Bílí heterovlastenci: Žid s náckem v objetí

14. 09. 2019 | 12:43
Přečteno 3624 krát
Benjamin Kuras a Tomáš Vandas, Lenka Procházková a Jaroslav Bašta, Petr Žantovský a Ladislav Jakl, Petr Hampl a Martin Konvička, Alexander Tomský a Stanislav Novotný – smutní hrdinové letního „Vlasteneckého setkání v Příčovech,“ které pořádalo Sdružení přátel bílého heterosexuálního muže, jmenovitě jeho předseda, známý islamobijec Hampl. A to „jistě jen náhodou“ v den, kdy v Praze probíhal průvod Prague pride.

ŽLU ve vleku ultrakonzervatismu

Kuras je známý český spisovatel žijící v Británii, v době pořádání této akce však byl i kantorem pražské Židovské liberální unie (ŽLU), téměř dvacet let vedl některé její náboženské obřady, například. Před lety tento muž, tehdy se jmenoval Miloš Kuraš, konvertoval k judaismu. Dnes se pro shodnost některých názorů rád setká i s lidmi jako je předseda neonacistické Dělnické strany Tomáš Vandas, s nímž se na místě vyfotil.

S trochou nadhledu bychom mohli říci, že chlapci si potřásli ploutví, vyšvihli dvojitého Chruščova a spáchali spolu nějaké to selfie. Zanadávali si spolu na muslimy, Evropskou unii a pravdoláskaře, sluníčkáře, havlofašisty a vítače, vodky popili, holoubci siví, slávu báťuškovi Putinovi při tom vyvolávali, a za kuropění se do svých buněk FSB rozletěli. Je ovšem nabíledni, že když se bratříčkují Žid s náckem, není k nadhledu ta správná nálada.

Židovská liberální unie shlédla selfie Kurase s Vandasem a svého kantora požádala, aby byl příště opatrnější při výběru lidí, s nimiž se stýká. Kuras se však urazil a se slovy, že Vandase ve chvíli focení vůbec neznal, ze ŽLU odešel. Tak to alespoň popisuje Kuras sám. Vandas naopak na svém Facebooku tvrdí, že před vzájemným focením si s Kurasem povídal o situaci v Británii a on dobře věděl, kdo je. Těžko říci, kterému z těchto dvou heterovlastenců věřit. Nejde ale jen o předsedu neonacistické strany. Vždyť i místopředseda Zemské domobrany Ivo Gec či islamomleč Martin Konvička mají s Vandasem v lecčems shodné názory. A ty Kuras zaručeně zná.

A totéž se týká i organizátora Hampla. Petr Žantovský v novinářské žumpě zvané Parlamentní listy.cz vyčetl Vandasovi, že přišel na tuto mírumilovnou akci nepozván a úmyslně jí svou přítomností ničí prestiž i dobré jméno Kurasovo. Na to Vandas na Facebooku odpověděl: „Docent Petr Žantovský píše o vlasteneckém setkání na zámku Příčovy a několikrát zmiňuje mojí osobu, zejména s tím, že jsem prý přijel na tuto akci nepozván, záměrně s cílem ji poškodit. Chci k tomu tedy uvést: Na akci v Příčovech jsem byl opravdu pozván panem doktorem Petrem Hamplem, který mi osobně napsal, ať určitě přijedu. Známe se už nějaký čas, pořádali jsme s ním, jako DSSS, i besedu, a určitě se v mnoha důležitých věcech naše postoje shodují.“

A jde též o Kurasovy názory jako takové, které se od těch Konvičkových a Hamplových neliší. I s Vandasem má Kuras nejeden pohled na svět společný, především na muslimy, uprchlíky, migranty. Židovská liberální unie přesto dlouhé roky Kurase podporovala, rozesílala odkazy na jeho články, odkazovala na ně i na svém webu. Vandas se zdál jejímu vedení už neúnosný, kdežto Konvička vyhovoval. Ten Konvička, který by muslimy nejraději rozemlel, což není nadsázka. „Pokud vstoupíme do politiky, vyhrajeme volby, vás, muslimové, nameleme do masokostní moučky… Koncentráky pro muslimy naštěstí budou, ne bohužel. Řekli si o to sami,“ napsal svého času.

