K odmítnutí organizace Člověka v tísni přijmout výtěžek z koncertu J. Nohavici.



Roky po listopadu 1989 nepřestává provázet zapomínání na nedávnou stále čerstvou minulost. Ještě jsme ji zdaleka nepoznali a už s ní spěcháme
na takzvané smetiště dějin vyvětrat onen smrad vlastního doutnajícího svědomí. Jakoby šlo o připálenou minutku z naší kuchyně, která musí z plotny každodenní individuální minulosti rychle pryč do kontejneru. I s těmi, kteří -když se, nedej lidi, ozvou a připomínají ji -, jsou poučeni, že kádrují.

V tomto pomyslném kontejneru se octl i „Člověk v tísni“, česká humanitární, rozvojová, vzdělávací a lidsko-právní organizace. Lidem a demokracií tady a ve světě pomáhá od roku 1992. A protože i ona má paměť, neuhýbá před její odpovědností. Ta jí nedovoluje přijmout peníze z chystaného koncertu pana Nohavici, který přijal medaili od ruského prezidenta Vladimíra Putina a být s jeho jménem spojována.

Ano, pan Nohavica je jako každý z nás člověk slabý a chybující Přitom by možná ve svobodné společnosti, v níž žijeme, stačilo málo. Za slabé chvíle před rokem 1989 a donášení by se měl omluvit.

Puškinův metál, pokud ho v roce 2018 přijal po ruské “anexi“ Krymu v roce 2014, protože byl Puškinův, básníka uváděného mezi světovými, by měl nyní vrátit. Jinak se stává, ať chce nebo nechce, součástí obludné a lživé ruské propagandy a války diktátora a agresora Putina, prezidenta Ruské Federace, která přepadla Ukrajinu, a |“denacifikuje“ ji tak, že zabíjí a vyhlazuje přitom civilní obyvatelstvo.

Pak by jeho koncert a peníze určené Člověku v tísni měly smysl. Takhle alibisticky zůstávají neutrální v duchu uvažování: nevinné oběti jsou přece
na obou stranách, což pro Ukrajinu ale neplatí.

Rusko je agresor a tenhle pseudohumánní postoj je ruskou stranou stále zneužíván a propagandisticky nadužíván. Jedná se o čisté vydírání, omluvitelné, kdyby pan Nohavica řekl, jsem ruskou stranou vydírán. Říci to ale asi nechce. Musel by přiznat i pravdu o sobě.

Konečně, panu Nohavicovi nebrání poslat za sebe stejně jako řada z nás peníze. Třeba i anonymně, pokud mu jde jen o ty lidi, a ne o pí ár. Slušní lidé
o darovaných penězích vůbec nemluví. Jim patří také můj dík. J. Nohavicovi ne. Už dlouho ne, pro to, co jsem se tu pokusil ve zkratce popsat
a naznačit v úvodním titulku:

Obrana historie paměti každého z nás je obranou paměti nás všech.