Milý deníčku,
má žena ze všech nejlepší odjela do bedničky na uhlí (chata - překlad do češtiny já) a mě nenapadlo nic lepšího než se natáhnout na otoman a pustit si rádio. Vydržel jsem to pět minut - Covid.

Šel jsem tedy ke stroji a vyhledal zpravodajství České televize: vydržel jsem to pět minut - Covid. Začal jsem surfovat na mezinárodní počítačové síti a vydržel jsem to sotva půl hodinky - Covid. Šel jsem tedy mezi přátele, na Facebook. Diskutují živě - o Covidu.

Sakra, nadávám, ono se asi nikde neděje nic jiného, tak se žvaní o Covidu. Volám Pivišovi a ten hned vyhrkl:

"Čau Fandy, prej se zase začnou nosit roušky i venku."
"Dneska má být venku 24 stupňů ve stínu, to je na září docela slušné," odvětím.
"V rádiu říkali, že Praha je na tom s nakažeností nejhůř ve střední Evropě," pokračuje Piviš.
"V Česku letos na jaře výrazně ubylo svateb, ale také rozvodů," kontruji.
"Smrtnost se k nám blíží, kamaráde."
"Víš, že v předvolební kampani sociální demokracie zabírá červený svetr?"
"Pošťáci ti přinesou roušky a respirátor od Andreje, staříku."
"Nehoda dvou nákladních vozů a jednoho osobního zastavila dálnici D1," zkouším ho trumfnout neobvyklou událostí.
"A kdo ví, jestli nakonec kvůli tomu blbýmu koronaviru nezavřou i hospody, to by bylo to nejhorší."
"Severní Korea zvyšuje svůj blahobyt!" vykřikl jsem v zoufalství první heslo, které mě napadlo.

Když jsme si s Pivišem dostatečně poklábosili, brnkl jsem Drobkovi.

"Hygienická stanice," ohlásil se do telefonu.
"Tady generální štáb československé lidové armády," říkám.
"Nedělejte si ze mě srandu soudruhu, nebo vám na štáb nepošleme žádné roušky."
"Mluvčí ministerstva financí se omluvil za výrok prezidenta Zemana o jeho exporadci Šarapatkovi," zkusil jsem šrapnel.
"A měl při tom roušku?"
"Zloděj pod rouškou tmy vykradl v Praze 10 trafiku."
"Tak tomu říkám odpovědný zloděj," dodal Drobek a s pozdravem "hygieně zdar, covidu zmar" zavěsil.

Za chvíli volala bábele z bedničky na uhlí, že mám zalít kytky na balkóně.
"A můžu bez roušky?"