V Čechách člověk pořád poslouchá, jaké máme problémy s korupcí a podvody a jak je to tady čím dál horší a vlastně nejhorší z celé zeměkoule. Na to jsem většinou vždycky odpovídala, že minimálně v Evropské unii máme naštěstí pro nás ještě Rumunsko a Bulharsko, kde naše české Davidy Rathy, Romany Janoušky a Ivy Rittigy lehce strčí do kapsy.

V Bulharsku se například už skoro půl roku pachtí s kauzou krachu Korporátní a komerční banky (známé pod zkratkou KTB), z něhož se vyvinul asi největší finanční skandál v zemi od pádu komunismu. KTB je taková bulharská obdoba naší Investiční a poštovní banky. Stejně jako IPB byla i KTB čtvrtá největší banka v zemi. A jako IPB taky krachla následkem hromadného útoku vkladatelů na banku v červnu 2014 - 14 let po pádu naší IPB.

KTB také fungovala jako oblíbení finanční ústav sofijské elity, včetně té politické. Místní politici se po jejím zavření nechali v médiích spřátelených s bankou slyšet, co že to bylo za „loupež století.“ IPB byla nazývána jen „loupeží za bílého dne,“ jak slavně prohlásil její bývalý náměstek Libor Procházka.

A tak jako v případě IPB se ukázalo, že pod hrdou fasádou KTB byl ve skutečnosti domeček z karet. KTB se sice nepyšnila tak spletitou sítí offshorových struktur jako IPB, ale podvodný systém KTB se svou sofistikovaností taky neměl za co stydět. Jak napsala agentura Reuters, během auditu se zjistilo, že banka musí odepsat téměř dvě třetiny svých aktiv a půjčky, které nadělila, už pravděpodobně nikdy neuvidí. Zprostředkovávali je údajně často hlavní akcionáři banky a získaly je mimo jiné firmy bez jakékoliv činnosti nebo zaměstnanců, napsala Reuters.

Největším akcionářem banky je místní podnikatel Tsvetan Vasilev, který byl obviněn z podvodu a praní špinavých peněz. Momentálně ale pobývá v Srbsku a není jasné, jestli bude do Bulharska vůbec vydán. Vkladatelé už nemají víc než půl roku přístup ke svým penězům a dávají to při svých častých demonstracích najevo. Mezinárodní držitelé bondů banky chystají žaloby. Evropská Unie už rozjela tzv. infringement procedure (neboli řízení pro porušení zákonů), protože neposkytnout přístup k vkladům je v rozporu s evropskými předpisy, které Bulharsko v rámci svého vstupu do EU přijalo.

Vládní úředníci zatím unikli trestu za svoji (ne)činnost asi hlavně proto, že Bulharsko už se dva roky zmítá ve vládní krizi. V nedávných říjnových volbách zvítězit staronový premiér Boiko Borisov, který už musel jednou rezignovat v roce 2013 kvůli rozsáhlým veřejným protestům. Borisovi se sice podařilo nově upéct vládní koalici, ale jen s menšinovou podporou v parlamentu a s všeobecně nízkým očekáváním zásadních změn k lepšímu.

Tehdy v roce 2000 po pádu IPB se česká politická scéna taky pěkně rozhádala a žalob bylo hodně. Vkladatelé to ale tehdy díky víkendovému prodeji aktiv IPB konkurenční ČSOB téměř nepocítili a celkově se myslím můžeme pyšnit tím, že bankovní kolapsy a podvody zvládáme možná o něco lépe než naši bulharští spolu-evropané.

A pak je tady Rumunsko, které také v žádném případě nezaostává, co se týče výskytu a frekvence korupčních skandálů.

Místní politickou elitou už několik měsíců otřásá kauza trochu podobná našemu Internetu do škol z roku 2002. Místo předražených počítačů nakoupili do rumunských škol předraženou licenci Microsoftu a „zprostředkovatelné“ si údajně částečně rozdělili zainteresovaní úředníci. A že bylo co dělit, zakázky byly podle místního tisku nafouknuté o 30 až 50 procent. Rumunská protikorupční agentura známá pod zkratkou DNA obvinila v této souvislosti 9 bývalých ministrů a kauza se neustále rozšiřuje.

