Kontrast mezi Pekingem a Washingtonem je v mnoha směrech překvapující. Mé nedávné přestěhování z „rozvojového“ zpět do „vyspělého“ světa působí jako stěhování z centra řítícího se pokroku do muzea.

Ve srovnání s Pekingem má Washington horší infrastrukturu. Letos v únoru byli mnozí Washingtoňané téměř celý týden bez elektřiny a topení. Na potřebné investice nedošlo a situace se prý může kdykoliv při větších výkyvech teploty opakovat. Telefonní spojení se ve Washingtonu stává problémem. Linky jsou přetíženy, chybí investice. Po nedávném výbuchu plynovodu v kalifornském San Brunu nedaleko San Franciska se hovoří o tom, že washingtonské plynové rozvody jsou také ve špatném stavu. Na některých ulicích je cítit plyn.

Oproti tomu obrovské investice v Pekingu znamenají, že nejen infrastruktura ale také vybavení škol, státních úřadů a kancelářských budov je tam často lepší než ve Washingtonu. Prošla jsem mnoho škol v obou městech. Překvapilo mě, že mezi těmi dobrými jsou státní čínské i soukromé mezinárodní školy v Pekingu lépe vybaveny než soukromé či státní školy ve Washingtonu. Čínské školy a čínští studenti jdou v mezinárodních srovnáních rychle nahoru. Americké školství – s výjimkou pár vynikajících univerzit - se svými výsledky v posledních desetiletích propadá z nevyšších příček na téměř nejnižší mezi vyspělými zeměmi.

Toto srovnání mě poněkud zaskočilo. Zapadá však do kontextu mého vnímání, že Čína svým důrazem na dlouhodobou strategii a strategické investice do budoucna posiluje základy pro svůj další rychlý ekonomický rozvoj ... a mezinárodní vzestup.

Zajímavé je, že méně zcestovalí Američané takovému srovnání nevěří. Věří, že Amerika je nejlepší a že komunistická Čína se jistě brzy zhroutí. Vědí, že rozvoj v Číně probíhá na úkor základních práv miliardy občanů. Neuvědomují si však, že i tato miliarda je celkem spokojená s tím, jak se Čína rozvíjí, úspěšně investuje doma i ve světě a posiluje své mezinárodní pozice. Většina Američanů si nepřipustí, že politický a ekonomický krach Číny je spíše přáním některých komentátorů než realitou.

Američtí politici na rozdíl od politiků čínských jako by ani neměli možnost rozvíjet či prosazovat dlouhodobé strategie. Demokracie formou slovních přestřelek v televizních debatách vyžaduje jednoduchost a okamžitou přitažlivost.

Snížit daně teď. Snížit deficit hned. Zrušit zdravotní reformu (a drahé zavedení zdravotního pojištění pro nízko-příjmové a chronicky nemocné jedince), aby podnikatelé mohli tvořit pracovní místa. Skončit se socialisty typu Obamy okamžitě. Amerika je skvělá. Amerika je nejlepší. Stačí se vrátit k hodnotám bible všechno bude dobré, tvrdí konzervativci (účinně podporováni vlivnou televizní stanicí Fox News a hvězdou národního formátu Glennem Beckem)... a získávají převahu v současných volbách do Kongresu.

Amerika je skvělá a nejlepší, stačí odlehčit daně střední třídě, snižovat deficit až za pár let, dát podnikatelům nějaké to zvýhodnění nebo příspěvek a všechno bude dobré, tvrdí Demokraté a snaží se zvrátit volební preference.

Investice do rozpadající se infrastruktury, reforma školství proti tlaku silné učitelské lobby, omezení nákladů drahého a nevýkonného zdravotnictví proti tlaku pojišťovnických a jiných zájmových skupin, zefektivnění státu a daňového či regulatorního systému (které mají šanci zlepšit podnikatelské prostředí a tak i podpořit tvorbu nových pracovních míst v soukromém sektoru) se nikomu politicky nehodí.

Kam se budou v budoucnosti stěhovat talentovaní mladí inovátoři z celého světa? S čistým příjmem 15,000 dolarů na rodinu měsíčně se v Americe někteří řadí do příjmové skupiny horních 2 procent ... ale žijí méně pohodlně než by žili třeba v čínském Pekingu a Shanghaji nebo indické Delhi. Analýzy ukazují, že talentovaným a pracovitým přistěhovalcům Amerika vděčí za svou superioritu ve 20. století. Americkým univerzitám však postupně začínají konkurovat nejlepší univerzity asijské. Čína a Indie už konkurují také příležitostmi pro dynamickou kariéru a dobrý příjem.

V každodenním životě je hlavní předností Ameriky snad hlavně životní prostředí, ochrana spotřebitelů a zábava. Čistá obloha a pitná voda z vodovodního kohoutku běžná v amerických městech je v těch čínských vzácností. Podobně je tomu s nezávadností potravin a spotřebních výrobků a se zdroji informací a zábavy.

Svými strategickými investicemi se Čína dostala na první místo v rozvoji a výrobě „zelené technologie“. Pokud tento rozvoj povede nejen k úspěšnému exportu ale také ke zlepšení životního prostředí doma (a pokud budou dál posilovat práva spotřebitelů a občanů, včetně liberalizace médií a kultury), může se Peking nebo Šanghai stát magnetem pro mezinárodní talent.

Snad se Amerika brzy přizpůsobí nárokům budoucnosti a nestane se pouhým muzeem svého úspěchu 20. století.