Blízkost extremistů z různých koutů

Na onom setkání bílých heterosexuálních vlastenců si podali ruce lidé krajně pravicoví s krajně levicovými či dokonce se sociálními demokraty, kteří ovšem tíhnou tak či onak k různým extrémům. Potkali se tu například spisovatelka Lenka Procházková bojující zleva proti církevním restitucím a obnovení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí pražském, Jaroslav Bašta z ČSSD, jenž byl velvyslancem v Moskvě a míval též v české vládě na starosti tajné služby, Jaroslav Foldyna, toho času poslanec ČSSD, který hájí Putina a kamarádí se s motorkářským gangem Noční vlci, který je oficiální součástí ruské státní propagandy.

Zprava pak přispěl do diskuse Martin Konvička, hovořil zde i již zmíněný Petr Žantovský, který se coby celoživotně úspěšný oportunista dokáže přisírat k moci a mocným za každého režimu a počasí. Svou neskonalou moudrostí přispěl i nedávno zvolený člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Ladislav Jakl, blízký muž Václava Klause st., který Václava Havla ještě jako hradní mluvčí de facto označil za fašistu. „Myšlenkový koncept občanské společnosti se v podstatě kryje s ideologií fašismu,“ řekl Jakl pár dní po Havlově pohřbu na jeho adresu.

Přítomna byla i smutná postava policejního prezidenta z 90. let Stanislava Novotného, jenž následně dlouho spolupracoval s Tomášem Halíkem v Křesťanské akademii, dnes pro změnu „slouží Putinovi“ v „alternativních médiích“. Dorazil i náboženský fanatik Michal Semín – před jeho kandidaturou do Rady ČTK varovala kvůli jeho antisemitským postojům Federace židovských obcí. Zazářil zde Ivo Gec, místopředseda Zemské domobrany, která je odhodlána po boku ruské armády zabránit válce rozpoutané Severoatlantickou aliancí.

A hovořil zde i všudypřítomný Alexander Tomský, další Žid žijící v Británii (stejně jako Kuras), kterému nevadí pobývat na setkání společně s neonacisty, fašisty, xenofoby a rasisty. Tomský v poslední době působí spíše jako samolibý žvanil než rozervaný intelektuál. Nesmysly, které šíří, rozebereme příště.

Alternativní média s alternativní pravdou

Mediálně akci zaštítila „alternativní média“ – Svobodné rádio, Sputnik, Raptor TV, Šifra, Rukojmí.cz a další. S nimi se to má stejně jako s tou známou Trumpovou „alternativní pravdou“. Lžou a lžou, dezinformacemi a polopravdami pravidelně zásobují své obecenstvo, a chrlí staré i zbrusu nové konspirační teorie. A vyčítají všem ostatním médiím (jako by byla všechna stejná), že dělají svou práci špatně, protože drží u moci – dosaď si, koho chceš, a obviňují je, že jsou součástí systému. Tomu systému se ovšem říká demokracie, a kdo jej chce svrhnout (nikoli zlepšit či vyspravit) rozhodně není jejím zastáncem.

Raptor TV ovládá Žarko Raptor Jovanovič, proruský novinář s úzkými vazbami na Stranu práv občanů Zemanovci a Okamurovu SPD. Partnery Svobodného rádia jsou kromě SPD další xenofobní a rasistické strany či média a iniciativy, například neonacistická Dělnická strana sociální spravedlnosti, servery Nová buržoazie, New World Order Oppozition a Nová republika – všechny nenávistné a konspirující. Šifra Milana Vidláka je určená těm, „kdo čtou mezi řádky“. Tato média spojuje i nezdolná láska k Putinovi a nehynoucí přesvědčení, že ruská věrchuška říká vždy a ve všem všady svatou pravdu.