Kromě případu Microsoft si DNA došlápla i na bývalého premiéra Adraiana Nastase nebo na místního mocného mediálního magnáta Dana Voiculescu. Oba byli odsouzeni za korupci, Nastase dostal 4 roky a Voiculescu dokonce 10 let. Nejnověji se obětí DNA stala Alina Bica, šéfka Ředitelství pro vyšetřování organizovaného zločinu a terorismu, kterou zatkli minulý týden. A nová jména se objevují každý týden. Podle místního tisku je v současné době odsouzeno nebo vyšetřováno 6 procent všech poslanců a senátorů. Vzhledem k takovému riziku povolání není divu, že si místní zákonodárci loni v prosinci navrhli zákon o imunitě pro případy korupce.

Naštěstí přispěchali na pomoc rumunští voliči, kteří drive DNA týmu (myslím tím anglické slovo vyslovované jako drajv, neboli razanci) podpořili v nedávné prezidentské volbě. Povedlo se jim totiž převálcovat i mašinérii stávajícího premiéra Victora Ponty, který byl původně považovaný za favorita na prezidentský post. Všeobecně se čekalo, že v případě jeho vítězství se většina rozjednaných kauz DNA zamete pod koberec, jak jsme na to v Česku zvyklí.

Průběh voleb naznačoval, že Ponta to svému rivalovi, Klausi Iohannisovi, nebude vůbec ulehčovat. Například rumunští voliči v zahraničí – u kterých se očekávalo, že budou volit proti premiérovi – museli stát hodinové fronty, aby se vůbec mohli zúčastnit. Jeden rumunský kamarád, který bydlí v Londýně a hodlal tam taky volit, čekal dokonce 7 hodin, než dostal šanci. Ale přes všechna očekávání Ponta prohrál a rumunská veřejnost se tak hlasitě přiklonila k Iohannisově programu boji proti korupci a podpoře DNA.

Přestože srovnání s Balkánem – co se týče počtu korupčních kauz a jejich prorůstání do politického a veřejného života – pro nás zatím vyznívalo příznivě, tak minimálně Rumuni teď nad námi začínají získávat navrch.

A není to jen kvůli tomu, že DNA vyšetřuje jak divá a že má podporu veřejnosti, jak ukázaly prezidentské volby. Proti českým protikorupčním orgánům začíná vyniká hlavně svou schopností dokončit korupční kauzy do konce.

Jak uvedl v nedávném článku The New York Times, zásluhu na tom má i šéfka DNA, Laura Codruta Kovesi, která úřad řídí od května 2013. Pod jejím vedením dosáhl DNA zatím neuvěřitelnou 90procentní úspěšnost. Jak dále uvedla zpravodajská agentura dpa, v roce 2013 odsoudily rumunské soudy za korupci 1051 lidí, což představuje 41procentní nárůst ve srovnání s rokem 2012. A dalších 1000 bylo obviněno. A jen 7 procent obvinění DNA bylo staženo, což taky vypovídá o schopnosti Kovesi a jejího týmu.

O tom se nám v Česku může jenom zdát – na velký český korupční rozsudek pořád ještě čekáme (neb David Rath opět onemocněl a Janouškův rozsudek za ublížení na zdraví při autonehodě se dá těžko považovat za příklad úspěšnosti českých protikorupčních orgánů).

Takže Balkán už nemůžeme tak snadno a šmahem odsoudit. Bulhaři se v tom možná ještě pořád plácají, ale vezměme si příklad z Rumunska. Tam už teď zjevně neplatí, že nad stavem jejich právního státu a schopnosti vyšetřit korupci bychom měli ohrnovat nos. Naopak, tahle země, její voliči a její justice s DNA a úředníky jako je Kovesi, nám dávají pěkně na frak.