národní republika s touto pohrůžku: "Po dvacet let byl národ obluzován falešnými proroky a proradnými vůdci. Vymýtíme veškeré legendy a kult osob, z něhož měknou páteře a rodí se vrtichvosti a příživníci…"

Vůdce Národní obce fašistické Radola Gajda ve svém projevu na sjednocovacím shromáždění s Národním táborem československým 20. prosince 1938 uvedl i jak na to: "Budeme sobečtí a budeme mysliti jen na náš národ. Nebudeme potřebovati humanitu jako Masaryk. Potřebujeme převychovat národ… budu prosazovat pracovní povinnost pro všechny, aby národ se zocelil do dvou let… Musí pracovati v táborech i bohatí."

Je pravda, že prvorepublikové i dnešní demokratické strany to svým kritikům ulehčily různými korupčními aférami, sklonem ke klientelismu a přílišnou mocí stranických sekretariátů na úkor rozhodování zákonodárců. Avšak fašistům nejde o nápravu v rámci parlamentní demokracie, ale o její zničení. Dříve si k tomu v duchu doby vybrali stavovský stát, Okamura, taktéž v duchu doby, přímou „demokracii“, v níž vyhrává ten, kdo má nejvíc prostředků na kampaň či ten, kdo svým křiklounstvím a za pomoci lží umí zmanipulovat dav (naposledy Brexit).

"Zákonná" cesta

Několik příkladů z myšlenek předválečných fašistů nám objasní, na jaké pozici stojí SPD. Stačí jediné: namísto slova Žid dosadit výraz muslim (islám). Výrazy "cizák", „migrant“, „parazit“ a „zrádce“ a další má Okamura s předválečnými fašisty shodné.

18. 11. 1922 vzniklo Národní hnutí, které zveřejnilo rétorické cvičení, obvyklé pro tehdejší krajní pravici: "Politické strany zavírají oči a vládní kruhy jsou plny ohledu k nepřátelům republiky, útočníkům na bezpečnost majetku, života, cti, kořistníkům těžce placených daní… Dokud mohou cizí i domácí rozvratníci útočiti na stát…, dokud mohou cizí zaměstnanci vyhánět českého a slovenského dělníka z práce a bráti cizince…, potud nejsme doma pány."

Útoky na cizince (neopodstatněné) i na „cizí kapitál“ stály na počátku útoků na československé Židy i na uprchlíky (Židy i antinacistické Němce), přicházející z Říše a později i ze Sudet. Národní tábor fašistický vydal zvláštní leták, v němž napsal: "Všichni židovští emigranti, rovněž němečtí sociální demokraté a komunisté budou koncentrováni do určitých pracovních táborů." Zanedlouho poté fašistické skupiny již žádaly, aby sem uprchlíci nebyli vpuštěni, či aby byli vyhoštěni. To začala československá vláda aplikovat ještě před obsazením Prahy nacisty.

Vlajka již v půli 30. let tvrdila, že přicházejí Židé a marxisté, kteří připraví české lidi o živobytí a kterým by nemělo být dovoleno se u nás usadit. Tito lidé přitom prchali před koncentráky, utrpením a diskriminací. Zachraňovali si život či zdraví, stejně jako dnešní uprchlíci před dlouhotrvající válkou v Sýrii a dalších zemích.

Okamura také spílá migrantům, a samozřejmě i Romům: "Zdravím všechny imigranty, uprchlíky či nepřizpůsobivé obyvatele České republiky. Musíte se uvědomit, že Vy, nikoliv Češi se musí přizpůsobit. Buď to akceptujete, nebo ne, ale potom se nedivte, že ponesete důsledky… Zaprodávání země proti vůli drtivé většiny občanů jak cizím mocnostem, tak hordám vetřelců na úkor sociálního zabezpečení pro naše potřebné občany, je vlastizrada."

Tehdejší čeští fašisté brojili proti ohroženým uprchlíkům, dnešní fašisté v čele s Okamurou proti válečným uprchlíkům současným - a to stejným způsobem a za pomoci stejné rétoriky. A, opět stejně jako předváleční fašisté, Okamura označuje lidi s jinými názory za zrádce - jeho vypjatě nacionalistické uvažování ani jinou variantu nepřipouští.

O sjednocení Národní obce fašistické a Národního tábora československého měli nejradikálnější účastníci pochyby, byli však ujištěni, že členem se nemůže stát Žid a „židovská otázka“ bude brzy vyřešena zákonnou cestou. To se bohužel stalo už za druhé republiky, byla to československá vláda, která u nás začala s protižidovskými opatřeními, nikoli nacisté. I Okamura na to zatím jde „zákonnou“ cestou - chce zakázat islám, což je v rozporu s naší ústavou i s hodnotami, jež stojí v základech našeho státu a které reprezentuje právě ona fašisty nenáviděná humanita.

Etnicky čistý stát

Jak již bylo řečeno, i Okamura dává důraz na národní stát, který by nejradši vyčistil od migrantů a Romů. Že nemá rád Romy, dokázal mnohokrát, například v tomto nenávistném šlehu: "Některé matky rodí stále dokola, jen aby pobíraly dávky. Nejvíce ovšem rodí matky s nízkým intelektem, bez pracovních návyků a přivádí na svět a vychovávají další generaci parazitů."

Své postavení mezi krajně pravicovými extremisty stvrdil také víckrát. "O Dělnické straně píšeme, že je extrémistická, ale čím doopravdy? V čem je například extrémní názor, že cikáni by si měli založit vlastní stát a že Česká republika by měla podpořit jejich vystěhovalectví do země, odkud pochází jejich prapředci?" napsal Okamura na svém blogu 14. 2. 2011 v článku Buďme politicky nekorektní!

Dodejme, že Okamura to napsal rok poté, kdy byla Dělnická strana rozpuštěna Nejvyšším správním soudem (únor 2010) jako neonacistická, rasistická, xenofobní, anticiganistická a navazující na Hitlerův nacismus. Vzpomeňme také na Okamurovo úsilí dostat z vězení pravomocně odsouzeného rasistického vraha a mozaika je nahrubo hotova. Tomio Okamura je fašista.

Tomio Okamura mezi svými. Představitelé krajní pravice ve Francii (Le Penová) a v Holandsku (Wilders).

Příště o Klausově, Zemanovu a Babišovu fašizování, i v souvislosti s koncentrákem v Letech u Písku.

Předchozí díl tohoto článku najdete zde: Čeští fašisté a fašizující politici včera i dnes - díl I.

Informace a citáty jsem čerpal z knihy Ivo Pejčocha Fašismus v českých zemích 1922 - 1945, kterou vydala Academia v roce 2011. A z knihy Tomáše Pasáka Český fašismus a kolaborace, 1922 – 1945, kterou vydal Práh v roce 1999. Dále z různých serverů, především z Romea.cz a Holocaust.cz, pro něž je tento článek napsán.