Tragikomická scéna

Nic z toho samozřejmě nebránilo řečníkům, aby je pochválili a sami nějakou tu konspiraci nepřidali. Tak třeba podle signatářky Charty 77 Lenky Procházkové dění po sametové revoluci pod heslem „budování demokracie“ připomíná „rozebírání nosných zdí podle asanačního záměru, který ještě zdaleka nebyl dokončen. Dobrá zpráva je, že mnozí z občanů už to pochopili a jsou schopni své zkušenosti a poznatky šířit. Někteří pokročilejší dokonce zkoumají, jak devastaci zpomalit… Proč jsou alternativní média pod dohledem čučkařů? A proč je tak nenávidí pátá kolona? Právě proto, že vytváří spojeneckou síť… Chci vzdát pokorný dík všem, kteří se na tvorbě tohoto novodobého samizdatu podílejí, přispívají na jeho existenci a šíří odkazy dál…“

Vedle Procházkové seděl další signatář Charty 77 Jaroslav Bašta, který se na onom „asanačním záměru“ coby politik z nejvyšších pater přímo podílel. Bašta se však ze svého politického působení vylhal a sdělil ostatním heterovlastnecům, že Česká republika se stala kolonií (v rámci EU), proto je třeba vrátit se do počátku 19. století a po jeho vzoru obnovit český národ.

Hned po Baštovi hovořil zástupce paramilitaristické proruské bojůvky zvané Zemská domobrana Ivo Gec. Jak řekl, reálně existují technologie na dálkové ovládání mysli, o čemž svědčí to, že – volně interpretováno – bílí heterosexuální muži v USA střílejí do druhých lidí. A existují i „programy jako MKULTRA, které vám totálně přeprogramují člověka – můžete si všimnout, pan premiér byl v Langley (centrála CIA, pozn. FK) a vrátil se jako úplně jiná osoba…“

Německo je podle něj germanistán, nám nejbližší chalífát, který má do našeho hlavního města od hranic jen 85 kilometrů, takže „když se seberou bojůvky islámských bojovníků, kteří tam prokazatelně jsou, tak budou za hodinu v Praze… Máme tady chemtrail, máme tady drogy… jestliže dneska jsou falšovaná léčiva, ta oficiální, co myslíte, že vám přimíchávají do těch drog? Proč jsou sluníčkáři sluníčkářema? No mě napadá to, že většina z nich má zkušenosti s drogama a prostě mají přeprogramovanou, změněnou osobnost právě těmahle novejma technologiema.“ Gec dále zdůraznil, že je pomíjeno mezinárodní právo, vraždění dětí na Donbase, vraždění bílých farmářů v Jihoafrické republice a „jsou propagovány zvrácené věci jako je satanismus, homosexualismus a LGBT ideologie.“

Stát podle Gece musí svým občanům zajišťovat bezpečnost a životní prostor (viz Hitlerův oficiální důvod k válčení, jemuž říkal „lebensraum“). Proto je třeba sjednocovat „vlasteneckou frontu a vlastenecké síly“. V tom je Gec optimistický: „Přichází doba, a není daleko, kdy zrádci a rozvraceči už nebudou trestáni jenom slovně.“

Chyběli už jen ztroskotanci a samozvanci, jak označili komunisté signatáře Charty 77, jinak to bylo dokonalé. Přítomní chartisté mu však nadšeně zatleskali. Procházková ho i uznale poplácala po rameni – jako by byla přeprogramovaná, chce se mi dodat k tomu absurdnímu divadlu.

Tato scéna mohla působit jen tragikomicky, jelikož do hlavních rolí byly obsazeny tragikomické figury. Dvě z nich se sice za bolševika zastávaly lidských práv v Chartě 77, nyní však sdílejí společenství s těmi, kteří chtějí svrhnout demokracii – s rasisty, xenofoby, antisemity, neonacisty, notorickými lháři a konspirujícími pomatenci.

Poslanec SPD Jiří Kobza v následné diskusi upozornil na podvratnou činnost Člověka v tísni na českých školách a na závěr zvolal: „Bože nás chraň před Evropou na západ od našich hranic.“ A proč je Člověk v tísni státem tak protěžovaný? optal se Ivo Gec, a sám si hned odpověděl: „No protože je lokální expoziturou CIA, je její agentura. Takže to, co provádí Člověk v tísni je rozvratná činnost vůči České republice ze strany tzv. americké bažiny.“ (Panel Procházkové, Bašty a Gece je k dispozici ZDE.)

Soud: Dělnická strana je nacistická

Pro Kurase přidávám podrobnější informaci o Tomáši Vandasovi a jeho Dělnické straně, s nímž se tak ochotně a přátelsky vyfotil, aby mohl seznat, jak hluboko klesl. Obávám se však, že Kurasovi jeho fanatismus zabrání seznat cokoli mimo jeho velmi nízký obzor.

Dokonce i legitimizátor extremismu ve veřejném prostoru Miloš Zeman o DSSS řekl, že je neonacistická, mohli bychom se tedy odvolat k nejvyšší „autoritě“. Leč netřeba toho, máme po ruce autoritu skutečnou. V únoru 2010 rozpustil Dělnickou stranu Nejvyšší správní soud. Jeho rozsudek je velmi poučné čtení, pro Kurase pak povinná četba. Soud zde kromě jiného včetně mnohých podrobností uvedl:

„Dělnická strana se zobecňujícím a paušalizujícím způsobem vymezuje vůči romskému, vietnamskému a židovskému etniku, stejně jako vůči homosexuálům, přistěhovalcům a obecně lidem odlišné barvy pleti, o nichž hovoří vždy negativně jako o parazitech, povalečích, nepřizpůsobivých apod. se současným vytvářením dojmu, že se jedná o skupiny, které směřují k ovládnutí světa a Evropy, utlačují „bílou slušnou většinu“, žijí na její úkor, a tato většina je odsouzena k zániku nebude-li se bránit. Zde Soud zdůrazňuje, že se v podání DS již nejedná o jinak přípustnou kritiku reálných společenských problémů, ale o zcela neakceptovatelné vyvolávání nenávisti. Nahlíženo prizmatem těchto projevů lze zároveň uzavřít, že program DS bezpochyby směřuje k omezování základních práv a svobod.“

Závěr soudu: „Dělnická strana ve svém programu a projevech navazuje na ideologii německého nacionálního socialismu byť částečně v jeho „modernějším“ neonacistickém provedení… Dělnická strana v průběhu řízení tvrdila, že s nacismem nemá nic společného, nicméně průběh řízení a dokazování zcela zjevně její tvrzení vyvracel. Vzhledem k Soudem shledanému úmyslu Dělnické strany nahradit současný „Systém“ demokratického právního státu totalitní ideologií nacionálního socialismu nelze mít pochyb o předpokládaném porušení… Ústavy… Částečně v souvislosti s prokázanou spoluprací DS s neonacistickými hnutími Soud také uzavřel, že se DS nezříká při prosazování svých cílů ani násilí, toto násilí svou činností cíleně vyvolává a zároveň veřejně schvaluje a oslavuje násilí páchané svými členy a sympatizanty…,“ píše NSS ve svém rozsudku.

Členové DS poté přešli do nového subjektu s názvem Dělnická strana sociální spravedlnosti. Vzhledem k rozpuštění DS občas trochu mírní rétoriku, ale vedou ji titíž lidé s totožnými názory, kteří byli soudem zprostředkovaně (přes stranu jako takovou) označeni za nacisty a neonacisty. Antisemitských výstupů Tomáše Vandase a dalších členů jeho strany či spřízněných iniciativ zaznělo postupem doby mnoho – viz i rozsudek Nejvyššího správního soudu.

Mezi heterovlastence ostatně zavítal i Jan Kopal, známá postava neonacistického hnutí. Začínal u Sládkovy SPR-RSČ, poté odešel do Vlastenecké republikánské strany. Zde se stal předsedou a poté umožnil neonacistům z řad Národní aliance a Národního odporu, aby do této strany vstupovali. Neonacisté pak stranu přejmenovali na Národně sociální blok, změna názvu však nebyla ministerstvem vnitra povolena, tak se přejmenovali na Pravou alternativu. Členem strany byl například i fašistický ideolog Roman Skružný (viz. například jeho článek o Mengelem), přední ideolog rasismu Filip Vávra a popírač holocaustu Vladimír Skoupý. Za Jana Kopala vystupovalo neonacistické hnutí poprvé pod hlavičkou politické strany. Do té doby byli neonacisté v neregistrovaných iniciativách nebo v občanských sdruženích.

Kopal tři dny po útocích na dvojčata v New Yorku (11. září 2001) řekl, že by se Usáma bin Ládin měl stát vzorem české mládeže – třeba by se to některým ochráncům bílého heterosexuálního muže, kteří vidí ve všech muslimech teroristy, líbilo. Kopala dokonce ze své strany vyrazil i Okamura, protože se mu nelíbila jeho extremistická minulost. (Někteří členové SPD mají sice názory stejné či podobné jako Kopal, ale minulost mají čistou, takže Okamurovi nevadí.)

Situace je vážná

Můžeme si z lidí na tomto setkání tropit šprýmy, ale situace je vážná. Iniciativy, které se pokládají za vlastenecké, se spojují, bez ohledu na cokoli. Dvěma Židům už nevadí lidé, kteří mají potenciál pokračovat v holocaustu, protože jsou posedlí myšlenkou, že muslimové jsou horší než nacisté. Dvěma chartistům nevadí ozbrojený konspirující pomatenec, který je odhodlán třeba i svrhnout systém (demokracii) ozbrojeným převratem a po boku Putinova vojska bojovat proti našim dosavadním spojencům, protože mají za to, že ten muž v uniformě domobrany je přijatelnější než dosavadní spojenci České republiky (EU a NATO) apod.

Dříve by šlo o marginální záležitost, ale mění se i okolnosti. Internet má vedle výhod i svá negativa: je skvělým nástrojem, kterak dostat okrajové věci včetně těch extrémních do středu pozornosti veřejného diskursu. Díky němu, některým dalším médiím i některým politikům se politický extremismus již stal součástí mainstreamu – není již okrajovou záležitostí, ale je velkou částí společnosti přijímán jako jeden z legitimních názorů. Rasismus apod. už není zločin, ale názor (přestože je trestním zákoníkem definován jako trestný čin).

Taková pseudovlastenecká hnutí mají dnes svého prezidenta (Miloše Zemana), některé parlamentní strany a politiky (Okamura, většina komunistů, Klaus ml., předseda senátu Kubera a další zákonodárci napříč stranami), mají i svá média, kterým věří stoupající počet lidí, protože je nezajímají fakta, ale touží po potvrzení svých fakty nedoložitelných tvrzení, dojmů, pocitů. Mají oporu i v ruské politice, hlavně díky tomu, že v Česku šíří v rámci kybernetické války ruskou propagandu. Putinovi se takové iniciativy hodí i proto, že napomáhají v relativizaci pravdy a skutečnosti různorodým zamlžováním a odvracením pozornosti k jiným tématům, než jsou ta skutečně závažná.

Putin takto útočí na všechny členské státy Evropské unie i na EU jako celek, na Spojené státy, Británii i některé asijské země. Ve více zemích EU nabývají na síle právě taková heterovlastenecká hnutí a strany, které je zastupují – trend je jasný, jednotlivým zemím i EU hrozí, že je ovládnou. Mají už Maďarsko, částečně Polsko, ve Francii, Itálii i Německu postupně získávají na síle. Ve Spojených státech je prezidentem muž, který sám sebe pasuje do role mluvčího těchto „alternativních proudů“. Dění v České republice není od tohoto celosvětového trendu odtrženo, nýbrž jej, právě naopak, potvrzuje i u nás.

Ve věčném zápase proti blbosti by měli vystoupit skuteční vlastenci, kteří k hrdosti na svou zemi nepotřebují vnějšího ani vnitřního nepřítele. Než nás heterovlastenci rozemelou na kostní moučku.



Vandas s Kurasem - zdroj Facebook.


Vandas s Jaklem - zdroj Facebook.

Článek vyšel v revue Babylon.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy